Platformová škála

Všichni známe příběh o tom, jak Mark Zuckerberg se skupinou přátel založil Facebook ještě na vysoké škole. Dnes je to pravděpodobně jedna z nejznámějších značek na světě a místo, kde lidé tráví hodiny času. Další platformy, jako Instagram, Twitter, Uber nebo Etsy, dosáhly podobně masivního růstu.

Jak se tedy těmto firmám podařilo tak rychle expandovat a stát se tak velkými? Odpověď spočívá v tom, jak tyto platformy – tedy určité typy sítí – fungují. Aktivně zapojují lidi, kteří je používají, aby se stali součástí nejen spotřebitelské, ale i výrobní strany.

Podívejme se tedy na principy, nástrahy a metody platforem a zjistěme, jak se jim daří růst. V tomto shrnutí se dozvíte:

• co znamená „režim samostatného provozu“ a proč může být dobrým způsobem, jak platformu nastartovat,
• proč Instagram uspěl tam, kde Hipstamatic selhal,
• a jak seznamovací platformy, jako je CupidCurated, usměrňují uživatelskou zkušenost.

Internet revolučně mění svět: způsob, jak komunikujeme, jak konzumujeme média a dokonce i jak podnikáme. Tradiční podnikatelský model přitom pomalu ustupuje.

Po desetiletí byl standardním způsobem budování byznysu tzv. potrubní model. Představte si firmu na jednom konci potrubí, která nabízí produkty nebo služby, a zákazníky na druhém konci, kteří kupují to, co je jim „potrubím“ dodáno. Tento model dlouho fungoval v tradičních odvětvích a jeho vliv byl tak silný, že ho v podstatě kopírovaly i rané digitální podniky.

První verzi Amazonu si můžete snadno představit jako internetovou obdobu klasického tržiště. Softwarové firmy, jako například Microsoft s Windows, fungovaly podobně: navrhly produkt a „protlačily“ ho potrubím ke spotřebitelům.

Rychlý rozvoj internetu však postupně vytvořil nový model. Klíčovou roli v tom sehrály zejména dvě síly. Za prvé jsme stále více propojeni díky mobilním zařízením, která nám umožňují být neustále online. Za druhé se výroba zboží i poskytování služeb decentralizovaly – už neprobíhají na jednom místě. Firmy tak mohou vyrábět a prodávat na různých místech současně.

V důsledku toho potrubní model ustupuje do pozadí a do popředí se dostávají platformy. Platformy jsou virtuální prostředí, v nichž se uživatelé mohou propojovat a vzájemně si vyměňovat hodnotu. Umožňují producentům a spotřebitelům přímo interagovat, takže producenti už nejsou omezeni starým paradigmatem: vyrobit zboží, držet zásoby a následně je prodávat.

Místo toho, aby firmy samy vytvářely produkty, budují platformy a umožňují, aby hodnotu generovali uživatelé: prodejci a kupující na eBay, řidiči a pasažéři na Uberu, tvůrci videí a diváci na YouTube.

Platformy stojí na interakcích, a proto je zásadní, aby byly natolik jednoduché, že je uživatelé instinktivně pochopí a začnou používat. Jak ale uchopit jednoduchost, která se skrývá za složitou platformou?

Když se podíváte na fungování populárních platforem a jejich rozsáhlých ekosystémů, uvidíte, že v jádru stojí několik malých, jednoduchých myšlenek, na nichž jsou jejich služby postaveny.

Vezměme si například WhatsApp, jehož celá platforma stojí na jednoduché myšlence bezplatného posílání zpráv. Nebo Uber – aplikaci, která vám umožní přivolat si auto pomocí chytrého telefonu. Jak vidíte, tyto nápady jsou překvapivě jednoduché. Proč je ale jednoduchost tak zásadní?

Protože jednoduchost přitahuje uživatele. Jakákoli složitost při používání platformy okamžitě odradí potenciální uživatele. Pokud však platforma umožní snadno udělat něco hodnotného, nastane pravý opak.

Například limit 140 znaků na Twitteru (dnes již navýšený) umožňoval uživatelům rychle a jednoduše vytvářet obsah, který mohl potenciálně oslovit miliony lidí. Instagram zase umožňuje lidem vytvářet působivé fotografie s minimálními dovednostmi díky široké škále výkonných filtrů.

Jednoduchost platformy zároveň umožňuje, aby byla flexibilní vůči potřebám uživatelů, kteří ji často posouvají směry, o nichž tvůrci původně vůbec neuvažovali.

Příkladem je Moodswing, aplikace, která uživatelům umožňovala vyjádřit, jak se cítí – něco jako Twitter pro nálady. Zpočátku o ni nebyl velký zájem, ale brzy lidé začali platformu používat hlavně k vyjadřování dvou konkrétních stavů: deprese a nejistoty. Tvůrci Moodswingu si tohoto posunu všimli a spatřili příležitost, jak platformu učinit užitečnou pro specifické publikum. Místo obecného prostoru pro všechny, kdo chtějí sdílet své nálady, se Moodswing proměnil v platformu, která uživatelům umožňuje přímo se spojit s lidmi, kteří jim mohou pomoci – například se studenty psychologie nebo psychologickými poradci.

Pokud tedy vytváříte platformu, nedržte se příliš rigidně své původní myšlenky. Nechte uživatele, aby vás překvapili – možná tak objevíte nové, dosud neprozkoumané způsoby využití vašeho výtvoru.