Poznámky z malého ostrova

Představte si pokus o bankovní loupež, který skončí tím, že bystrý zloděj odejde s prázdnou poté, co mu zákazníci řeknou, ať „vypadne“. Zní to docela odvážně, že? A přesto je to pravdivý příběh. Jak se ale ukazuje, to, co v zákaznících banky vyvolalo hněv, nebyl samotný zločin, ale špatné chování. Předbíhat ve frontě se prostě nedělá. Vítejte v Británii!

Kromě silných pocitů ohledně etikety při čekání ve frontě – co ještě Brity odlišuje od zbytku světa? Co je pohání? Pokud se na to chcete zeptat někoho povolaného, těžko uděláte lépe než u Billa Brysona, bystrého amerického pozorovatele zvyků, tradic a zvláštností jeho adoptivní země.

Tyto úryvky zachycují některé Brysonovy postřehy o lidech, kultuře a geografii Spojeného království. V tomto shrnutí se dozvíte, proč jsou londýnští taxikáři tak hrdí na své povolání, proč Britové začínají konverzaci omluvou a jak skupina nevycvičených horníků uchvátila představivost uměleckého světa.

Po dvaceti letech strávených v Británii se americký spisovatel Bill Bryson rozhodl vrátit se s rodinou zpět do Spojených států, aby dal svým dětem příležitost zažít život v jiné zemi. Než se však vrátil do Států, vydal se na rozlučkovou cestu autem. Chtěl strávit několik týdnů opětovnými návštěvami svých oblíbených míst a znovu si připomenout, proč si tenhle ostrov před lety tak zamiloval.

Na vrcholu jeho seznamu byla místa s osobním významem – například městečko Virginia Water kousek za Londýnem. Právě tam po svém příjezdu do Británie v roce 1973 poprvé zapustil kořeny. Původně plánoval jen navštívit staré kamarády z vysoké školy, ale brzy se ocitl v situaci, kdy přijal práci v místním sanatoriu. A právě tam potkal ženu, kterou si o pouhých šestnáct měsíců později vzal.

Co dalšího si Bryson myslí o své adoptivní zemi? Začněme velikostí. Z amerického pohledu není Spojené království jen jiné – je malé. Vezměte si řeku Temži. V dějinách hraje obrovskou roli, ale kdyby tekla v USA, byla by až 108. největší řekou v zemi. A Lake District, horská oblast na severu Anglie proslulá množstvím jezer, je menší než dvojměstí Minneapolis–St. Paul.

Možná je malá, ale Británie je mnohem hustěji osídlená než Spojené státy. Pro lepší představu: představte si, že sečtete populace států Illinois, Pensylvánie, Massachusetts, Minnesoty, Michiganu, Colorada a Texasu a všechny je natlačíte do oblasti velikosti Iowy.

A nejde jen o hustotu obyvatelstva – země je doslova přeplněná významnými místy a osobnostmi. Dobrým příkladem je hřbitov v malé vesnici Sutton Courtenay poblíž Oxfordu. Když se Bryson procházel po jeho cestičkách, zjistil, že jsou tam pohřbeni jak slavný autor George Orwell, tak H. H. Asquith, liberální premiér Británie z počátku první světové války. Náhrobky obou mužů jsou prosté, s pokornými nápisy. To, že dvě osobnosti se jmény známými po celém světě mohou sdílet stejný vesnický hřbitov bez velkého povyku, naznačuje, že v Británii nejde o nic výjimečného.

Oxford je vůbec plný stop po svých slavných obyvatelích. Laboratoř, v níž Edmond Halley vypočítal dráhu komety, která po něm nese jméno, je jen kousek od závodní dráhy, kde Roger Bannister jako první člověk uběhl míli za méně než čtyři minuty. A hned za rohem stojí dům, v němž žil Christopher Wren, architekt londýnské katedrály svatého Pavla.

Británie možná na mapě světa nevypadá jako velká země, ale to, co jí chybí na rozloze, bohatě vynahrazuje mimořádně bohatými kulturními a historickými tradicemi. Množství významných historických míst a budov ve Spojeném království je ohromující. Bohužel ne vždy dostávají ochranu, kterou by si zasloužily.

Podívejme se na čísla. Existuje 445 000 budov zapsaných pro svou architektonickou nebo historickou hodnotu, 12 000 středověkých kostelů a 600 000 archeologických lokalit – a to jsou jen ty dosud objevené! Mezitím se Brysonova vesnice, malá osada v Yorkshiru s méně než stovkou obyvatel, může pochlubit více budovami ze 17. století než celá Severní Amerika dohromady.

Protože je starých budov a památek tolik, lidé je někdy berou jako samozřejmost. Územní plánování často selhává a pravidla nebývají dost přísná. I v chráněných oblastech mohou být stavební předpisy překvapivě volné. Drastické zásahy do historicky významných budov se často obejdou bez vážnějších následků.

To ilustruje případ z města Reading z roku 1992. Developerská společnost tam zbořila pět budov, které byly úředně posouzeny jako architektonicky a historicky významné. Jaká byla pokuta? Pouhých 675 liber.

Přesto je ve Spojeném království stále spousta dobře zachovalých míst. Bryson má obzvlášť v oblibě Durham, historické město poblíž Newcastlu na severu Anglie. Podle něj patří k nejúžasnějším místům v celé zemi a jeho korunovační klenot – katedrála – je jednou z nejkrásnějších na světě.

Katedrálu začali Normané stavět v roce 1093. Vypíná se na kopci vysoko nad řekou Wear a její interiér je prostý a osvěžujícím způsobem zbavený moderních doplňků. Díky tomu mohou vyniknout nádherné detaily, jako jsou barevná vitrážová okna a krásné, poctivě vyřezávané dřevěné lavice. Zážitek návštěvníků umocňuje i skromný způsob, jakým je budova spravována. Neplatí se zde vstupné, jen nenápadně stojí schránka na dobrovolné příspěvky. Chybějí zde všechny ty triky, kterými jiná historická místa lákají peníze na údržbu a rekonstrukce.

Podobně je tomu u Stonehenge, prehistorického kruhu masivních vztyčených kamenů vztyčeného kolem roku 3100 př. n. l. Stavba takového památníku musela zaměstnat zhruba 600 lidí, kteří přemisťovali padesátitunové kameny na vzdálenost asi 18 mil. Jde nepochybně o jedno z nejdůležitějších pravěkých míst v Evropě, a je tedy příhodné, že se k němu přistupuje s úctou. Turisté přijíždějící autobusy jsou drženi v uctivé vzdálenosti za pečlivě střeženou hranicí.