Denní rituály

• Dozvíte se, jak slavní umělci, spisovatelé a vědci využívali svůj čas, aby byli co nejproduktivnější.
• Naučíte se, jak se tito lidé připravovali na své pracovní dny a jakými rituály posilovali svou kreativitu.
• Zjistíte, jaký vliv měla každodenní rutina na jejich úspěch a jakou roli hrál spánek a strava v jejich tvůrčím procesu.
• Získáte inspiraci a nové nápady, jak si vytvořit vlastní denní rituály, které vám umožní být co nejproduktivnější.
• Zjistíte, že i slavné osobnosti se potýkaly s nedostatkem času a nevěděly vždy, co přesně dělají, ale díky svým osobním rituálům dokázaly své cíle naplnit.

Co děláte, abyste se nastartovali? Chodíte ráno běhat? Jíte každý den stejnou snídani? Možná sedíte při práci vždy u stejného stolu ve stejné kavárně? Nebo možná den úplně vynecháváte a raději pracujete dlouho do noci?

Všichni máme své malé zvyky, které nám pomáhají pracovat produktivněji. A nejinak tomu bylo u největších umělců, hudebníků, spisovatelů a filozofů v historii. I oni měli své malé životní návyky a výstřednosti, které jim pomohly stát se génii.

Tyto kapitoly odhalují zvláštní a podivuhodné návyky, které poháněly tvůrce a myslitele, jako byli Beethoven, Sartre a Marx.

Všichni známe romantickou představu rozcuchaného umělce, který se po nocích lopotí a horečně píše na stroji nebo maluje, aby dokončil své dílo. Takto ale rozhodně nefungují všichni kreativci.

Například básník W. H. Auden do tohoto stereotypu nezapadá. Na svou pracovní dobu si dával obzvlášť pozor a jednou prohlásil, že „v noci pracují jen Hitlerové, žádný poctivý umělec to nedělá“. Ačkoli ne všichni umělci zastávají tak radikální postoj, mnozí z nich nepochybně dávají přednost tomu pracovat ve dne.

Řada tvůrců uvádí pádné důvody, proč pracovat za svítání nebo v brzkých ranních hodinách. Například spisovatelka Toni Morrisonová ráda vstávala kolem páté hodiny ranní, aby zažila úsvit každého nového dne. Bylo pro ni důležité probudit se před rozedněním a pozorovat přechod do dne. Považovala to za mystický okamžik, který ji inspiroval k psaní.

Některé lidi tato ranní energie natolik povzbuzuje, že jim jedno ráno prostě nestačí. Například autor románů Nicholson Baker využívá výhod dvou rán v jednom dni tak, že se probudí ke krátkému psaní ve čtyři hodiny ráno, pak jde zase spát a vstává znovu kolem půl deváté.

Tato záliba v časných ranních hodinách však není zdaleka všeobecná. Je mnoho lidí, pro které je optimální dobou pro tvůrčí práci noc.

Například spisovatelka Ann Beattieová je absolutní sova. Je velkou stoupenkyní myšlenky, že každý jsme naladěn na jiné hodiny, a sama nejraději pracuje od půlnoci do 3 hodin ráno.

Gustave Flaubert je dalším příkladem člověka, který dával přednost práci v noci. Měl režim, který mu umožňoval plnit společenské a rodinné závazky během dne. Díky tomu měl volné klidné noční hodiny, kdy se mu nejsnáze psalo.