Pusťte to

V posledních desetiletích dosáhly ženy výrazného pokroku v profesním světě. To však nijak neumenšilo jejich odpovědnost doma. Dnes tak mnoho žen čelí nemožnému úkolu – zvládnout úplně všechno.

Kniha Drop the Ball nabízí nový přístup pro ženy, které chtějí naplno rozvinout svůj potenciál jak v práci, tak v rodině. Tajemství? Dosáhnout víc tím, že budete dělat méně.

Tyto úryvky ukazují, jak může tato zdánlivě jednoduchá strategie uvolnit ženám více času, svobody a příležitostí. Jsou plné praktických rad vycházejících z autorčiných zkušeností s hektickým rodinným životem a náročným pracovním rozvrhem a dokazují, že žít vyvážený život je možné, jakmile se naučíte „pouštět“ – přestat mít vše pod kontrolou.

Ačkoli se mnoho argumentů v těchto úryvcích vztahuje k manželství mezi mužem a ženou, jsou relevantní pro všechny ženy v obdobně závazném partnerství, které se snaží skloubit pracovní a rodinný život.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč je v pořádku mít neuklizený dřez,
• jak se vypořádat s narůstajícími hromadami pošty
• a že nádobí mohou mýt i muži.

Představte si, že jste ambiciózní manažerka s náročnou, ale uspokojující prací v rychle rostoucí firmě. Jak vypadá váš pracovní den? Dopoledne porady, odpoledne psaní zpráv a během dne několik výměn e‑mailů. Hotovo, můžete se odhlásit a odpočinout si.

Jenže ne tak rychle. Jste také matka. Jakmile odejdete z kanceláře, čeká vás další směna. Je potřeba vyzvednout děti z jeslí, připravit zdravou večeři a vyprat prádlo na celý týden. Před spaním jste vyčerpaná. Zvládnete to zítra znovu? Možná. Ale možná je takový životní styl dlouhodobě neudržitelný.

V moderním světě jsou bohužel mnohé ženy pod tlakem, aby podávaly perfektní výkon jak v práci, tak doma.

Klíčová myšlenka: Moderní představa, že můžeme zvládnout úplně všechno, je nerealistická.

V posledních generacích si ženy vybojovaly mnohem větší prostor ve veřejném životě. Pro mnoho z nich to znamenalo i budování profesní kariéry. Ačkoli je tato změna jednoznačně pozitivní, skutečná genderová rovnost je stále v nedohlednu.

Ženy tvoří zhruba polovinu pracovní síly, ale jen asi 18 procent z nich zastává vedoucí pozice. Jedním z hlavních důvodů této nerovnosti je fakt, že i pracující ženy nesou často stále hlavní odpovědnost za chod domácnosti.

Úkoly spojené s péčí o rodinu, vedením domácnosti a dalšími tradičně „ženskými“ povinnostmi nezmizely – a většinou je stále vykonávají ženy. Podle amerického průzkumu využití času se každodenním domácím pracím věnuje 50 procent žen, ale jen 20 procent mužů.

To ovšem neznamená, že všichni muži jsou líní nebo že každý manžel vědomě přehazuje povinnosti na svou ženu. Nevědomé genderové role však stále ovlivňují, jak se práce rozděluje, a ženy tak staví do nevýhodného postavení.

Uveďme si příklad: pouze 19 procent mužů z generace mileniálů má pocit, že je rodičovství brzdí v kariéře. Naopak 58 procent žen cítí, že mateřství jejich profesní dráhu poškozuje.

Ani v domácnostech, které si mohou dovolit najmout pomoc s úklidem či hlídáním dětí, tlak často neustupuje. Zatímco finančně zajištěnější ženy externí podporu vítají, mnohé z nich zároveň přiznávají pocity selhání, protože „nezvládají“ domácnost samy.

V dnešním světě jsou tak mnohé ženy buď přetížené snahou zvládnout obrovské množství práce, nebo se cítí provinile, že opouštějí tradiční role. V další části se podíváme na to, jak se tato nerovnováha v každodenním životě udržuje a posiluje.

Vynést odpadky. Zaplatit účet za elektřinu. Připravit dětem svačiny. Zavolat mamince k narozeninám. Všichni máme své seznamy úkolů. Někdo je má pečlivě sepsané a průběžně aktualizované, jiný je nosí jen v hlavě jako neuspořádaný mentální seznam.

Odškrtávání položek je ale jen polovina příběhu. Stejně důležité je rozhodnout, co na seznam vůbec patří. V mnoha domácnostech se však tato otázka nikdy otevřeně neřeší. Místo aby si partneři vědomě rozdělili odpovědnosti, přebírají domácí práce podle zažitých zvyků nebo nevědomých předsudků.

Výsledek? Muž může jednou týdně umýt auto, zatímco jeho žena se stará o praní, nákupy, vaření i úklid. O spravedlivém rozdělení práce se v takovém případě mluvit nedá.

Klíčové poselství: Vyvážené rozdělení práce doma nevznikne samo od sebe.

Vztahy se vyvíjejí postupně a s časem si každý pár vytváří své rutiny a zvyky – jak v trávení volného času, tak v každodenním provozu domácnosti. Tento proces přináší příjemné rituály, jako je společné sledování oblíbeného seriálu, ale také určuje, kdo bude dělat ty méně zábavné věci, jako jsou domácí práce.

Bohužel to často nevede ke dvěma stejně dlouhým a stejně náročným seznamům úkolů. Podle studií platí, že i v rodinách, kde oba partneři pracují, přebírá žena ve zhruba 80 procentech případů většinu domácích povinností.

Důvody této nerovnováhy jsou složité, jedním z významných faktorů je však zastaralé vnímání genderových rolí. Lidé si z prostředí, v němž vyrůstali, odnášejí určitá očekávání. Pokud muž vyrostl v rodině, kde otec vydělával peníze a matka se starala o domácnost, může nevědomky předpokládat, že to tak bude i v jeho vlastním manželství.

Jenže doba se změnila. Takové očekávání neodpovídá dnešním hodnotám, zvlášť pokud oba partneři pracují mimo domov.

Dobrou zprávou je, že se páry této pasti mohou vyhnout, pokud si o rozdělení domácích povinností otevřeně a upřímně promluví. Nejenže to vede ke spravedlivějšímu rozdělení práce, ale také to brání tichému, dlouhodobě narůstajícímu pocitu křivdy.

Vyvažování zátěže však vyžaduje kompromisy. Jeden z partnerů může být zvyklý, že se určitá činnost dělá jen „jeho“ způsobem, zvlášť pokud ji dlouho vykonával sám. Autorka tento jev nazývá „chorobou domácí kontroly“ – a pokud se neřeší, může vést k dalšímu napětí.

I tady je klíčová komunikace. Partneři by si měli vyjasnit svá očekávání a společně najít způsob, který bude pro oba přijatelný a udržitelný.