Prohrávající myšlení

Od chvíle, kdy se objevily chytré telefony a sociální sítě, jsme zahlceni názory a myšlenkami, které jsou často zaujaté, manipulativní nebo naprosto absurdní. Zároveň dovednost, kterou k orientaci v této džungli potřebujeme nejvíc – racionální myšlení – většina škol systematicky neučí.

Výsledkem je, že i lidé s mimořádnou inteligencí často nedokážou nahlédnout za hranice vlastních předsudků a omezení svých myšlenkových vzorců. Pokud jste někdy nechali své ego, aby ovlivnilo vaše rozhodnutí, kritizovali někoho, aniž byste si dali práci porozumět jeho názoru, nebo jste se vzdali zdánlivě ohromujícího projektu, pravděpodobně jste zažili loserthink – pojem, který autor zavedl pro různé podoby neproduktivního myšlení.

Dobrá zpráva je, že s těmito úryvky v ruce se z tohoto myšlenkového vězení můžete začít osvobozovat. V tomto shrnutí zjistíte, jak se autor bez jakéhokoli formálního vzdělání stal světově uznávaným karikaturistou, jaký trik používají hypnotizéři, aby svým klientům pomohli k radikálním životním změnám, a proč je podle autora změna klimatu méně beznadějná, než by se mohlo zdát.

Pravděpodobně jste se někdy ocitli v místnosti plné zdánlivě schopných lidí a pocítili jste obavy nebo nejistotu. Napadlo vás ale, že v takových situacích si téměř každý do určité míry na něco hraje? Samozřejmě, u některých lidí se jejich vystupování blíží tomu, jací skutečně jsou. Je však velmi pravděpodobné, že si své ego pro veřejnost trochu přikrášlují a doufají, že jim to ostatní „sežerou“.

Jinými slovy, i když vám sebedůvěra nepřichází přirozeně, můžete se naučit ji přesvědčivě předstírat. Stačí začít vnímat své ego jako nástroj, nikoli jako pevnou součást své identity. V situacích, kde vám ego může pomoci, byste ho měli vědomě trochu posílit. Vnímat se jako cennějšího, než jak by napovídaly vaše dosavadní úspěchy, může zlepšit vaše romantické, profesní, sportovní i společenské výsledky – a nejen to.

Sebedůvěra vám může například pomoci získat práci, protože díky ní lépe zvládáte stresové situace. I to je jeden z důvodů, proč mají sebevědomí lidé tendenci být úspěšnější – a naopak.

Jedním ze způsobů, jak působit sebevědoměji, je upravit svou neverbální komunikaci. Pokud máte vzpřímené držení těla, udržujete oční kontakt a zaujímáte v prostoru přirozeně víc místa, lidé vás budou vnímat jako sebejisté. A jakmile vás takto vnímají, začnou se k vám lépe chovat, což vaši sebedůvěru dál posílí.

Ne v každé situaci je ale vhodné ego posilovat; někdy je naopak ve vašem nejlepším zájmu ho trochu zkrotit. Pokud necháte ego běžet naplno, budete pravděpodobně působit arogantně. Nechat ego, aby řídilo vaše rozhodnutí, je podle autora jedna z podob „myšlení poraženého“, která vás může stát kariéru.

Když Scott Adams v roce 1989 začal kreslit komiks Dilbert, čerpal vtipy ze všech oblastí svého života. Brzy mu však začali psát fanoušci s tím, že nejvíc se jim líbí stripy z kancelářského prostředí. Kdyby dal přednost svému egu, ignoroval by je a dál by budoval komiks kolem toho, co osobně považoval za nejvtipnější. Místo toho Dilberta přetvořil v komiks o pracovním životě v kanceláři.

Tím, že ustoupil svému egu, proměnil Dilberta v celonárodní senzaci a otevřel si cestu k výnosné kariéře karikaturisty a podnikatele.

Často se obracíme k minulosti, abychom v ní našli vzorce nebo význam, který by nám mohl pomoci v současnosti. Mnozí z nás však padají do pasti přílišné závislosti na historii. V řadě případů totiž minulost není tak spolehlivá, jak se tváří.

Možná vás překvapí, že mnohé z toho, co jste se o historii učili ve škole, není přesné. Neexistuje totiž jediná objektivní interpretace minulých událostí – historické záznamy se často liší podle toho, kdo je psal.

Autor například ve škole slyšel, že ušlechtilí evropští osadníci umožnili původním obyvatelům Ameriky žít zdarma v rezervacích, protože domorodci byli příliš primitivní na to, aby chápali koncept soukromého vlastnictví. Takový výklad je samozřejmě rasistický. Z pohledu původních obyvatel by učebnice pravděpodobně líčila, jak evropští kolonizátoři vtrhli na jejich území a zemi jim vzali prostřednictvím masového vyvražďování.

Konstatovat, že historické výklady jsou subjektivní, samozřejmě neznamená tvrdit, že se významné události – jako otroctví v USA nebo první a druhá světová válka – nestaly. Je však důležité mít na paměti, že většina států učí své občany takovou verzi dějin, která jejich vlastní zemi líčí v co nejlepším světle.

I když už pro vás školní dějepis představuje jen dávnou vzpomínku, je pravděpodobné, že i tak necháváte minulé události ovlivňovat svá rozhodnutí. Uvažujte třeba o rozšířené myšlence, že se „historie opakuje“, která bývá připisována americkému filozofovi Georgi Santayanovi. Příliš doslovné lpění na tomto principu vede k neproduktivnímu myšlení. To, co se stalo v minulosti, je zkrátka minulost.

Adams doufal, že se Santayanovo tvrzení potvrdí po vydání jeho první literatury faktu, knihy Princip Dilberta, která se stala jedničkou na žebříčku bestsellerů. Když mu nakladatel navrhl, aby využil momentu a rychle vydal druhou knihu, nadšeně souhlasil. O to víc byl zklamaný, když se druhý titul prodal jen v polovičním nákladu.

Ukázalo se, že většina autorů, kteří mají za sebou několik bestsellerů po sobě, píše beletrii – a těží z toho, že se čtenáři rádi vracejí ke stejnému stylu psaní. Čtenáři literatury faktu naopak často věří, že jakmile knihu dočtou, naučili se vše podstatné, co autor k danému tématu může říct. Jinými slovy, u bestsellerů literatury faktu se na „opakování historie“ spoléhat nedá.

Adams si uvědomil, že pokud chce napsat další bestseller, bude muset rozšířit okruh témat. Zároveň pochopil, že by měl být opatrný v tom, nakolik nechá minulost určovat svá budoucí rozhodnutí.