Planeta šrotu

Uprostřed rozruchu kolem zelených technologií a udržitelných postupů je snadné ztratit ze zřetele někdy velmi drsnou realitu skrytou za květnatou rétorikou. Následující úryvky vás zavedou do zákulisí dnešního globálního recyklačního průmyslu. Dozvíte se, jak funguje systém, jehož součástí se stáváte pokaždé, když hodíte plechovku od limonády do modrého kontejneru, a začnete se na nakládání s odpady dívat úplně jinýma očima.

V tomto shrnutí také zjistíte, proč je pro Los Angeles levnější posílat sběrový papír k recyklaci do Číny než do Chicaga; jak se z recyklačního průmyslu stal druhý největší zaměstnavatel na světě; proč patří čínské recyklační závody ke světové špičce v oblasti udržitelnosti; a proč jsou bezdomovci, kteří loví plechovky z odpadkových košů, klíčovou součástí miliardového byznysu.

Většina z nás recykluje. Oddělujeme lahve od plechovek, papír od lepenky a necháváme je na chodníku k odvozu. To je ale jen malý krok v celém procesu. Naše role v recyklačním průmyslu je v nejlepším případě okrajová.

Ve skutečnosti je recyklace závislá na řetězci aktérů – velkých i malých –, kteří mezi sebou sbírají, třídí a prodávají šrot a odpad. Na samém spodku stojí jednotliví sběrači, například bezdomovec, který vytahuje plechovky od Coca-Coly z veřejných košů. Výsledky jeho práce se pak se ziskem prodávají zpracovatelským a výkupním místům, jako jsou sběrny a recyklační závody. Ty následně prodávají velké objemy materiálu firmám, které šrot taví a přeměňují na nový kov, papír či plast.

V každé fázi procesu se množství nahromaděného materiálu zvyšuje – od několika plechovek nasbíraných bezdomovcem až po miliony kusů prodávané výrobcům. V posledních desetiletích se tento dodavatelský řetězec rozšířil za hranice států natolik, že dnes probíhá nakládání s odpady v rámci globální logistické sítě srovnatelné s výrobním průmyslem. V jižní Číně působí zpracovatelé šrotu, kteří se specializují na získávání mědi z amerických vánočních světel; v Indii existují celá města, která vyrábějí opaskové spony z evropského mosazného šrotu; a čínští obchodníci se šrotem tráví polovinu roku cestováním po sběrnách na americkém jihu.

Co tento posun způsobilo? Na jedné straně přesun výroby z hlavních center spotřeby do jiných částí světa, na straně druhé nástup levné dopravy. Recyklační průmysl dokázal využít obchodní nerovnováhy mezi Čínou a Spojenými státy. Protože USA dovážejí z Číny více, než do ní vyvážejí, začaly rejdařské společnosti nabízet slevy obchodníkům, kteří chtěli posílat šrot zpět do Číny v kontejnerech, jež by se jinak vracely prázdné.

Napadlo vás někdy, kdy a jak recyklační průmysl vlastně vznikl? Pokud jste se domnívali, že to souviselo s tím, že se veřejnost rozhodla chovat ekologičtěji, budete se muset zamyslet znovu. Skutečný důvod je prostý a dobře známý: šlo v něm o hodně peněz.

Recyklace patří k nejjednodušším formám podnikání a recyklační firma může fungovat s minimálními provozními náklady. Základní princip je vždy stejný, bez ohledu na velikost podniku: zaprvé, najít zdroj, o který je zájem; zadruhé, získat ho co nejlevněji (nebo – v případě sběračů – zcela zadarmo); zatřetí, prodat ho za co nejvyšší cenu. Stručně řečeno, recykluje se proto, že na tom může někdo vydělat.

Příkladem může být americká sběrna, která byla tradičně odpovědná za rozebírání a recyklaci starých automobilů. Šlo o výnosný byznys, dokud byla práce levná a vytěžený kov se dal dobře prodat. V polovině 50. let však začala cena práce růst a ocelárny ztratily zájem o tavení starých aut. Sběrny, které začaly prodělávat, proto přestaly od Američanů staré vozy vykupovat. Výsledkem bylo, že spotřebitelé začali svá auta ve velkém opouštět. V roce 1969 tak bylo v New Yorku ponecháno svému osudu 70 000 osobních a nákladních vozidel.

Dnes ale produkujeme tolik odpadu, že i když je potenciální zisk z každého jednotlivého kusu velmi malý, dokážou sběrači šrotu díky obrovským objemům vydělat značné částky. Například zisk z vytěžení mědi ze starých drátů ve společnosti OmniSource (Fort Wayne, Indiana) činí jen několik centů na libru. OmniSource však ročně zpracuje přibližně 10 milionů liber mědi.