Palestina

Není pochyb o tom, že jste o Palestině slyšeli v souvislosti s arabsko‑izraelským konfliktem – jedním z nejdéle trvajících politických sporů moderní doby. Zatímco média a politici často vykreslují tento konflikt jako nesmírně složitý, následující úryvky se snaží nabídnout srozumitelnější pohled.

Faktem je, že Palestina existuje už zhruba čtyři tisíce let jako mnohonárodnostní, multikulturní a multireligiózní region ve východním Středomoří, mezi dnešním Libanonem a Egyptem. Tato nepřerušená historie však byla narušena v 19. století. Bílí evropští kolonisté, známí jako sionisté, tehdy začali usilovat o vytvoření židovského státu v Palestině. Následovalo systematické vysidlování a etnické čištění Palestiny od jejích původních obyvatel a jejich nahrazování evropskými osadníky. V tom spočívá kořen arabsko‑izraelského konfliktu.

Politické aspekty konfliktu mohou být pro mnohé sporné, tyto úryvky se však snaží podat co nejpřesnější, na důkazech založený obraz historické Palestiny. Jen pochopením dějin se totiž můžeme posunout k jasnější budoucnosti a pokusit se napravit nespravedlnosti minulosti.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, proč je biblická země Kanaán synonymem pro fénickou civilizaci; jak se stalo, že jméno Jeruzaléma bylo na dlouhou dobu téměř zapomenuto; a kdo byl Dhaher al‑Umar al‑Zaydani a jak se mu podařilo založit suverénní palestinský stát.

Archeologické objevy často zásadně mění náš pohled na dějiny. Přesně to se stalo v roce 2017, kdy byl poblíž dnešního Aškelonu na západě Izraele objeven tři tisíce let starý filištínský hřbitov.

Existence starověkého národa známého jako Filištínci na území dnešní Palestiny a Izraele je všeobecně přijímaným faktem. Samotný objev hřbitova byl však mimořádně významný. Pomohl vyvrátit v izraelské archeologii rozšířenou teorii, podle níž měli být Filištínci piráti připlouvající z oblasti Egejského moře. Pět nápisů nalezených na hřbitově tuto teorii jasně zpochybnilo. Nápisy zněly „Peleset“, což je raná psaná podoba názvu „Palestina“. Archeologové z toho vyvodili, že Filištínci byli původními obyvateli této země.

Dalším důkazem domorodého charakteru filištínského obyvatelstva – jehož název se později vyvinul v označení „Palestinci“ – jsou četné starověké texty. Patří k nim například egyptský dokument, který je stejně starý jako zmíněný hřbitov. Popisuje sousední národy, proti nimž Egypťané vedli války – v tomto případě právě Filištínce.

To je v rozporu s biblickým vyprávěním o Kanaánu, na něž se od 19. století odvolávali sionisté usilující o nárokování Palestiny. Ačkoli je technicky pravda, že Kanaán jako země existoval, dějiny ukazují, že jde v podstatě o biblické označení pro Fénicii – civilizaci odpovídající dnešnímu Libanonu. Název „Kanaán“ se pro tuto oblast používal jen poměrně krátce, zhruba kolem roku 1300 př. n. l.

Naproti tomu Filistie označovala oblast bezprostředně na jih od Fénicie. Po 8. a 7. století př. n. l. se pak celý jižní levantinský prostor odpovídající dnešnímu Izraeli, Palestině – a později i jižnímu Libanonu – přestal označovat jako Kanaán či jinými staršími názvy a v pramenech se objevuje jako Filistie.

Na přelomu doby železné, v 6. a 5. století př. n. l., vybudovali Filištínci vyspělou městskou civilizaci. Kromě pokročilých loděnic a stavby lodí po sobě zanechali i bohaté dědictví uměleckých řemesel – keramiku, kovové výrobky a slonovinové řezby, které archeologové nacházejí po celé historické Palestině.

V této době vznikla mnohá starověká palestinská města, například Ghazzah, ‘Asgalan a Isdud. Dnes je známe jako Gazu, Aškelon a Ašdod. Z posledních dvou měst byli palestinští obyvatelé vyhnáni Izraelem v roce 1948.

Archeologické nálezy naznačují, že městské státy starověké Palestiny se svou vyspělostí podobaly městským státům starověkého Řecka. Filištínská města vytvořila rozsáhlé obchodní sítě s Egyptem, Fénicií i Arábií. Obchod nejen podporoval ekonomiku starověké Palestiny, ale zároveň posiloval její multikulturní charakter a polyteistickou náboženskou rozmanitost.

V 5. století př. n. l. se moderní ekvivalent názvu Filistie – Palestina (řecky Palaistinē, latinsky Palaestina) – začal prosazovat jako převládající označení pro oblast mezi dnešním Libanonem a Egyptem. Tento stav přetrval dalších zhruba 1 200 let, až do muslimského dobytí v roce 637 n. l.

Řecký filozof Aristotelés psal ve 4. století př. n. l. o Palestině v několika svých dílech. Herodotos, označovaný jako „otec dějepisu“, popisuje Palestinu 5. století př. n. l. jako polyteistický region bohatý díky obchodu. Arabové obývající jižní přístavní města Palestiny kontrolovali kadidlovou obchodní cestu sahající až do Indie. To Palestině přinášelo značné bohatství a prestiž a zároveň zajišťovalo přísun východního koření a luxusního zboží.

Za římské nadvlády nad Palestinou, konkrétně v období let 135–390 n. l., nesla římská provincie v tomto regionu název Syria Palaestina. Písemné prameny z této doby dokládají, jak mimořádně multikulturní Palestina byla. Křesťanství zde vyznávali mluvčí arabštiny, řečtiny i aramejštiny. Řecky a aramejsky mluvící obyvatelé však zároveň praktikovali judaismus a Palestina byla domovem i polyteistů mluvících řecky a latinsky, kteří uctívali množství různých bohů.

V průběhu římského období se označení regionu postupně proměnilo z „Syria Palaestina“ na jednodušší „Palaestina“, jak to dokládají dobová literární díla – zejména spisy řecko‑židovského filozofa Filóna a římského geografa Pomponia Mely. Pomponius ve svých dílech podrobně popisuje geografii oblasti. V roce 43 n. l. zmiňuje Judeu, malou římskou provincii ve střední Palestině. Stejně jako Herodotos o pět století dříve vysvětluje, že Palestina je region sahající od Libanonu až k Egyptu. Zmiňuje také tehdejší Araby v Palestině a „mocné město“ Gazu.

Římské období klasické Palestiny se vyznačovalo rozvojem infrastruktury a urbanizace, což podtrhuje význam Palestiny pro římskou správu. V této době bylo jméno „Jeruzalém“ téměř zcela vytlačeno z oficiálního užívání. V souladu s praxí helénistických vládců, kteří často přejmenovávali města, přejmenoval císař Hadrián Jeruzalém na „Aelia Capitolina“. „Aelia“ bylo Hadriánovo rodové jméno a „Capitolina“ odkazovala na hlavního boha římského panteonu.

Záznamy palestinských Arabů ukazují, že si pro město osvojili arabizovanou podobu názvu „Iliya“ – a to už dlouho před muslimským dobytím. Ještě v 10. století se tento termín používal souběžně s novým arabským názvem „Bayt al‑Maqdis“, což znamená „Svaté město“.