Peníze mileniálů

Pokud jste (relativně) mladý člověk, přemýšlíte o důchodu? Pravděpodobně ne, a i když ano, možná si říkáte: „Nemusím řešit spoření na stáří, vždyť je to ještě čtyřicet let daleko.“ Takový pohled je ale zcela mylný. Ať jsme jakkoli mladí, měli bychom myslet na budoucnost.

To platí zejména pro mileniály, tedy generaci narozenou přibližně mezi lety 1980 a 2000. Řečeno napřímo: pokud chtějí mít mileniálové klidný a pohodlný důchod, musí začít jednat už teď. Pokud to neudělají, čeká je velmi těžký penzijní život.

Co by tedy mileniálové měli dělat, aby byli v důchodu finančně zajištění? Měli by investovat na akciovém trhu. Následující kapitoly vám ukážou, jak to dělat efektivně.

Dozvíte se mimo jiné, proč se v budoucnu nemůžete spoléhat na státní důchod, jak lze z 10 000 dolarů udělat 4,7 milionu dolarů a proč byste se při investování neměli řídit davem.

Představte si, jak bude vypadat váš život za padesát let. Jaký život byste chtěli vést? Chcete žít pohodlně, s dostatečnými úsporami, nebo raději spoléhat na nízký důchod a cítit úzkost při každém větším nákupu?

Volba mezi těmito dvěma scénáři je zřejmá. Co tedy můžete udělat, abyste dosáhli dlouhodobé finanční stability?

Mnoho lidí se domnívá, že nejlepším způsobem přípravy na finanční budoucnost je založit si spořicí účet. Bohužel to tak není. Pravda je taková, že úrokové sazby na spořicích účtech bývají nižší než míra inflace (meziroční růst cen). To znamená, že peníze uložené na spořicím účtu ve skutečnosti ztrácejí hodnotu, pokud jde o jejich reálnou kupní sílu.

Jestliže tedy ne spořicí účty, co tedy? Měli byste začít co nejdříve investovat na akciovém trhu. Nepodceňujte výhodu toho, že začnete investovat v mladém věku. Když začnete brzy, vaše peníze mají více času na zhodnocení.

Například: pokud budete každý rok investovat 10 000 dolarů do akcií s průměrným ročním výnosem sedm procent, naspoříte do 65 let 4,7 milionu dolarů – pokud začnete investovat ve 22 letech. Naopak, pokud začnete až ve 40 letech, skončíte zhruba s 1 milionem dolarů.

Přestože jsou výhody investování v mládí zřejmé, mnoho mileniálů neinvestuje. Částečně proto, že vstupovali do dospělosti v době finanční krize v roce 2008 – nejhoršího propadu od Velké hospodářské krize ve 30. letech. V důsledku tohoto kolapsu jsou mileniálové obvykle opatrnější v přístupu k riziku než generace jejich rodičů.

Například průzkum z roku 2014 zaměřený na vztah k riziku ukázal, že pouze 28 procent finančního majetku mileniálů bylo investováno do akcií, zatímco u starších generací to bylo 46 procent.

Někteří lidé si říkají: „Nemusím investovat do budoucnosti, protože až půjdu do penze, budu mít státní důchod.“ Ale co když ne? To je zcela reálná možnost.

Populace ve Spojených státech stárne, což vede k rostoucím nákladům vlády na důchody a zdravotní péči. Průměrná délka života se zvýšila z 47 let v roce 1900 na 79 let v roce 2013. Dnes žije po dosažení důchodového věku více lidí než kdykoli dříve. V důsledku toho vláda vynakládá stále více peněz na penze a zdravotnictví.

Výdaje na program Medicare, které od jeho vzniku v roce 1966 rostou v průměru o 11 procent ročně, jsou jen jedním příkladem tohoto trendu. A bohužel je pravděpodobné, že tento růst bude v dohledné době pokračovat, mimo jiné proto, že generace baby boomers (početná poválečná generace) teprve začíná odcházet do důchodu.

Protože jsou tyto rostoucí náklady na důchody a zdravotní péči dlouhodobě neudržitelné, nelze zaručit, že vláda bude schopna vyplácet stejné důchodové dávky i budoucím generacím.

Pamatujte, že stát v jistém smyslu funguje podobně jako podnik: pokud si dlouhodobě neudrží vyrovnané hospodaření, hrozí mu platební neschopnost. Konkrétně to znamená, že vláda musí vybrat dostatek peněz na daních, aby pokryla výdaje na sociální dávky. A to se v současnosti neděje.

Podle nedávných propočtů existuje rozdíl 9,6 bilionu dolarů mezi očekávanými výdaji na dávky v příštích 75 letech a tím, co vláda předpokládá vybrat na daních.

Pro mileniály je to zásadní problém. Znamená to, že i když tato mladší generace dnes platí daně na podporu starších, velmi pravděpodobně se nedočká stejných výhod, až sama dosáhne důchodového věku.

Mileniálové se tedy s velkou pravděpodobností budou muset postarat o sebe bez významnější státní podpory. A pokud to chtějí zvládnout, měli by začít investovat na akciovém trhu co nejdříve.