Představ si to dopředu

Čelit změně je vždy obtížné – ať už v byznysu, nebo v osobním životě. Přesto moderní svět vyžaduje od každého, kdo to se svými cíli myslí vážně, neustálé změny a inovace. Tempo změn se navíc bude v budoucnu jen zrychlovat, takže bychom si na tento trvalý stav proměny měli zvyknout.

Změna ale nemusí být děsivá. Vydáme se na cestu s Beth Comstockovou, bývalou viceprezidentkou společnosti General Electric. Podíváme se blíže na její kariéru a zjistíme, jak dokázala v jedné z nejvýznamnějších amerických korporací úspěšně prosazovat změny a překonávat překážky.

Uvidíme, jak tato introvertní publicistka obstála v mužsky dominované firmě, která více než 125 let fungovala v podstatě stejným způsobem, a jak ji pomohla převést do moderního digitálního světa.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak zásadní životní změnu musela Beth Comstocková udělat, aby uspěla,
• jak může introverze pomoci dobýt svět byznysu,
• a proč konflikt podporuje lepší inovace.

Beth Comstocková byla první ženou v historii na pozici místopředsedkyně společnosti General Electric (GE), jedné z největších amerických firem. Její profesní dráha ale zdaleka nezačínala tak slibně.

Když jí bylo něco přes dvacet, její život směřoval úplně jiným směrem. Rozhodla se riskovat, změnit svůj život a znovu nastartovat kariéru. Dlouho měla ambici stát se vědeckou novinářkou, ale kolem pětadvaceti let se její profesní růst zastavil. Pracovala jako servírka na částečný úvazek a zároveň jako novinářka v místních zprávách ve svém rodném městě, ale nedařilo se jí získat žádnou z perspektivnějších pozic, o které se ucházela.

Zklamaná začala dělat to, co od ní očekávali rodiče i maloměstské okolí. Usadila se se svým přítelem z vysoké školy, vzali se a brzy otěhotněla. Během několika málo měsíců se však cítila uvězněná. Věděla, že ji čeká lepší život – pokud se jen odváží po něm sáhnout.

S odvahou proto manželovi oznámila, že se chce rozvést, a s malou dcerou se přestěhovala do Washingtonu, D.C. Rozhodla se stát se svobodnou matkou se všemi výzvami, které to obnáší, ale bylo jí jasné, že jen přijetím nedokonalosti, komplikací a chyb může získat plný život, po kterém toužila.

Brzy se její risk vyplatil: získala práci v PR oddělení zpravodajství NBC ve Washingtonu. V krátké době byla povýšena a dostala na starost celé oddělení. Svůj úspěch přičítá především schopnosti přejít od slov k činům.

Podle ní většina lidí žije v domnění, že jednat mohou jen ti, kdo mají značnou moc – tedy ti, které už nějak vnímáme jako „lídry“. Ti, kdo se za mocné nepovažují, se často smiřují s tím, že nemohou nic změnit – ani ve svém osobním, ani v profesním životě.

Comstocková však měla vždy sklon k rozhodnému jednání. Ať už šlo o rozvod a začátek nového života, nebo o prosazování nových myšlenek v práci, je pyšná na to, že si nikdy nehledala výmluvy, proč nemůže udělat to, co je potřeba, a posunout se o krok blíž k lepší budoucnosti.

V roce 1998 byla kariéra Beth Comstockové v médiích na vrcholu. Ve 38 letech zastávala funkci viceprezidentky NBC News a pomohla proměnit tuto stanici v jednoho z hlavních hráčů mediálního světa.

Pak ale přišla nová výzva: generální ředitel GE, proslulý Jack Welch, ji požádal, aby do jeho společnosti nastoupila jako viceprezidentka pro firemní komunikaci. Comstocková s radostí souhlasila – netušila však, že ji čeká dosud nejtěžší úkol.

Při nástupu do GE očekávala, že přechod z mediálního prostředí do průmyslového gigantu bude náročný. Nečekala ale intenzivně sexistickou atmosféru, které bude u nových kolegů čelit.

Na konci 90. let bylo prostředí GE extrémně mužské. Do té míry, že manažerky musely na hotelu, kde se konala každoroční konference vrcholového vedení, používat provizorní toalety vedle hotelové kuchyně – původní dámské toalety v konferenčním sále byly přeměněny na pánské.

Tato mužská kultura byla ještě výraznější v centrále GE. Kolegové – muži ji často nezvali na klíčové schůzky a dávali najevo, že představa ženy v jejich „doméně“, natož ženy odpovědné za důležitá strategická rozhodnutí, je pro ně těžko snesitelná.

Při zvládání této sexistické hostility však měla Comstocková jednu tajnou zbraň: byla introvertka. Často jí nebylo dovoleno do schůzek příliš zasahovat a obecně se cítila jako outsider – ale nebrala si to tolik k srdci. Jako introvertka byla zvyklá být tichým pozorovatelem v prostředí, kterému obvykle dominují extrovertní osobnosti.

Aby se s novým prostředím vyrovnala, opřela se o přirozené výhody introverta. Introverti nemusí na poradách neustále prosazovat svůj názor, bývají však výbornými posluchači a pozorovateli, kteří dokážou pečlivě zpracovávat myšlenky a diskuse kolem sebe.

V tomto nepřátelském prostředí dokázala tuto svou vlastnost využít: soustředila se víc na myšlenky, které její noví kolegové předkládali, než na samotné kolegy, kteří se k ní často chovali odmítavě. Jinými slovy – její introverze jí umožnila udržet si odstup, zaměřit se na obsah a nebrat si osobně, jak s ní ostatní zacházejí.