Přirozené příčiny

Dospělý život může být náročný a seznam povinností se může zdát nekonečný. Kromě úklidu, nakupování potravin, krmení kočky, placení účtů a servisu auta musíte také myslet na pravidelné návštěvy lékaře. A vyšetření i případná léčba nejsou jen drahé – zabírají také spoustu vašeho cenného času.

Co když ale lékaře ve skutečnosti nemusíte navštěvovat tak často? Co když vám všechny tyto návštěvy ve skutečnosti nepřinášejí žádný skutečný prospěch? Autorka se dlouho zamýšlela nad tím, proč jsme neustále nabádáni, abychom věnovali takovou pozornost svému zdraví, a dospěla k několika znepokojivým zjištěním. Někde cestou jsme byli dovedeni k přesvědčení, že stárnutí je nežádoucí a že bychom se měli za každou cenu bránit účinkům času.

Tyto úryvky nabízejí jiný pohled. Podle autorky nikomu neprospěje, když se budeme trápit možnými budoucími zdravotními problémy. Domnívá se, že bychom se měli soustředit na všechno dobré, co stáří přináší, abychom mohli žít celkově příjemnější život.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• kolik utratil americký zdravotnický systém za preventivní fyzická vyšetření v roce 2015,
• jak dlouhá je průměrná doba soustředění dospělého člověka,
• a jaké jsou výhody stárnutí.

Autorce Barbaře Ehrenreich je 76 let a v posledních letech přestala chodit na pravidelné lékařské prohlídky. Mnoho lidí – zejména těch ve svých sedmdesáti letech – by takové rozhodnutí mohlo považovat za nezodpovědné. Přestože má zdravotní pojištění, už nepodstupuje stěry, screeningy na rakovinu ani každoroční preventivní prohlídky.

Proč tedy podle některých „riskuje“? Ehrenreich je přesvědčena, že po dosažení 75 let už nemá smysl se nechat dál plošně vyšetřovat. Raději tráví čas příjemnými činnostmi, než aby absolvovala časově náročné testy, nervózně čekala na výsledky a případně zvažovala další lékařské zákroky.

Například přestala chodit na mamografické screeningy, tedy vyšetření, které hledá známky rakoviny prsu. K tomuto kroku ji vedla zkušenost s falešně pozitivním výsledkem, který ji týdny trápil – natolik, že ji dokonce zastavila policie a pokutovala za „nevěnování se řízení“.

Podle Ehrenreich je ve vysokém věku nejlepší nechat přírodu, aby si šla svou cestou. Dramatické změny životního stylu kvůli léčbě – ať už jde o operaci, nebo chemoterapii – už podle ní nemusí dávat smysl.

Ehrenreich přestala chodit na mamograf kolem sedmdesátky, takže si dokážete představit její překvapení, když se na jednom lékařském setkání dozvěděla, že stoletá žena stále pravidelně podstupuje screening. Proč, ptala se – proč ženy nad 75 let stále chodí na mamografy?

Podle Ehrenreich je hlavní důvod prostý: lékařské screeningy a testy přinášejí zdravotnickému systému zisk. Aby maximalizoval příjmy, nabízí sektor vyšetření, která téměř nevyhnutelně odhalí nějakou možnou „komplikaci“ nebo si vyžádají další kontrolu. To umožňují nová, vysoce citlivá zařízení, jako jsou CT přístroje, které hodnotí poranění hlavy a odhalují nádory. Čím lepší technologie, tím více odhalených „abnormalit“, tím více testů, receptů a následných návštěv – a tím vyšší celkový zisk zdravotnického průmyslu.

Podle autorky se lékaři nezaměřují zbytečnými vyšetřeními jen na starší pacienty; zranitelní jsou i novopečení rodiče. Podívejme se proto blíže na byznys kolem porodu.

V mnoha ohledech lze návštěvu lékaře vnímat jako rituál. Jde o sled přesně daných úkonů, které provádí jak lékař, tak pacient. Zvlášť zřetelně je to vidět u porodu: rodící žena se stává objektem celé řady lékařských rituálů.

Otázkou je, zda tyto rituály skutečně prospívají pacientce.

V polovině dvacátého století byly Američanky během porodu běžně sedovány nebo anestetizovány. V důsledku toho nemohly své dítě aktivně porodit, a lékař proto často musel použít kleště, aby ho vytáhl. Během porodu ženy navíc rutinně podstupovaly další bolestivé a ponižující zákroky, jako byly klystýry, nástřih hráze a odstraňování pubického ochlupení. K tomu byly nuceny ležet celé hodiny na zádech s koleny ve vzduchu.

Autorka tvrdí, že tyto rituály nebyly prováděny v zájmu matky a dítěte; naopak, podle ní sloužily k ponížení a ovládání žen během porodu. Použití kleští může poškodit hlavu dítěte, holení pubického ochlupení zvyšuje riziko infekce, úmyslný nástřih hráze prodlužuje dobu zotavování a poloha na zádech s nohama nahoře je ve skutečnosti rizikovější než jiné porodní polohy – jak pro matku, tak pro dítě.

Protože tyto postupy způsobují více škody než užitku, je podle autorky zcela oprávněné tvrdit, že jejich skutečným účelem je ponížit matku. Odstranění pubického ochlupení a klystýr jasně sdělují: žena je „nečistá“. Anestezie a nucená, zranitelná poloha ji zbavují fyzické kontroly nad vlastním tělem. Tímto způsobem se moderní porod stává rituálem ponížení a dominance nad ženami.