Přestaňte žít jako milionář

„Peníze jsou nejdůležitější věcí na světě.“ To je šokující a téměř kacířské tvrzení. Vždyť nám neustále opakují, že štěstí si koupit nelze. Jistě – blaženost si za peníze nekoupíte. Jenže je tu i druhá strana: chudoba vás s velkou pravděpodobností nešťastnými udělá.

Peníze rozhodně nejsou kořenem všeho zla. Jsou nejdůležitějším nástrojem, který máme k dispozici, pokud chceme zlepšit kvalitu svého života. Chcete se postarat o lidi, které milujete? Potřebujete peníze – a čím víc, tím líp. Chcete trávit víc času s dětmi? Opět peníze. Toužíte po odpočinku, čtení, divadle, cestování a poznávání nových kultur a zemí? Odpověď už asi tušíte: peníze.

To je filozofie Kristy Shen, úspěšné milionářky, která odešla do důchodu už ve 31 letech. V tomto shrnutí se podíváme na to, jak se jí to podařilo. Připravte se na řadu bezostyšně nekonvenčních názorů, neobvyklých strategií a nových konceptů. A především očekávejte konkrétní plán, jak budovat majetek, zbavit se dluhů a dosáhnout finanční nezávislosti.

Připraveni? Pojďme na to.

Na této cestě zjistíte mimo jiné:

• proč nemovitosti nejsou vždy zlatou příležitostí, jak vám možná tvrdili,
• jak spořit na předčasný důchod a jak své peníze využívat efektivněji,
• a proč byste se měli nejdřív zbavit dluhů, než se pustíte do budování bohatství.

V roce 2005 pronesl Steve Jobs promoční projev na Stanfordově univerzitě. Jeho rada studentům? „Následujte své srdce.“ Tato povzbudivá mantra obletěla svět. Podpořily ji významné osobnosti a brzy začala působit jako samozřejmost – proč byste neměli následovat své vášně a dělat to, co milujete?

Důvod tu ale je: často je to špatná volba.

Vezměme si zásadní rozhodnutí, které každý rok dělají studenti – co budou studovat. Přesně to řešila i autorka Kristy v roce 2000. Měla tři možnosti: tvůrčí psaní, účetnictví a počítačové inženýrství. Srdce jí radilo psaní, matematika inženýrství. Kristy se rozhodla pro druhou možnost. A udělala dobře.

Podívejme se na čísla. Čtyřletý vysokoškolský program v Kanadě stojí zhruba 40 000 dolarů. Příjmy profesionálních spisovatelů se pohybují od nepublikovaných začátečníků, kteří nevydělají nic, až po hvězdy typu Stephena Kinga s milionovými honoráři. Průměrný roční příjem je ale jen kolem 17 000 dolarů.

V roce 2000 byla minimální mzda 6,85 dolaru za hodinu, tedy asi 14 248 dolarů ročně. To je částka, kterou by mohl očekávat kdokoli bez vysokoškolského vzdělání. Když ji odečteme od 17 000 dolarů, dostaneme „hodnotu“ titulu z tvůrčího psaní: směšných 2 752 dolarů ročně.

U účetnictví vycházel titul zhruba na 24 000 dolarů nad minimální mzdu. Počítačové inženýrství přinášelo ohromujících 40 000 dolarů ročně navíc.

Jenže – na štěstí přece nelze nalepit cenovku. Sny se přece vyplatí následovat bez ohledu na to, co říkají čísla, ne? Ne tak docela. Pokud nevíte, kde vezmete na příští jídlo, nejspíš se nebudete probouzet nadšení do práce – zvlášť pokud má být kreativní.

Navíc se vášně v čase mění. Studie z roku 2013 publikovaná v časopise Science ukázala, že sny téměř všech z 19 000 účastníků se během předchozí dekády výrazně proměnily.

Proto se vyplatí řídit se matematikou. Zeptejte se Kristy. Dnes je profesionální spisovatelkou. Jak se k tomu dostala? Jednoduše: díky dobře placené práci inženýrky se nikdy nemusela spoléhat na psaní, aby zaplatila nájem. Peníze jí poskytly pevný základ, který jí nakonec umožnil jít za svým skutečným snem.

V následujících kapitolách uvidíme, jak přesně to dokázala.

Věděli jste, že průměrný čínský občan ušetří 38 procent svého příjmu? Američané naproti tomu odkládají jen asi 3,9 procenta a Japonci dokonce jen 2,8 procenta.

Co se děje? Jsou Číňané od přírody šetrnější? Ne tak docela.

Ještě před nástupem komunistů k moci v roce 1949 byla v Číně rozšířená korupce. V kombinaci s absencí oficiálních úvěrových kanálů, jako jsou bankovní půjčky, to vedlo ke vzniku kultury založené na vzájemných laskavostech. Kdo si chtěl pořídit něco většího, měl v zásadě dvě možnosti: buď si vzít tíživý osobní dluh a dostat se do moci někoho jiného, nebo šetřit tak dlouho, dokud nebude mít dostatek hotovosti na přímou koupi.

Proto se v Číně historicky vnímá dluh spíš jako „dlužím ti“, nikoli „patřím ti“. Pokud jste Číňan jako Kristy, tato historie vás v podstatě „naprogramuje“ k tomu, abyste se dluhům vyhýbali jako moru.

A teď to podstatné: když se podíváme na čísla, ukáže se, že je to velmi rozumný postoj, ať už žijete kdekoli.

Vezměme si Pravidlo 72, které popsal už v 15. století italský matematik Luca Pacioli. Funguje takto: chcete-li zjistit, za jak dlouho se vaše investice zdvojnásobí, vydělte číslo 72 procentní sazbou výnosu.

Řekněme, že máte investici 1 000 dolarů s ročním výnosem 6 procent. Sedmdesát dva děleno šesti je 12. To je počet let, za které se vaše tisícovka promění ve 2 000 dolarů. Časem se zůstatek dál zvyšuje – peníze, které vyděláte, začnou vydělávat další peníze.

Pokud investujete, je Pravidlo 72 váš přítel. Pokud jste zadlužení, je to váš nejhorší nepřítel.

Příklad: koupíte si televizi za 1 000 dolarů na splátky. Běžná úroková sazba je kolem 20 procent ročně. Sedmdesát dva děleno dvaceti je 3,6 – za tolik let se váš dluh zdvojnásobí. Po sedmi letech se téměř zčtyřnásobí.

V tomto světle začíná dávat smysl čínský zvyk splácet osobní dluhy do lunárního Nového roku – jinak vás prý čeká 12 měsíců neštěstí.

Cílem ale není vás vyděsit. V další kapitole uvidíme, jak se svých dluhů můžete zbavit.