Pusťte mě ven

Kdybyste neměli strach, co byste dělali? Začali byste psát román, který už léta existuje jen jako polovičatý nápad ve vašem deníku? Přihlásili byste se na hodiny zpěvu? Začali byste trénovat na maraton?

Mnozí z nás mají sny, které se bojí vyslovit nahlas, nebo si je dokonce sami před sebou nepřiznají. Proč? Kvůli strachu z neúspěchu a souvisejícím obavám z ponížení a studu. Tyto pocity naše sny dusí, brání jim proměnit se ve skutečnost a udržují je jen v rovině fantazie.

Co kdybyste s tím ale mohli něco udělat? Každý kreativní člověk se těmto strachům musel postavit – a tyto obavy existují pouze v naší mysli. Umělci a úspěšní lidé, které vidíme oslavované v médiích, nejsou nutně talentovanější než my. Rozdíl je v tom, že našli odvahu čelit svým strachům a naučili se je zklidnit.

V tomto shrnutí se dozvíte, kdo je Marv a proč je důležité naučit se ho umlčet; proč je znovuobjevení vašeho vnitřního dítěte skvělým způsobem, jak uvolnit kreativitu; a také v čem se můžete podobat sloním mláďatům.

Máte v šuplíku nápad na knihu, píseň, filmový scénář nebo podnikání? Proč na něm jen sedíte? Začněte jednat.

Prvním krokem k naplnění vašich snů je překonat strach. Je normální bát se neúspěchu. Obavy se však snadno stanou největší překážkou právě ve chvíli, kdy opravdu chceme uspět. Začneme se podceňovat. Možná si říkáme, že nejsme dost talentovaní, že nás někdo předběhl, nebo že na to nemáme kvalifikaci.

Opakování negativních myšlenek nás nikam neposune. V lepším případě vede k prokrastinaci, v horším k sebepoškozování – zvlášť když se pesimismus začne hromadit. Takové negativní myšlení je téměř vždy zakořeněné v minulých zkušenostech. Třeba ve vaší rodině nikdy nebyl žádný freelancer. Můžete tak v sobě zafixovat přesvědčení, že podnikání je příliš těžké. Ale nemusí to tak být. Nic vám nebrání začít si plnit sen o vlastní cestovní agentuře, pokud to opravdu chcete.

Stejně tak platí, že pokud neuděláte ten první krok, negativita a strach mají tendenci narůstat. Jakmile se ale věci začnou hýbat – byť jen drobným impulzem – přestane všechno působit tak nepřekonatelně.

Skvělým způsobem, jak uvolnit negativní přesvědčení, je použít tzv. Otevírač mozkových lahví (zkráceně OML). Jde o jednoduchá, časově omezená kreativní cvičení navržená tak, aby odblokovala nápady.

OML funguje například takto: během patnácti minut si sepíšete možné názvy pro své nové podnikání. Za deset minut si načrtnete několik návrhů loga. Během pár minut si můžete koupit doménu. Díky práci v jasně vymezeném čase a na konkrétním úkolu se rychle dostanete z letargie a negativního myšlení.

Každý konkrétní krok vás posune o kousek blíž k dosažení vašeho cíle. To je první krok. Kam se vydat dál?

Lidé, kteří toho o vašich vnitřních bojích moc nevědí, se často ptají: „Proč prostě nezačneš a neuděláš to?“ Jenže začít může být opravdu těžké. Proč?

Jedním z důvodů je ten malý vnitřní hlas, který nám v hlavě našeptává pochybnosti. Autor mu dal jméno Marv – zkratka pro „Hlavně se bojím odhalit svou zranitelnost“. Marv vám říká, že riskování může vést stejně tak k neúspěchu jako k úspěchu. Je to velmi primitivní obranný mechanismus: Marv se vás snaží udržet v bezpečí, kdykoli to jen trochu jde.

Pokud ale chcete něco dokázat, je riskování neoddělitelnou součástí celého procesu. Proto je zásadní Marvovo brblání ztišit.

Pomohou vám tři kroky, díky nimž se vaše sny stanou dosažitelnými:

Za prvé, udělejte je konkrétní. Rozdělte je na menší části. Chcete provozovat útulek pro zvířata? Začněte tím, že se v nějakém útulku zapojíte jako dobrovolník.

Za druhé, přeneste své cíle do přítomnosti. Jednejte tady a teď. Nemá smysl to donekonečna odkládat.

Za třetí, udělejte je pravdivými. Sen musí být váš – ne sen vašich rodičů, partnera nebo společnosti. Motivaci musíte najít v sobě.

Abyste Marva zklidnili, vracejte se k těmto třem principům co nejčastěji. Budete‑li postupovat krok za krokem, postupně překonáte i svého vnitřního kritika.

Dalším dobrým způsobem, jak Marva „umírnit“, je prozkoumat vlastní chování a zamyslet se nad tím, co vás v minulosti brzdilo. Všichni máme své metaforické „sloní provazy“.

Představte si zkrocené slony. Od mládí bývají připoutaní řetězy. Když vyrostou, jsou už dost silní na to, aby se z nich vytrhli, ale neudělají to, protože se jako mláďata naučili, že to nejde.

A tady je úkol: věnujte pět minut tomu, abyste popsali svůj vlastní „sloní provaz“, ať už velký, nebo malý. Možná vám rodina říkala, že neumíte zpívat, a tak jste přestali zpívat před lidmi už v dětství, přestože vás to bavilo. Tento pětiminutový úkol pravidelně opakujte a postupně pochopíte, co vás drží zpátky.