Rok ano

Shonda Rhimesová, oceňovaná tvůrkyně a producentka obrovských televizních hitů, jako jsou Skandál a Chirurgové, posunula hranice toho, co je na obrazovce možné – zejména tím, že do hlavních rolí obsazuje ženy a Afroameričany. I díky tomu se stala jednou z nejrespektovanějších osobností v oboru.

Její život však nebyl vždy jednoduchý. Když si uvědomila, že workoholický životní styl ji izoloval od světa a učinil ji hluboce nešťastnou, rozhodla se zkusit něco jiného. Toto je příběh jejího roku, kdy začala říkat ano životu.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak se stát FOD (feministickou občanskou dívkou), proč byste si vždy měli najít čas na hraní s dětmi a proč Bill Clinton miluje všechno, co Shonda Rhimesová dělá.

Jako dítě vyrůstající v Chicagu ve státě Illinois měla Rhimesová neobvyklý oblíbený koníček: hraní na schovávanou, které v jejím podání znamenalo schovat se v maminčině spíži a vymýšlet si příběhy a postavy pro všechny trvanlivé potraviny. V její fantazii vládly plechovky s batáty zeleným fazolkám a rajčatový protlak spřádal plány, jak svrhnout jejich režim.

Rhimesová dokázala svou mocnou představivostí oživit celou polici konzerv a proměnit ji v tyranské monarchie a vzbouřené občany. Na tyto hry dodnes s úsměvem vzpomíná v rozhovorech.

Není těžké si domyslet, že malá Shonda byla introvertka. Stydlivá, ale hluboce kreativní, s láskou vypráví, jak potají vynášela knihy ven, když ji matka nutila jít si hrát. Vypravěčkou byla, co její paměť sahá.

Tato vášeň, spolu s její neúprosně soutěživou povahou, ji dovedla přes Dartmouth College na filmovou školu USC až k dnešní roli šéfky vlastní televizní produkční společnosti Shondaland.

Seriály, které Rhimesová vytvořila, patří k avantgardě televize, která představuje ženy jiné barvy pleti jako hlavní hrdinky. Rhimesová poznamenala, že před padesáti lety by černoška ze středostavovské rodiny – tedy někdo jako ona sama – v zasedací místnosti hollywoodských televizních manažerů spíš servírovala jídlo, než aby tam vedla vlastní pořady a společnost.

Pro vysoce úspěšné lidi (jako je ona sama), kteří vyrostli jako nebílí a/nebo nemuži, má Rhimesová vlastní označení: FODs – „first, only, different“, tedy „první, jediní, jiní“.

Jak se ale dostala tam, kde je dnes? Využíváním příležitostí, udržováním otevřených možností, neustálým učením a tím, že se naplno ponořila do procesu stávat se sama sebou.

Na vysoké škole byla Rhimesová rozhodnutá stát se další Toni Morrisonovou, která v roce 1993 získala Nobelovu cenu za literaturu. Naštěstí si brzy uvědomila, že musí následovat vlastní sny, ne kráčet ve stopách někoho jiného. A co je ironické – když pak později večeřela s Toni Morrisonovou, jediné, o čem nositelka Nobelovy ceny chtěla mluvit, byl seriál Chirurgové!

Při veškerém svém úspěchu by se mohlo zdát, že je Rhimesová docela šťastný člověk. Opak byl pravdou: její fenomenální kariéra si začala vybírat daň. Byla ve stresu, přetížená, osamělá a nejistá.

V práci si samozřejmě nemohla dovolit tyto pocity ukazovat – bála se, že by ji pak nikdo nebral vážně. Útěchu si proto našla v jídle. Sama sebe „léčila“ tím, že snědla celý dort nebo několik kelímků zmrzliny, zatímco nehybně ležela na gauči. Není divu, že její zdraví začalo trpět.

Když si uvědomila, že přejídání, které jí dříve sloužilo jako obranný mechanismus, jí teď víc škodí než pomáhá, rozhodla se něco změnit.

Rozhovor se sestrou jí pomohl pochopit, že v životě odmítá všechno kromě osamělé práce. Lesk hollywoodských večírků, pozvání do živých televizních pořadů a další příležitosti k novým a vzrušujícím projektům – to všechno tato pracovně posedlá introvertka odmítala.

Všimla si toho i její publicistka, a proto jednou přijala jménem Rhimesové pozvání na večeři s prezidentem Obamou a první dámou. Po úžasném večeru si Rhimesová s jistým neklidem uvědomila, že nebýt její publicistky, sama by pozvání bez váhání odmítla.

Rozhodla se tedy přestat jen přihlížet, jak kolem ní svět plyne, a začít dělat změny – nejen v jedné, ale hned v několika oblastech svého života. Její role matky, její zdraví, sebevědomí i sebeláska – to všechno mělo projít proměnou.

Rhimesová se rozhodla, že aby se skutečně postavila tomu, čeho se v životě bojí, musí strávit celý rok tím, že bude svým obavám čelit a bude na ně odpovídat slovem ano. Rok 2015 se tak stal jejím „rokem ano“.