Pozvedněte se

Moderní svět je zaplaven daty. Všech těchto informací je tolik, že mohou být až ochromující. Co vlastně znamenají – a co je ještě důležitější, jak v tom všem dosáhnout úspěchu a spokojenosti ve vlastním životě?

Naštěstí na to nemusíte přicházet sami. V tomto shrnutí se obrátíme o pomoc na podnikatele, autora a celoživotního hledače moudrosti Josepha Deitche. Narodil se v roce 1950 a jeho „chameleonská“ kariéra ho přivedla k úspěchům v tak rozdílných oborech, jako je finanční plánování či zábavní průmysl. Ať už se však věnoval čemukoli, vždy se v jeho životě objevoval jeden společný jmenovatel: důsledný důraz na osobní růst a vášnivá touha dělat věci co nejlépe.

Právě to budeme zkoumat, když se podíváme na Deitchovu sadu nástrojů pro zlepšení osobního i profesního života. Na této cestě zjistíte, proč je naslouchání klíčem k učení, jak vám odměny mohou pomoci dosahovat vašich cílů a proč je láska nakonec to jediné, co opravdu potřebujete.

Jak řešíte problémy ve svém životě? Když přemýšlíte o různých technikách, možná vám uniká něco úplně samozřejmého: na chvíli se zastavit a v klidu si promyslet, jaké by mohlo být řešení.

Je to zdánlivě jednoduchý přístup, ale přináší překvapivě dobré výsledky. Vezměme si příklad samotného autora, který tráví zimy v Bostonu ve státě Massachusetts. Je tam chladno, šedo a nevlídno a – stejně jako mnoho dalších obyvatel Bostonu – trpí mírnou zimní depresí. Dlouhá léta se děsil příchodu listopadu. Jedno pozitivum však tento měsíc měl – Den díkůvzdání.

To autora přivedlo k zamyšlení. Co přesně dělá tento každoroční svátek tak příjemným? A co by mohl udělat proto, aby byl i zbytek listopadu stejně příjemný jako Den díkůvzdání? Odpověď byla jednoduchá: setkávat se s přáteli a rodinou.

A právě v tom našel lék na svou zimní depresi. Dnes si na listopad plánuje večírky, výlety, setkání a herní večery s lidmi, které má rád. Účinek byl ohromující. Místo aby se děsil příchodu zimy, se na ni teď vlastně těší.

Dalším jednoduchým způsobem, jak se vypořádat s problémy, je neptat se jen na to, co chcete, ale hlavně jak toho dosáhnete. Vzpomeňte si, jak jste jako děti toužili po sladkostech nebo po nové hračce, kterou vám rodiče odmítli koupit. Děti obvykle reagují na tyto frustrace naříkáním nebo pláčem. To je past sebelítosti, které se musíte naučit vyhýbat.

Klíčem je položit si správnou otázku: „Co musím udělat, abych získal to, co chci?“ Autor k tomuto přístupu vedl svého syna Matta – a fungovalo to skvěle. Když Matt po něčem touží, například po nové videohře, ví, že pro to musí něco udělat: třeba umýt po večeři nádobí nebo splnit jiné domácí povinnosti.

Jak si asi dokážete představit, je to výborný přístup k mnoha životním výzvám a frustracím. Místo pasivního brblání nad svým osudem vás vede k tomu, abyste převzali iniciativu a aktivně řešili vlastní problémy.

Chcete-li se naučit něco nového, musíte naslouchat ostatním – koneckonců, když mluvíte vy, říkáte jen to, co už víte. Ať už jste s přáteli a rodinou, nebo na obchodním jednání, naslouchání je nejlepší způsob, jak získávat informace a zjišťovat, v čem se můžete zlepšit.

Přijímat zpětnou vazbu však může být těžké, zvlášť když je kritická. Autor to viděl na vlastní oči před několika lety na semináři, kde si účastníci navzájem poskytovali zpětnou vazbu. Protože každý dostával komentáře od více lidí, bylo jasné, že nejde o náhodné poznámky.

Jeden účastník to ale neunesl a vybuchl. Začal křičet, že zpětná vazba, kterou dostal, není spravedlivá. Ironií je, že tímto výbuchem přesně potvrdil to, co o něm kolegové říkali – že má neustále pocit, že se proti němu lidé spikli. To rozhodně není zdravý přístup.

Jak tedy rozvíjet schopnost naslouchat? Podívejme se na několik jednoduchých nástrojů, které vám pomohou stát se lepším posluchačem.

První krok je rozhodnout se, že opravdu chcete naslouchat. Pokud máte ve zvyku druhé přerušovat nebo je ignorovat, musíte si to uvědomit a vědomě se rozhodnout své chování změnit.

Druhým krokem je pochopit, že naslouchání je aktivní proces. Nejde o to jen sedět a nechat slova plynout kolem sebe, zatímco v duchu přemýšlíte, co si dáte k večeři. Skutečné naslouchání znamená být přítomný u toho, co druhý říká, všímat si, kdy se vaše pozornost toulá, a znovu ji vědomě vracet k rozhovoru.

A nakonec: do konverzací vstupujte s otevřenou myslí. Skutečně uslyšíte, co někdo říká, jen pokud odložíte své předpoklady a budete jeho argumenty posuzovat podle jejich vlastních kvalit. Vždy máte možnost se po vyslechnutí rozhodnout, zda souhlasíte, nebo ne – ale až poté, co druhý domluví.