Polymat

Žijeme v kultuře, která nás tlačí k specializaci. Na univerzitě jsme nabádáni, abychom se soustředili na jeden studijní obor. Po škole jsme povzbuzováni, abychom se vydali jednou kariérní cestou. Rodiče, učitelé i kolegové nám neustále opakují: chceme‑li uspět, musíme se specializovat, nikoli být „od všeho trochu“. Co když je ale tato myšlenka zcela mylná?

Ve skutečnosti jsme se jako lidé vyvinuli tak, abychom disponovali širokou škálou dovedností a schopností. Přirozeně jsme mnohostranní a nadaní. Není proto divu, že kult specializace, který dnes ve společnosti převládá, v nás často zanechává pocit nenaplnění, frustrace a nudy.

Proč se omezovat na to být lékařem nebo hudebníkem, když můžete dělat obojí? Proč se držet jen filozofie, když vás zároveň přitahuje botanika a umění? Pravda je, že pokud chcete vést bohatší a naplněnější život, musíte se znovu spojit se svým vnitřním polymatem.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč generalizace – na rozdíl od specializace – vede k větší pracovní odolnosti a stabilitě, jak přenastavit svou mysl tak, abyste využili její polymatický potenciál, a jak si strukturovat kariéru tak, aby lépe odpovídala vašim mnohostranným zájmům.

Jako lidé se rodíme s mnohostranným potenciálem a rozmanitými talenty. Jinými slovy, všichni jsme vrození polymaté. Jak to víme? Protože polymaté se objevují napříč celými dějinami lidstva.

Vraťme se k nejranějším lidským společnostem. Tehdy jsme museli být praktickými generalisty – získat široké spektrum znalostí a dovedností, abychom přežili a dokázali se přizpůsobit nepřátelskému prostředí. Bylo nezbytné rozvíjet mnoho schopností, abychom nezemřeli na nemoc či hlad, nebo – co hůř – neskončili v tlamě hladového medvěda či divoké šelmy.

V takto nehostinném prostředí jsme si osvojovali znalosti potřebné k léčení, dovednosti k lovu potravy i schopnost stavět bezpečné a odolné přístřešky. Všechny tyto dovednosti byly pro přežití klíčové. Instinktivní polymatická schopnost, která nám pomohla čelit hrozbám a výzvám raného života v divočině, v nás přetrvává dodnes.

Odrazem toho je i naše dětství: jako děti se chováme a hrajeme jako polymaté. Rodíme se s bezmeznou zvědavostí vůči světu a touhou zkoumat a chápat jej z různých úhlů. Dětská potřeba věnovat se rozmanitým činnostem – fyzickým hrám, kreslení, zpěvu, vymýšlení příběhů – ukazuje na naši vrozenou schopnost pro polymatii a přirozenou potřebu vyjadřovat se v různých oblastech.

Ti, kdo své polymatické zájmy následují, naplňují základní lidský potenciál, jímž nás evoluce vybavila. Příkladem je Nathan Myhrvold, bývalý technický ředitel technologického gigantu Microsoft. Myhrvold není jen technik: je také fotografem divoké přírody, profesionálním kuchařem a vynálezcem s řadou patentů. Jeho talentů je tolik, že organizace TED ho popsala jako „profesionálního všeuměla“.

Sám Myhrvold zdůrazňuje, jak zásadní pro něj bylo přijmout své polymatické schopnosti. Ve svém vystoupení na TED v roce 2007 popsal, jak mu sledování rozmanitých zájmů umožnilo naplno rozvinout vlastní potenciál.

Je rozumné následovat jeho příklad a věnovat se vlastním polymatickým zájmům. Proč? Protože prospívají nejen nám samotným, ale i lidem kolem nás.

Chcete ve světě něco skutečně změnit? Zaměření na polymatii může být velmi dobrý nápad. Schopnost myslet polymaticky je klíčová pro řešení mnoha velkých výzev současnosti.

Vezměme si například změnu klimatu. Záchrana planety závisí na schopnosti propojit vědecké a technologické inovace s promyšlenou politikou a rozumnou ekonomikou, která zohledňuje životní podmínky lidí. Jinými slovy, klimatická krize vyžaduje propojené, mezioborové myšlení.

Pohled do historie ukazuje, že ti, kdo společnosti přinesli největší přínos, byli často polymaté. Dokládá to rozsáhlá studie nejvlivnějších vědců světa, která dospěla k závěru, že 15 z 20 nejvýznamnějších z nich byli polymaté.

Mezi těmito osobnostmi vyniká Shen Kuo, učenec z čínské dynastie Sung. Významně přispěl k rozvoji matematiky, optiky, geologie, astronomie i anatomie. Jeden z jeho důležitých objevů spočíval v tom, že kompas neukazuje přesně na sever, ale na magnetický severní pól. Kuo však nebyl polymatem jen ve vědě – byl také státníkem, úspěšným básníkem, malířem a hudebníkem.

Dalším polymatickým géniem byl Winston Churchill, premiér Spojeného království během druhé světové války. Proslul především klíčovou rolí při porážce fašismu a Hitlera. Méně se však ví, že v roce 1953 získal Nobelovu cenu za literaturu za své spisovatelské dílo. Jak poznamenává filozof Roger Scruton, Churchillovy mnohé talenty byly nedílnou součástí jeho úspěchů. Scruton přisuzuje Churchillovu politickou prozíravost – včetně schopnosti rozpoznat hrozbu Hitlerova vzestupu v době, kdy ji mnozí podceňovali – právě jeho polymatické mysli.

A co svět byznysu? I zde hraje polymatie zásadní roli. Uvažujme o Stevu Jobsovi, zakladateli Applu. Jako lídr byl Jobs známý tím, že rozuměl všem oblastem souvisejícím s jeho podnikáním – od vizuálního designu přes IT inženýrství až po marketing a finance. Jeho schopnost syntetizovat znalosti z těchto různých oblastí do jednoho celku mu umožnila vybudovat revoluční firmu, která změnila způsob, jakým lidé používají technologie.

Protože největší výzvy vyžadují myšlení napříč obory, není překvapivé, že ti, kdo přinesli nejzásadnější přínosy, byli často polymaté. Proč nás tedy společnost tak urputně tlačí k úzké specializaci?