První spiknutí

Kolik toho víte o událostech, které vedly ke zrodu amerického národa? Je pravděpodobné, že jste nikdy neslyšeli celý příběh, ale spíše jen útržky hrdinských legend nebo epizody, jako byla Bostonská čajová slavnost. Nyní však poprvé nahlédnete do skutečného pozadí jedné z nejšokujících kapitol této historické éry: spiknutí s cílem zavraždit George Washingtona, tehdejšího vrchního velitele kontinentální armády a budoucího prvního prezidenta Spojených států.

Tento příběh je plný hrdinů bojujících za svobodu, padouchů i zrádných přeběhlíků – a jde o epickou válečnou historii, kterou si rozhodně nenecháte ujít. Vydejte se na cestu a objevte okolnosti, za nichž byl George Washington vybrán, aby stanul v čele prvního armádního sboru nově se rodícího národa, a zjistěte, jakým výzvám čelil během svého prvního roku ve velení.

V tomto dramatickém převyprávění skutečných událostí pocítíte rizika, brutalitu i nepřátelství, jež provázely toto klíčové období amerických dějin, a nahlédnete do kruté reality koloniálního života pod britskou nadvládou. Čtěte dál a dozvíte se, proč byl George Washington zvolen vrchním velitelem nové kontinentální armády, který brutální britský loajalista mu málem zkřížil plány a jak Washington naložil s těmi, kdo ho zradili.

10. května 1775, Filadelfie v Pensylvánii. Spojené státy americké ještě neexistovaly. Území, která se později stala státy, byla tehdy známá jako kolonie. A kdo byl koloniálním pánem, který nad nimi vykonával moc? Velká Británie.

Koloniální poddaní v Americe však s tímto stavem nebyli spokojeni. Právě proto začíná náš příběh ve Filadelfii. Sešel se zde Druhý kontinentální kongres – shromáždění, které se vůbec nepodobalo kongresu, jak ho známe z dnešní politiky. V roce 1775 neměla tato instituce v očích Britů žádnou legitimitu a už samotný fakt, že se delegáti sešli, představoval revoluční prohlášení.

Kongres tvořili zástupci všech třinácti kolonií a přijeli sem, aby debatovali o jediné věci: zda je na obzoru válka s Británií. V předchozím roce panoval mezi britskou korunou, tehdy reprezentovanou králem Jiřím III., a koloniálními poddanými velmi napjatý vztah. Vedly se hořké spory o daně, obchod a cla uvalená na kolonie. Odpovědí koruny na rostoucí protesty a demonstrace byly stále represivnější fiskální a správní zásahy.

Jak reagovala Anglie? Koruna odpověděla silou – vyslala vojsko, aby protesty potlačilo a znovu potvrdilo svou absolutní moc. Ještě o rok dříve by byla válka s Británií pro většinu kolonistů nepředstavitelná. Na začátku roku 1775 však došlo k přelomovému okamžiku.

V severovýchodních koloniích Nové Anglie začali místní muži vytvářet povstalecké milice a připravovat se na odpor proti britské autoritě. V reakci na to 19. dubna 1775 britské jednotky vytáhly na Concord a Lexington, dvě města nedaleko Bostonu v Massachusetts, aby se pokusily zatknout vůdce milic. V následné potyčce s ozbrojenými místními obyvateli utrpěly obě strany těžké ztráty a nejméně osm obyvatel bylo zabito.

Nyní, měsíc po tomto incidentu, si delegáti Druhého kontinentálního kongresu kladli otázku, zda nadešel čas, aby každá kolonie zorganizovala vlastní ozbrojené síly a chopila se zbraní proti koruně.

Existoval i další důvod, proč kolonisté stále častěji uvažovali o vzpouře. V předchozích letech se v myslích a srdcích Američanů začala prosazovat nová myšlenka pocházející z Evropy, kterou do amerického prostředí přenesl osvícenský myslitel Thomas Paine: vrozené právo lidu zvolit si vlastní vládu a rozhodovat o sobě samém.

Dnes mnozí z nás považují právo na sebeurčení za samozřejmost, ale v roce 1775 byl koncept osobní a politické svobody radikální a nebezpečný. Přesto 10. května ve Filadelfii visela tato myšlenka ve vzduchu a byla na rtech mnoha delegátů.

Navzdory tomu, že se ve vzduchu nesl šepot svobody, byli delegáti Druhého kontinentálního kongresu v roce 1775 stále opatrní – ještě nebyli přesvědčeni o nutnosti otevřené války s Anglií. V jedné věci se však shodli: bylo třeba vytvořit společnou americkou armádu, která by v případě potřeby dokázala proti Britům bojovat.

Tato armáda, první svého druhu v koloniální Americe, měla sjednotit povstalecké milice, které vznikaly po celé Nové Anglii, v jednu soudržnou vojenskou sílu a zároveň verbovat muže z ostatních kolonií.

Jakmile se delegáti na tomto plánu dohodli, vyvstala zásadní otázka: kdo bude této armádě velet?

Na scénu vstupuje George Washington, delegát z Virginie. Ve svých třiačtyřiceti letech měl za sebou rozsáhlé bojové zkušenosti a byl veteránem francouzsko‑indiánské války, konfliktu mezi Británií a Francií o koloniální území v Americe. To bylo klíčové, protože Kongres hledal někoho, kdo rozuměl vedení vojska v poli.

Ačkoli byl Washington mužem mála slov, působil impozantně. Nejenže měřil přes šest stop (více než 180 centimetrů) v době, kdy průměrný Američan dosahoval zhruba pěti stop a sedmi palců, ale také se uměl důstojně nést. Na jednání Kongresu navíc dorazil v plné vojenské uniformě, zatímco ostatní delegáti byli oblečeni v civilních vestách a kabátech.

Přestože byl bohatým jižanským plantážníkem a velkým vlastníkem půdy, patřil Washington k nemnoha delegátům, kteří neměli vysokoškolské vzdělání. Paradoxně mu to pomáhalo. Zatímco mnozí ostatní se rádi předváděli svým vzděláním a používali květnaté, složité obraty, George Washington byl přímočarý. Když promluvil ke Kongresu, šel rovnou k věci, byl výborným posluchačem a vyzařoval vážnost právě tím, že mluvil málo a často si své názory nechával pro sebe. Když se však rozhodl promluvit, činil tak s naprostým přesvědčením.

Jinými slovy, George Washington působil jako muž činu – a jeho jméno se rychle objevilo na seznamu kandidátů na vrchního velitele nové armády.

Neméně důležité bylo, že Washington byl člověk důstojný a skromný. Zatímco někteří delegáti hlučně soupeřili o funkce a snažili se získat jmenování pro sebe, Washington tiše opustil jednací sál – nechtěl se sám prosazovat na úkor ostatních.

Přesto měli delegáti jasno v tom, koho chtějí do této klíčové role. Když na konci jednání hlasovali, výsledek byl jednomyslný: vrchním velitelem nově vzniklé kontinentální armády se stal George Washington.