Pavoučí síť

Po finanční krizi v roce 2008 lidé toužili vidět bohaté bankéře za mřížemi za jejich nezodpovědné manipulace s finančním systémem. Když ale dojde ke kolapsu, je spravedlivé vinit jednotlivé pracovníky ve finančním sektoru, nebo bychom se měli zaměřit spíše na samotné nastavení bankovního systému?

Tato kniha se snaží na tuto otázku odpovědět prostřednictvím příběhu Toma Hayese, nechvalně proslulého matematického génia, který se stal obětním beránkem za dlouhodobou praxi bankovního průmyslu manipulovat s úrokovými sazbami. Sleduje jeho cestu od nevinných „obchodů s kapesným“, které uzavíral jako teenager, až po nálepku zločineckého mozku „Pavoučí sítě“.

Dozvíte se, jak byla manipulována nejpoužívanější referenční úroková sazba na světě – LIBOR – a co se stane, když jsou obchodníci, makléři a bankovní manažeři ponecháni bez skutečného dohledu. Zjistíte také, jak mu mírná forma Aspergerova syndromu komplikovala život; jak se mu podařilo vydělat 10 milionů dolarů za jediný den; a proč byl nakonec jediným bankéřem, který skončil u soudu a ve vězení.

Už jako dítě měl Tom Hayes mimořádný talent na čísla a uměl uzavírat výhodné dohody. V roce 1995, kdy mu bylo pouhých patnáct let a žil ve Winchesteru v Anglii, půjčil kamarádovi peníze na oběd s padesátiprocentním úrokem. Za každých pět liber, které půjčil, tak inkasoval pěkný zisk 2,50 libry.

V té době ho také začaly fascinovat výherní automaty v místních hospodách. Hayes se vždy soustředil na jeden konkrétní automat, rozklíčoval jeho vzorce a v pravý okamžik zasáhl, aby získal výhru. Zdálo se však, že jeho matematická genialita má svou cenu – odjakživa měl potíže se socializací a navazováním přátelství.

Během školních let byl šikanován mimo jiné kvůli tomu, že se oblékal až přehnaně pečlivě, často v ostře střiženém saku. Nepomáhal mu ani nedostatek pozitivního mužského vzoru. Otec rodinu opustil, když byl Tom ještě malý, poté co byl přistižen při nevěře s jeho matkou.

Pravděpodobným jádrem Hayesových problémů ve vztazích však byla mírná, nediagnostikovaná forma Aspergerova syndromu. Projevovaly se u něj všechny typické příznaky: dokázal se intenzivně soustředit na složité matematické úlohy, vyhýbal se očnímu kontaktu a v rozrušení propadal prudkým záchvatům vzteku.

Klid mu přinášela spolehlivá logika matematiky – a právě ta ho přitahovala k akciovým trhům. V roce 1999, během studia na Univerzitě v Nottinghamu, absolvoval stáž v mezinárodní švýcarské bance UBS, kde se naučil základy obchodování s akciemi a dluhopisy. Od té chvíle byl složitým světem financí doslova uchvácen a na podzim roku 2001 získal trvalé místo v Royal Bank of Scotland.

Během působení v Royal Bank of Scotland se Hayes seznámil se složitým světem sazby LIBOR, běžně používaného benchmarku, tedy London Interbank Offered Rate, který se po celém světě používá k určování úrokových sazeb.

LIBOR se stanovuje tak, že vybrané banky v Londýně pravidelně zasílají údaj o tom, za jaký průměrný úrok si mezi sebou půjčují peníze. Tato sazba v podstatě odráží, kolik jim účtují ostatní banky za poskytnutí úvěru. Zaslané hodnoty se zprůměrují a výsledné číslo se stane aktuální sazbou LIBOR, která slouží jako referenční hodnota pro celou řadu produktů – například pro hypotéky.

Jiné země mají své vlastní verze mezibankovních sazeb. Japonsko má například TIBOR – Tokyo Interbank Offered Rate – pro japonský jen. LIBOR je však celosvětově mimořádně rozšířený, protože britská libra je považována za jednu z nejsilnějších a nejstabilnějších měn.

A právě zde se skrýval zásadní problém: neexistoval žádný účinný systém, který by ověřoval, zda banky zasílají skutečně přesné údaje. Dlouhá léta se prostě předpokládalo, že banky hlásí pravdivá čísla.

Když Tom Hayes nastupoval do světa financí, byl LIBOR už pevně zavedeným benchmarkem pro banky po celém světě. Pokud byste si tehdy pečlivě přečetli drobný tisk u jakéhokoli úvěru nebo smlouvy ke kreditní kartě, velmi pravděpodobně byste v něm našli odkaz na LIBOR.

Hayes se také dozvěděl, že LIBOR hraje klíčovou roli u derivátů, které se na počátku 21. století těšily stále větší oblibě. Derivát je v podstatě smlouva, kterou mohou banky využít k zajištění proti určitým rizikům – například pro případ, že klient přestane splácet hypotéku. Když tedy Banka A poskytne hypotéku, může si zároveň koupit derivát, podle něhož Banka B zaplatí Bance A, pokud dlužník nesplní své závazky.

To je však jen jeden typ derivátu. Banky vytvářely deriváty jako jakési pojištění pro téměř každou transakci, kterou prováděly. A hodnota mnoha z těchto derivátů byla přímo ovlivněna vývojem sazby LIBOR.