Příčiny povstání ve Waziristánu

Kolik toho víte o politické situaci v Afghánistánu? Pravděpodobně velmi málo. A co o Pákistánu? Ještě méně. A o Waziristánu? S největší pravděpodobností jste o něm nikdy neslyšeli. Přesto je politická situace ve Waziristánu mnohými považována za klíčový prvek mezinárodní bezpečnosti.

Kniha Příčiny povstání ve Waziristánu podrobně popisuje různé pokusy o stabilizaci tohoto regionu. Nabízí ucelený přehled o opomíjeném tématu, navrhuje možná řešení do budoucna a rozebírá různé aktéry, kteří trvale brání pokroku.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak Waziristán ovlivnil politický vývoj v Afghánistánu, jak místní obyvatelé vysvětlují války v Afghánistánu a Iráku a proč je válka ve Waziristánu považována za asymetrickou.

Slyšeli jste někdy o Waziristánu? Mnoho lidí ne. Tato zhruba pětitisícová plocha čtverečních mil horského území ovládaného kmeny a sotva obdělávatelné půdy mezi Pákistánem a Afghánistánem je přitom klíčovým geopolitickým prostorem.

Proč? Protože jeho strategická poloha významně ovlivnila politický vývoj v Afghánistánu. Blízkost Waziristánu k několika afghánským okresům umožňuje lidem z Waziristánu, známým jako Wazírové, i dalším obyvatelům regionu snadno vstupovat do Afghánistánu a zase z něj odcházet.

V posledních letech došlo na afghánském území k nesčetným útokům ze strany organizací, jako je Tálibán. Tyto skupiny po útocích na americké jednotky v Afghánistánu ustupují do hor Waziristánu, kde verbují nové bojovníky a plánují další akce. Například v lednu 2007 vjelo do Afghánistánu přes čtyřicet nákladních automobilů a autobusů plných ozbrojenců, kteří tam bojovali proti americkým jednotkám a afghánským silám, než se opět stáhli do Waziristánu.

Proč má však Tálibán na tomto území tak silné postavení? Protože Waziristán dlouhodobě vzdoruje kontrole Pákistánu, jehož je podle práva součástí. Pákistánská vláda se opakovaně pokoušela uplatnit svou autoritu nad kmeny Wazírů, tyto skupiny se však těmto snahám znovu a znovu bránily.

V roce 2004 například Spojené státy přesvědčily Pákistán, aby se pokusil získat nad Waziristánem větší kontrolu. Kmeny a zahraniční džihádisté však vojenské kampani odolali a pákistánská armáda nedokázala v regionu udržet své pozice. Jak Pákistánci ztráceli území i autoritu, Tálibán se chopil iniciativy a stal se ve Waziristánu novou dominantní silou. V posledních letech se však s návratem pákistánské armády situace na místě ještě zhoršila.

S ohledem na to, co nyní o Waziristánu víte, vás nepřekvapí, že invaze vedené Spojenými státy do Afghánistánu a Iráku měly na tento region silný dopad. Jak ale tyto konflikty začaly?

Stále se vedou spory o to, zda byly války v Afghánistánu a Iráku vedeny kvůli zdrojům, nebo jako pokus oslabit islamistické síly. V průběhu let vznikla řada konspiračních teorií. Mnoho lidí se domnívá, že Spojené státy tyto země napadly, aby získaly kontrolu nad ropnými zásobami. Důvodem je mimo jiné to, že jednání USA s Afghánistánem o výstavbě nových ropovodů se nevyvíjela dobře a země místo toho uzavírala dohody s argentinskou společností Bridas o využití svých rozsáhlých ropných a plynových polí.

Představitelé americké vlády by však tvrdili, že intervence byla pokusem zastavit islamistické skupiny, jako jsou Al-Káida a Tálibán, aby nezískaly větší vliv v Afghánistánu a okolních oblastech. Spojené státy rovněž uvádějí, že jsou odhodlány pomoci Afghánistánu vybudovat stabilní správu, která dokáže udržet islamistické síly pod kontrolou.

Bez ohledu na to, jakému výkladu věříte, je jisté jedno: Tálibán je bojově zkušená síla, která se staví proti přítomnosti USA v Afghánistánu. Přestože v posledních letech vstoupily do Afghánistánu tisíce zahraničních vojáků, skupiny jako Al-Káida, Tálibán, kmeny z Waziristánu a džihádisté stále kladou odpor. Pravidelně verbují nové bojovníky právě ve Waziristánu a využívají islamistickou rétoriku a džihádistické principy, aby je obrátili proti zahraničním silám, jako jsou NATO, Spojené státy, ale i pákistánská armáda.

Pákistánská armáda přitom rozhodně nehájí pouze zájmy Pákistánu. Kvůli nedostatku vlastních kapacit se dlouhodobě silně spoléhá na pomoc, výcvik a vybavení ze západních zemí, například z Británie. Na oplátku často bojuje za cíle, které nejsou nutně v nejlepším zájmu samotného Pákistánu.