Postkapitalismus

Kapitalismus, jak ho dnes známe, vychází z tvrzení, že nejlepším způsobem, jak dosáhnout blahobytu, je nechat lidi sledovat vlastní zájmy v prostředí volného trhu. V tomto shrnutí však bude ukázáno, že tato podoba kapitalismu narazila na své limity.

Stačí si vzpomenout na moderní informační technologie, které vytvářejí nová informační statky, jako jsou soubory MP3 nebo e‑knihy. Právě tyto statky vyvolávají v tradiční kapitalistické ekonomice silné napětí, protože je lze kopírovat a sdílet prakticky bez nákladů.

Následující kapitoly zkoumají, v čem je dnešní kapitalismus „rozbitý“ a proč je pravděpodobné, že v současné podobě už dlouho nevydrží. Existují totiž pádné důvody domnívat se, že je možná postkapitalistická společnost – jiný typ uspořádání, který se opírá o spolupráci.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak se vlády propadají do hlubokých dluhů, které nejsou schopny splatit,
• proč je Wikipedie v rozporu s neoliberálními tržními mechanismy,
• a v čem Karel Marx přecenil roli proletariátu.

Moderní podoba kapitalismu rozšířená v západním světě se nazývá neoliberální kapitalismus, zkráceně neoliberalismus. Podle neoliberálního myšlení je nejlepším způsobem, jak může společnost růst a prosperovat, umožnit jednotlivcům, aby na svobodném trhu sledovali své vlastní zájmy.

Neoliberalismus však selhává. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dojde v příštích padesáti letech ke zpomalení ekonomického růstu, zatímco nerovnost v západních zemích vzroste o 40 procent.

Proč? Jedním z hlavních faktorů je rostoucí používání tzv. fiat měny. Fiat měna není kryta zlatem ani stříbrem; její hodnota vyplývá pouze z autority státu, který ji vydává. Neoliberální ekonomiky využívají fiat měnu k překonávání finančních krizí.

Například Evropská centrální banka během krize v roce 2015 „vytiskla“ 1,6 bilionu eur. Tato krize přitom navazovala na události z roku 2009, kdy některé členské státy eurozóny, jako Řecko či Španělsko, nebyly schopny splácet své dluhy.

Neoliberální praxe řešit finanční krize prostřednictvím fiat měny může vyvolávat další krize v následujících letech. Fiat měna totiž umožňuje vládám hromadit stále větší dluhy, přestože je nepravděpodobné, že je budou schopny v budoucnu plně splatit.

Dalším klíčovým faktorem úpadku neoliberalismu je finanční sektor, který se začal prudce rozvíjet v 80. letech. Jde o proces, v jehož rámci jsou stagnující příjmy z práce kompenzovány úvěry poskytovanými bankami. Kreditní karty, kontokorenty, hypotéky, studentské půjčky a úvěry na automobily se staly běžnou součástí každodenního života v neoliberálním světě.

V čase to vede k tomu, že stále větší část peněz ve společnosti je „virtuální“: vzniká čistě na základě úroků z těchto půjček a úvěrů.

Fiat měna a finanční sektor způsobily v současném kapitalistickém systému vážné problémy, ale k pádu neoliberalismu přispívají ještě dva další zásadní faktory.

Prvním jsou globální nerovnováhy – rozdíly mezi dovozem a vývozem zboží, služeb a kapitálu v jednotlivých zemích. Hlavními deficitními zeměmi jsou Spojené státy a většina Evropy: musejí dovážet více, než dokážou vyvézt. Naopak země s výrazným přebytkem zahrnují Německo, arabské ropné státy, Čínu, Japonsko a velkou část Asie.

Tyto nerovnováhy nutí deficitní země k neustálému zadlužování, což nakonec přispělo k finanční krizi v roce 2008. Řecko si například nahromadilo obrovský dluh, ale nemělo žádný realistický způsob, jak vydělat dostatek peněz na jeho splacení. Následně se ocitlo ve spirále úsporných opatření, která připravila tisíce lidí o práci i domov.

Krize v roce 2008 byla varovným signálem, že neoliberalismus je neudržitelný a že globální nerovnováhy je nutné řešit.

Druhým faktorem, který podkopává neoliberalismus, je revoluce v informačních technologiích. Neoliberalismus stojí na vlastnictví majetku, ale v dnešním informačním světě má vlastnictví stále menší význam.

Vezměme si například Wikipedii. Její hodnotu nelze určit podle zisku, příjmů ani podle toho, jaký kapitál hromadí. Navíc Wikipedie fakticky nikomu nepatří – je společným dílem všech.

Informační statky, jako je Wikipedie, jsou v zásadním rozporu s neoliberálními tržními mechanismy – a v budoucnu jich bude přibývat.

Stručně řečeno, neoliberalismus selhal kvůli čtyřem hlavním faktorům: fiat měně, finančnímu sektoru, globálním nerovnováhám v obchodě a revoluci informačních technologií.