Průvodce investováním od bohatého táty

Co zní lépe: být finančně v pohodě, nebo být bohatý? V hloubi duše většina lidí touží po velkém bohatství – zároveň ale mívá pocit, že jejich budoucnost je už daná a že nikdy skutečně bohatí nebudou. Jenže to, jak bohatí jste nebo nejste, závisí především na vás. Pokud se rozhodnete, že chcete být bohatí, a osvojíte si způsob myšlení bohatých, není důvod, proč byste tohoto cíle nemohli dosáhnout.

Nejdřív se však musíte naučit několik zásadních věcí, protože žádná „rychlá zbohatnutí“ ve skutečnosti nefungují. V praxi znamená stát se bohatým především investovat do vlastního finančního vzdělání a gramotnosti, až se pro vás analýza finančních výkazů stane druhou přirozeností. Znamená to také naučit se, jak založit a rozvíjet podnik, a pak využít zkušenosti a kapitál, který jste nashromáždili, k dalším a lepším investicím.

Prvním krokem je dostat se do správného mentálního nastavení a posunout se od myšlenky „Nikdy nebudu bohatý“ k „Budu bohatý – a tady je můj plán, jak toho dosáhnu!“. V tomto shrnutí uvidíte, že bohatí neinvestují do stejných věcí jako chudí a střední třída; proč je výhodnější investovat peníze před zdaněním než spořit z již zdaněného příjmu; a také proč je rada „vystuduj, tvrdě pracuj, šetři peníze“ ve skutečnosti špatnou radou.

Možná jste slyšeli o pravidlu 80/20, podle kterého 80 procent našeho úspěchu plyne z 20 procent našich aktivit. To může platit pro úspěch obecně – pokud ale jde o peníze, pravidlo se blíží spíš poměru 90/10, protože při bližším pohledu zjistíte, že 10 procent lidí vlastní 90 procent peněz.

Tento princip se projevuje v mnoha oblastech života. Vzpomeňte si na hollywoodské hvězdy a pak si představte, kolik herců si mezi jednotlivými zakázkami přivydělává jako číšníci. Ano, 10 procent herců vydělává 90 procent peněz. Totéž platí pro sportovce, hudebníky a samozřejmě i pro investory. Jeden článek ve Wall Street Journal to potvrdil tvrzením, že 10 procent populace vlastní 90 procent všech akcií ve Spojených státech.

Proč dokážou bohatí lidé nashromáždit tolik majetku? Jedním z důvodů je, že některé investice jsou pro chudší jednoduše nedostupné. Když byl autor mladý a měl málo peněz, ptal se svých bohatých přátel, zda by se mohl připojit k jejich obchodním transakcím. Navzdory přátelství ale byla odpověď vždy ne – nikoli proto, že by mu nechtěli pomoci, ale proto, že by to bylo nezákonné.

Ve Spojených státech Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) omezuje určité typy investic jen na tzv. akreditované investory – tedy lidi s čistým jměním alespoň 1 milion dolarů nebo s pravidelným ročním příjmem 200 000 dolarů. Každý, kdo má méně majetku nebo nižší příjem, se těchto investic jednoduše nesmí účastnit.

Důvody, proč chránit lidi s menšími úsporami před potenciálně velmi rizikovými investicemi, jsou pochopitelné. Tato pravidla ale zároveň brání chudším lidem v přístupu k těm nejlepším příležitostem – k investicím, které využívají bohatí.

Jak se tedy dostat mezi nejbohatších 10 procent? V další kapitole se podíváme na to, co je potřeba, abyste začali myslet jako bohatý člověk.

„Vystuduj, pracuj pilně, šetři peníze. Pak budeš v bezpečí.“ Zní vám to povědomě? Tahle věta shrnuje typický přístup střední třídy k finanční jistotě a pravděpodobně jste od rodičů slyšeli něco velmi podobného. Problém je v tom, že taková rada z vás nikdy boháče neudělá. Naopak vás udrží v oněch 90 procentech lidí, kteří vlastní jen 10 procent peněz.

Jak tedy k finančnímu úspěchu přistupují bohatí? Rozhodně ne tak, že by celý život pracovali na jednom místě až do důchodu. Místo toho kupují podniky a investují. Proč? Především proto, že zaměstnanci mají nevyhnutelně méně peněz na investice – tak je nastaven daňový systém v USA.

Představme si, že chcete ze své mzdy ušetřit 1 000 dolarů. Nejdřív ale musíte zaplatit daně, takže abyste skutečně odložili 1 000 dolarů, musíte vydělat zhruba 1 300 dolarů. Inflace navíc každoročně snižuje hodnotu vašich úspor a z úroků, které získáte, opět platíte daně. To nezní jako recept na bohatství, že?

Podnikatelé naopak mají na investice více prostředků, protože investují z příjmů před zdaněním. Zatímco zaměstnanec musí spořit z už zdaněného příjmu, podnikatel nejprve nakupuje aktiva a teprve potom platí daně. Výsledkem je, že zaměstnanci zbývá méně peněz na investice do aktiv, která mohou vytvářet bohatství. Není to spravedlivé, ale systém tak prostě funguje – pro zaměstnance je velmi těžké zbohatnout, protože nejprve odevzdává velkou část peněz státu.

Existuje ještě jeden důvod, proč je vlastnictví podniků a investování lepší cestou k bohatství: investoři často nesou menší riziko než zaměstnanci. Mnoho lidí spoléhá pro svou finanční jistotu na zaměstnání, úspory a důchodové plány. Jenže starý model „stálé práce na celý život“ už na dnešním trhu práce neplatí. Zaměstnanci jsou propouštěni neustále. Co se obvykle stane s cenou akcií firmy, když propustí velké množství zaměstnanců? Velmi často stoupne. Být na straně investora je tedy zpravidla méně riskantní než být na straně zaměstnance.