Bojová hymna tygří matky

Pokud jste dobrý rodič, víte, že vaše dítě potřebuje veškerý soucit a podporu, kterou mu můžete poskytnout, že? Podle autorky a „tygří matky“ dvou dětí, Amy Chua, je to ale úplně jinak. Její výchovné metody naopak stojí na nekonečných požadavcích, kritice a především na neochvějné víře, že její děti mohou uspět v čemkoli, co si vezmou do hlavy.

V těchto úryvcích objevíte výhody i nevýhody autoritářského, „čínského“ stylu výchovy a uvidíte, jak si Amy Chua jako tygří matka vedla. Dozvíte se také, proč pro tygří matku školní představení nic neznamenají, proč se čínští rodiče nebojí zasáhnout do sebevědomí svých dětí a proč je podle nich v pořádku říct svému dítěti: „Tlouštíku, trochu zhubni.“

Jako rodič chcete pro své děti to nejlepší. Čínští a západní rodiče se však výrazně liší v tom, co si pod „tím nejlepším“ představují. Zde jsou tři hlavní rozdíly.

První rozdíl spočívá v tom, že západní rodiče chtějí, aby jejich děti měly vysoké sebevědomí, zatímco pro čínské rodiče není budování sebevědomí samo o sobě velkou prioritou. Západní rodiče se obávají, jak se jejich děti budou cítit, když prohrají nebo selžou. Naproti tomu čínští rodiče od svých potomků očekávají vnitřní sílu a odolnost, místo aby předpokládali, že jsou snadno zranitelní.

Když například západní dítě ve škole neuspěje, jeho rodiče se obvykle snaží být taktní a při vyjadřování nespokojenosti neublížit dítěti na pocitech. Čínští rodiče naopak na špatné výsledky reagují jednoznačným požadavkem na zlepšení – bez ohledu na to, jak to může krátkodobě ovlivnit sebevědomí jejich dítěte.

Druhý rozdíl je v tom, že čínští rodiče věří, že jim jejich děti dluží úplně všechno. To pravděpodobně vychází z kombinace čínské tradice úcty ke starším a skutečnosti, že čínští rodiče tvrdě pracují, aby svým dětem zajistili kvalitní vzdělání. Z čínského pohledu by tedy děti měly strávit život tím, že budou své rodiče činit hrdými.

Západní rodiče si myslí pravý opak. Věří, že když se rozhodli stát rodiči, je jejich povinností se o děti starat a že jim za to děti nic nedluží.

Třetí rozdíl spočívá v tom, že čínští rodiče mají pocit, že vědí nejlépe, co je pro jejich děti dobré. Zatímco západní rodiče se svých potomků obvykle ptají, jaké aktivity by chtěli vyzkoušet, čínští rodiče jsou přesvědčeni, že je lepší dětem říct, jak mají trávit svůj čas. To, co si děti samy přejí, hraje mnohem menší roli – pokud vůbec nějakou.

Proto také prakticky nikdy neuslyšíte čínské dítě, které se vrátí ze školy a hrdě rodičům oznámí: „Dostal jsem roli ve školní hře.“ Čínští rodiče jsou totiž přesvědčeni, že jejich děti by se měly účastnit jen takových mimoškolních aktivit, ve kterých mohou vyhrát medaili – ideálně zlatou.

Co dělat, když zjistíte, že vaše dítě v něčem zrovna nevyniká? Západní rodiče často slabiny svých dětí prostě přijmou, zatímco čínští rodiče udělají vše pro to, aby z nich udělali přednosti. Jsou přesvědčeni, že pro děti není nic lepšího než pracovat na tom, v čem zatím nejsou dobré.

Mnoho západních rodičů se snaží chránit sebevědomí svých dětí například tím, že se vyhýbají hrám, ve kterých by dítě mohlo prohrát. Čínští rodiče naopak své děti učí, jak vytrvat v obtížných situacích a překonávat výzvy.

Například Louisa, dcera autorky, dostala za úkol naučit se obtížnou klavírní skladbu, v níž měla každá ruka hrát jiný rytmus. Louisa cvičila celé hodiny a stále se jí to nedařilo. Když oznámila, že to vzdává, její matka ji donutila pokračovat. Chtěla v ní zakořenit víru, že se může zlepšit. A skutečně – Louisa nakonec skladbu zvládla a byla tak nadšená, že ji v následujících dnech hrála znovu a znovu.

Dalším typickým rysem západního rodičovství je povzbuzování dětí, aby se věnovaly tomu, co je baví a k čemu cítí „vášeň“. Čínští rodiče však vidí mnohem větší hodnotu v tom, že děti připraví na budoucnost tím, že jim dají dovednosti potřebné k úspěchu.

Autorka sama během dětství neudělala jediné zásadní rozhodnutí. Kdykoli šlo o výběr nových školních předmětů, mimoškolních aktivit nebo o to, na jakou univerzitu půjde, vždy rozhodovali její rodiče. Na jednu stranu to znamenalo, že neměla žádnou svobodu. Když se ale dnes ohlíží zpět a vidí, jak je úspěšná, je svým rodičům za jejich rozhodnutí vděčná.