Byznys pro bohémy

„Byznys pro bohémy.“ Tahle myšlenka může znít protichůdně – podobně jako „spiritualita pro ateisty“ nebo „pes pro milovníky koček“. Na první pohled jde o neslučitelné světy. Bohém je přece svobodný, kreativní člověk, který chce žít život umění a volného času. Byznys je naopak především o vydělávání peněz a neustálé práci. A co by mohlo být s bohémským životním stylem v ostřejším rozporu než právě to?

Jak ale uvidíte v tomto shrnutí, tyto dva světy si nejsou tak vzdálené, jak by se mohlo zdát. Ano, existuje mezi nimi určitá tenze, ale zároveň se mohou navzájem podporovat – mohou vám nabídnout udržitelný způsob, jak žít bohémsky a přitom si vydělávat na živobytí.

Pojďme zjistit jak. V tomto shrnutí se dozvíte, proč je pro bohéma lepší pustit se do vlastního podnikání než zůstat v zaměstnání, proč je to zároveň mnohem těžší, než si možná myslíte, a proč i přes všechny obtíže stojí za to se touto cestou vydat.

Buďme upřímní: kdybychom mohli žít v ideálním světě, většina z nás bohémů by se do podnikání vůbec nehrnula. Chceme trávit čas na vlastních tvůrčích projektech, poslouchat hudbu, pít víno, debatovat o filozofii a chodit na dlouhé procházky po venkově. Nechceme sedět v kanceláři, vyplňovat tabulky a mluvit o hrubém zisku.

Ze všeho nejvíc toužíme po svobodě – po svobodě žít „dobrý život“. Jenže pokud se nenarodíme do bohatství, musíme si na účty nějak vydělat. A nejen na účty – také na čas a prostředky, které potřebujeme, abychom se mohli věnovat svým vášním.

To nám v zásadě nechává dvě možnosti: najít si práci, nebo začít podnikat.

Klíčová myšlenka: ve srovnání se zaměstnáním dává podnikání bohémům lepší šanci udržet si svobodu v pracovním životě.

Začněme první možností. Mít práci znamená podřídit se autoritě někoho jiného – často velké korporace. Není náhodou, že se tomu říká „mzdové otroctví“, a netýká se to jen nízkopříjmových profesí. I když máte vysoký plat, vaše práce patří vašemu zaměstnavateli. Není divu, že je mezi bankéři a právníky tolik nešťastných lidí. Ano, vydělávají spoustu peněz – ale za cenu toho, že většinu bdělých hodin tráví prací pro někoho jiného. Výsledkem je v podstatě jen luxusnější forma otroctví.

Alternativou je pracovat sám na sebe – jako freelancer, živnostník, majitel malé firmy nebo podnikatel. V takovém případě rozhodujete vy: co děláte a jak to děláte. Jaký bude váš produkt nebo služba? Kdy a kde budete pracovat? S kým budete spolupracovat? Na tyto otázky si odpovídáte sami. A to znamená, že si můžete razit vlastní cestu a kráčet v rytmu vlastní hudby.

Je na podnikání něco buržoazního? Jistě. Ale je v něm i něco anarchistického, dokonce revolučního. Děláte věci po svém, ne podle cizích pravidel. Berete svůj život do vlastních rukou, místo abyste ho odevzdali korporátnímu pánovi. Vytváříte ve světě něco nového, místo abyste jen následovali kariérní dráhu, kterou pro vás někdo předem nalinkoval.

Zkrátka: už jen nesníte o svobodě, po které jako bohém toužíte. Vědomě si ji volíte.

Kdysi dávno byl malý startup, který vznikl v něčí garáži. Rychle rostl, až se z něj stala obří korporace, která ovládla celý sektor ekonomiky. Pro mnoho podnikatelů je to inspirativní příběh úspěchu. Pokud jste ale bohém, pravděpodobně ho vnímáte spíš jako varování. Chcete uniknout tyranii globálních korporátních gigantů – ne stát se jedním z nich.

Naštěstí existuje spousta jiných způsobů, jak podnikat.

Klíčové poselství: své podnikání můžete nastavit tak, aby odpovídalo vašim bohémským hodnotám.

Na začátku se můžete zaměřit na tzv. „lifestyle business“ – tedy na malé, skromné podnikání, které řídíte sami nebo s partnerem. Můžete být třeba obchodník, majitel kavárny, konzultant, kouč, krejčí nebo instalatér. Pro mnoho bohémů jsou takové profese samy o sobě uspokojivé a poskytují jim dostatek času i peněz na to, aby mohli žít svůj dobrý život.

Pokud se v tom vidíte, výborně – jděte do toho. Zůstaňte malí, pokud vám to vyhovuje. Je to skvělý způsob, jak si vydělat na živobytí a zároveň se uživit jako bohém.

Ale mít větší ambice je také v pořádku. Možná máte poslání, které chcete naplnit, nebo myšlenku, kterou chcete šířit. V takovém případě budete muset svůj byznys rozšířit natolik, aby dokázal vašemu vyššímu cíli skutečně sloužit.

To neznamená, že se musíte stát všemocným magnátem v čele korporátního behemota. Může to znamenat, že si najmete pár klíčových zaměstnanců, začnete spolupracovat s širším okruhem freelancerů a možná přizvete i několik investorů, kteří vám pomohou vaši vizi uskutečnit.

Přesně to udělal autor s projektem Idler. Začal jako časopis, ale postupně se rozrostl v něco většího. Dnes je z něj vydavatelská a eventová značka, která zahrnuje i podnik s velmi vážně znějícím názvem: Idler Academy of Philosophy, Husbandry and Merriment. Kromě živých akcí, workshopů a festivalů nabízí online kurzy na témata od starověké řecké filozofie přes kaligrafii, kreativní psaní a zahradničení až po hru na ukulele.

Ano, je to ambicióznější než třeba provozovat vintage obchod s oblečením. Pořád to ale není obří korporace a cílem není dobýt svět a zbohatnout. Jde především o to mít pozitivní dopad na životy ostatních, zatímco autor a jeho spolupracovníci dělají práci, která je baví, a vydělávají si tolik, aby mohli žít po svém.