Proč láska bolí

Když se mluví o lásce, ženy a muži často míří k odlišným cílům – jedni touží po vážném vztahu, druzí po sexuálních dobrodružstvích, někteří chtějí vychovávat děti, jiní si chtějí uchovat individuální svobodu. Tyto rozdíly pak mohou vést k napětí, zklamání i bolesti.

Ženy a muži však nejsou od přírody zásadně odlišní – jejich role formuje především společnost. V tomto shrnutí se zaměříme na sociální rozměr lásky. Uvidíte, jak se s proměnami společnosti proměňuje i samotná láska, pochopíte, co vytváří rozdíly mezi ženami a muži a jak můžeme hledat cestu k úspěšným, láskyplným vztahům.

Dozvíte se také, proč se výběr partnera podobá výběru zmrzliny, proč mají muži vliv na to, kolik lásky se ženám dostává, a jak e‑mail, Skype či Facebook způsobují, že se zamilováváme do lidí, které jsme nikdy osobně nepotkali.

Když vejdete do knihkupectví, najdete regály plné knih o seberozvoji zaměřených na lásku a manželství. Tento záplavový nárůst takové literatury naznačuje, že lidé mají stále větší potíže najít a udržet si vhodného partnera.

Proč tomu tak je? Část odpovědi může být psychologická. Někteří lidé jsou příliš stydliví na to, aby oslovili potenciální partnery, jiní mají za sebou bolestné zkušenosti z předchozích vztahů. Existují však i sociální příčiny, které k rostoucím obtížím při navazování vztahů přispívají – a tyto faktory mají dlouhou historii.

Láska mezi ženami a muži byla v minulosti poznamenána výraznou nerovností. Od středověku až do devatenáctého století byl pojem lásky zatížen představami rytířství a romantiky. Od mužů se očekávalo, že budou ženy – považované za slabší – chránit, a na oplátku mohli žádat jejich oddanost. Nadřazenost mužů a podřízenost žen tak byla hluboce zakořeněna i v tom, jak lidé lásku chápali.

Protože byly ženy vnímány jako křehčí, úkolem mužů bylo je chránit. Láska se tak stala způsobem, jak projevovat mužnost a čest, a zároveň upevňovala genderovou nerovnost.

S postupující modernizací se naštěstí nerovnost mezi muži a ženami zmenšovala, což zásadně proměnilo i povahu lásky. Zvlášť výrazně se to projevilo v šedesátých letech dvacátého století, kdy heterosexuální vztahy proměnila sexuální revoluce a nová vlna feminismu. Došlo k dramatickému posunu směrem k větší rovnosti pohlaví a k oddělení sexu od emocí.

Současně socioekonomické změny zvýšily význam lásky v manželství. V minulosti byla socioekonomická kompatibilita předpokladem lásky, protože manželství bylo chápáno jako strategické rozhodnutí: mělo vytvářet aliance a posilovat majetek dvou rodin. Jak však význam těchto aliancí slábl, láska se postupně stala ústředním prvkem manželství.

Představte si, že vyhrajete v loterii a s výhrou se vydáte do obchodního centra. Najednou pro vás peníze nejsou problém a můžete si koupit, co chcete. V mnoha ohledech je dnešní láska podobná této situaci.

Dříve byly ekonomické faktory hlavním kritériem při rozhodování o sňatku. S modernitou se však na „manželském trhu“ objevila nová kritéria výběru partnera. Jedním z nich je fyzická přitažlivost. Krása se stala natolik důležitou, že socioekonomický status potenciálního partnera může jeho vzhled posílit nebo naopak oslabit.

Výzkum Catherine Hakim například ukazuje, že dívky, které jsou na střední škole považovány za atraktivní, se obvykle vdávají dříve, mají vyšší šanci se vůbec vdát a po patnácti letech mívají v průměru vyšší příjmy domácnosti než jejich méně atraktivní vrstevnice.

Představte si třeba večírek, na kterém jsou dva muži: jeden atraktivní a chudý, druhý bohatý a nevzhledný. Můžete se rozhodnout odejít domů s chudým mužem jen proto, že je hezký. Jeho socioekonomický status je tak „vylepšen“ jeho vzhledem.

Vzhled však není jediným kritériem, které se při výběru partnera změnilo. Posunul se také věk, ve kterém se lidé rozhodují usadit. Nově nabytá svoboda volby v oblasti randění přinesla zcela nové dilema: lidé dnes musí vyvažovat touhu po nezávislosti s přáním založit rodinu.

V této otázce se navíc často rozcházejí představy žen a mužů. Muži obvykle dávají přednost osobní svobodě právě v době, kdy ženy začínají toužit po rodině. Ženy obecně chtějí vážný vztah dříve než muži, protože jejich vnímaná atraktivita bývá silně spojována s mládím. Zároveň cítí tlak stihnout mít děti „včas“.