Proces s Henrym Kissingerem

Henry Kissinger je jedním z nejvýznamnějších žijících amerických politiků. Bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Richarda Nixona a ministr zahraničí za vlády Geralda Forda je dodnes vyhledávaným komentátorem otázek americké zahraniční a bezpečnostní politiky – a dokonce se objevil i jako postava v Simpsonových. Veřejnost ho stále vnímá jako jednoho z největších amerických diplomatů všech dob a jako nejvýraznějšího představitele tzv. realpolitik – pragmatického, méně ideologického přístupu k mezinárodním vztahům.

V této souvislosti je Kissinger známý především tím, že navázal diplomatické vztahy s komunistickou Čínou a zprostředkoval mírové dohody ve Vietnamu. V roce 1973 za svou roli v posledně jmenovaném konfliktu dokonce obdržel Nobelovu cenu za mír.

Tato kniha vám však ukáže jinou tvář tohoto oslavovaného politika. Uvidíte, že navzdory své slávě Kissinger spáchal a nařídil řadu závažných porušení lidských práv, za něž by mohl být stíhán před mezinárodními tribunály. Pokračujte ve čtení a dozvíte se mimo jiné:

• proč Kissinger záměrně prodlužoval válku ve Vietnamu,
• kde na světě podporoval genocidu,
• a jak Kissinger dodnes profituje ze svých neblahých aktivit.

V roce 1968, po více než desetiletí bojů ve válce ve Vietnamu, byly Spojené státy vyčerpané a hluboce rozdělené. V zemi propukaly nepokoje a masové protesty proti účasti USA v konfliktu a demokratický prezident Lyndon B. Johnson se stal krajně nepopulárním.

Johnson se proto rozhodl pokusit se vyjednat dohodu mezi severovietnamskými protivníky a jihovietnamskými spojenci, která by válku ukončila. Za tímto účelem pomohl zorganizovat „mírové rozhovory“ v Paříži, kde se měly dohodnout podmínky urovnání konfliktu. Kdyby byly rozhovory úspěšné, válka mohla skončit.

Je však velmi pravděpodobné, že jeden z mužů přítomných na těchto jednáních – jistý Henry Kissinger – se aktivně podílel na tom, že rozhovory ztroskotaly. V té době Kissinger působil jako expert na Vietnam v americkém vyjednávacím týmu. Ačkoli formálně pracoval pro Johnsonovu administrativu, zároveň tajně spolupracoval s Johnsonovým politickým protivníkem, republikánem Richardem Nixonem.

Během jednání Kissinger Nixonovi předával interní informace o průběhu a stavu rozhovorů. Doufal, že pokud jednání selžou, Nixon bude mít mnohem větší šanci vyhrát nadcházející prezidentské volby. Proč to dělal? Protože přestože měl Kissinger zajištěné místo v Johnsonově demokratické administrativě, domníval se, že by mohl získat ještě vlivnější pozici po boku Nixona.

Jeho sabotáž přispěla k neúspěchu mírových rozhovorů a k tomu, že se Nixon stal prezidentem. Díky Kissingerovým informacím byl Nixon schopen přesvědčit jihovietnamské představitele, že jim může nabídnout lepší dohodu než demokraté. Ti se proto z jednání stáhli – jen několik dní před prezidentskými volbami.

Krach rozhovorů pomohl ovlivnit volby ve prospěch Nixona a jeho prvním klíčovým jmenováním se stal právě poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger. V důsledku Kissingerovy touhy po osobním prospěchu válka ve Vietnamu pokračovala dalších sedm let a vyžádala si životy několika set tisíc dalších lidí.

Viděli jsme, jak Henry Kissinger pomohl prodloužit válku ve Vietnamu sabotováním mírových jednání v Paříži. V této kapitole se podíváme na to, jak jeho kroky v následujících letech zvýšily celkovou brutalitu konfliktu.

Ve funkci poradce pro národní bezpečnost byl Kissinger úzce zapojen do plánování dvou rozsáhlých vojenských operací: Operace Rychlý expres a Operace Menu – obě lze bez nadsázky označit za válečné zločiny.

Nejprve se podívejme na Operaci Rychlý expres, která cíleně zasahovala civilní obyvatelstvo. Tato operace využívala pozemní vojsko i letectvo k „vyčištění“ Mekongské delty na jihu Vietnamu od nepřátelských jednotek. Po skončení akce našli Američané pouze 748 nepřátelských zbraní – zatímco během operace zahynulo přibližně 11 000 Vietnamců. Je krajně nepravděpodobné, že by na každých 15 nepřátelských vojáků připadala jedna puška, takže je nutné předpokládat, že značná část zabitých byli civilisté. Dokonce se tvrdí, že obrovský počet civilních obětí byl záměrnou snahou zvýšit počet mrtvých a „zlomit odpor“ obyvatel v dané oblasti.

Ještě dále za hranou mezinárodního práva stála Operace Menu, při níž Spojené státy porušily neutralitu dvou států a zabily velké množství nevinných civilistů. V rámci této operace bombardovaly mohutné svazy bombardérů B-52 cíle v sousedních zemích – v Kambodži a Laosu. Ani jedna z těchto zemí však nebyla ve válce se Spojenými státy, takže šlo o jednoznačné porušení mezinárodního práva.

Navíc bylo zřejmé, že útoky z velké výšky nemohou zabránit civilním obětem. Letadla létala příliš vysoko na to, aby mohla rozlišit mezi vojenskými a civilními cíli, a proto prováděla plošné kobercové nálety bez přesného zaměření. V důsledku dlouhodobých bombardovacích kampaní zahynulo přibližně 350 000 civilistů v Laosu a 600 000 v Kambodži.