Pátá dohoda

Žijete svůj život svobodně a v souladu s pravdou o sobě a o světě kolem vás? Nebo jste během dospívání postupně ztratili schopnost objevovat a tvořit, aniž byste neustále soudili sebe i ostatní? Pokud se rozhodnete opustit omezující návyky, které vám brání vidět skutečnou pravdu, můžete tuto moc znovu získat.

V těchto úryvcích se naučíte, jak si znovu přivlastnit své přirozené lidské tendence tím, že se zavážete k pěti jednoduchým dohodám, které mohou řídit váš každodenní život. Dozvíte se také, jak může být slovo „měl by“ používáno k posuzování a trestání, proč jsou názory jen relativní pravdy a jak mohou domněnky vést ke zbytečným dramatům.

Každý den je naše mysl ovlivňována společností a lidmi kolem nás. Naši rodiče a prostředí nám předávají to, co se sami naučili a čemu věří, a když tyto představy a přesvědčení přijmeme, stáváme se „zdomácnělými“ – přizpůsobenými.

Před touto domestikací však jednáme podle svých přirozených tendencí, bez sebereflexe a sebehodnocení. Od okamžiku narození máme přirozenou potřebu zkoumat, tvořit, jíst a podobně – a prostě tyto tendence následujeme, aniž bychom je zpochybňovali. Když dosáhneme věku batolete, běháme nazí a bezstarostní, aniž bychom přemýšleli, jestli jsme „příliš tlustí“, a vyjadřujeme svou kreativitu, aniž bychom si říkali, že jsme malovali „špatnými barvami“. Usilujeme o naplnění svých potřeb a instinktů jednoduše proto, že nás to dělá šťastnými.

Postupně jsme však vystaveni světu symbolů a začínáme používat slova a pojmy, které se během výchovy učíme, k tomu, abychom sebe i ostatní hodnotili a trestali. Přitom právě symboly jsou pro nás zásadní – jsou to prostředky, jimiž se vyjadřujeme. Slova, která používáme, jsou grafické a zvukové symboly, jimž jsme přiřadili určité významy, abychom mohli komunikovat mluvením i písmem.

Symboly, s nimiž se v dětství a dospívání setkáváme, jsou však zatíženy kulturními a společenskými hodnotami a normami. Tímto způsobem se učíme, jací bychom měli být, abychom těmto hodnotám a normám odpovídali. Začínáme používat abstraktní pojmy jako „špatný“ a „dobrý“, „tlustý“ a „hubený“, „krásný“ a „ošklivý“ a podobně, abychom podle nich posuzovali sebe i ostatní.

Můžeme se například naučit, že bychom měli chodit každou neděli do kostela, abychom byli „dobrými křesťany“, nebo že bychom měli být štíhlí, chytří a krásní, abychom mohli prožít šťastný život. Bohužel mnozí z nás sebe i druhé soudí a trestají za to, že tyto požadavky nesplňují. Časem tak ztrácíme schopnost jednat v souladu se svými přirozenými lidskými tendencemi – s tím bezstarostným batoletem, které je v každém z nás.

Jak rosteme, uzavíráme dohody se světem i sami se sebou. Jednou z nich je dohoda o sdílení určité soustavy symbolů, díky nimž můžeme komunikovat – například jazyka, jak jsme si ukázali v předchozí části. Rozumíte tomu, co právě čtete nebo slyšíte, protože se shodujete s autorem na významu slov.

Klíčové slovo je zde „souhlas“ – nejde o univerzální pravdu. Symboly, které se učíme, se nám jeví jako pravdivé jen proto, že jsme se shodli na tom, že mají určitý význam nebo hodnotu, nikoli proto, že by šlo o absolutní pravdu. Strom jako takový je skutečný. Ale anglické slovo „tree“ by pro člověka, který anglicky neumí, nemělo žádný význam. Pokud se tedy neshodneme na určitém systému symbolů, nemůžeme z něj vyvozovat význam.

Symboly proto představují relativní pravdu, nikoli pravdu skutečnou, protože jejich význam zcela závisí na lidech a kontextu. A protože i naše širší poznání světa je založeno na sdílených symbolech, můžeme i je chápat jako relativní pravdu.

Když vnímáme své okolí a lidi kolem sebe, tento svět se stává naší pravdou. A prostřednictvím symbolů, které nám byly předány, vytváříme celé systémy přesvědčení o těchto věcech a lidech – a ty se stávají našimi „vědomostmi“. Různá náboženství, filozofie a způsoby myšlení tak formují naše poznání a vznikají právě na základě dohod, které uzavíráme s ostatními ohledně sdílených symbolů.

V některých částech světa se lidé například shodli, že existuje jeden všemohoucí Bůh, zatímco jinde se lidé dohodli na existenci mnoha bohů. Všechno, co víme, je tedy soustava symbolů sdílená určitými skupinami lidí – a protože tato soustava není pro všechny stejná, může jít vždy jen o relativní pravdu.

Jestliže je tedy většina toho, co o sobě vnímáte, relativní pravda vytvořená prostřednictvím symbolů, jak můžete zjistit, kým skutečně jste? Odpovědí je přijetí pěti dohod.