Osud jídla

Když slyšíme slova „klimatické změny“, často si představíme katastrofické jevy, jako je tání polárních ledovců a zvyšování hladiny oceánů. Pro většinu z nás se však dopady klimatických změn projeví mnohem blíže domovu – prostřednictvím našeho potravinového systému.

Jak se nepředvídatelné počasí stává stále běžnějším, ovlivňuje zemědělské plodiny po celém světě. Můžeme tak čelit nedostatku všeho – od ovoce a zeleniny až po kávu – a zároveň výraznému růstu cen za omezené zásoby, které budou k dispozici.

Současně se očekává, že světová populace bude dál růst a do roku 2050 dosáhne téměř 10 miliard lidí. Velká část tohoto přírůstku připadne na oblasti, jako je Afrika a Čína. Právě tam se dilema udržitelné a spravedlivé produkce potravin už stalo každodenní realitou. Jak může klesající nabídka vůbec stačit rostoucí poptávce?

V tomto shrnutí se podíváme na problémy, které nutí farmáře i vědce přehodnocovat, co jíme a jak k jídlu přicházíme. Zaměříme se také na některá možná řešení, která by nám měla zajistit potraviny i do budoucna. Svět se rychle mění – ale my se s ním můžeme, a musíme, měnit také.

V tomto shrnutí zjistíte:

• proč může ochutnávání nových potravin vést k plýtvání jídlem,
• jak klimatické změny ničí ovocné plodiny,
• a jak lze pěstovat plodiny i bez půdy.

Není pochyb o tom, že dnešní zemědělství je produktivnější než kdykoli v historii lidstva. Moderní stroje, účinnější pesticidy a dokonce i samotná semena dramaticky zvýšily množství potravin, které dokážeme vypěstovat. Tato vyšší produktivita však má svou cenu.

Klíčové sdělení je: moderní zemědělské techniky patří k hlavním přispěvatelům současné ekologické krize.

Od chvíle, kdy lidé poprvé zaseli semena, měla každá zemědělská inovace společný cíl: vypěstovat větší a spolehlivější úrodu s menší námahou a nižšími náklady. V průběhu staletí se zemědělství proměnilo z čistě samozásobitelského hospodaření – kdy se pěstovalo jen tolik, aby to pokrylo okamžité potřeby – v ziskově orientovaný průmyslový kolos.

Tato dlouhá historie inovací vyvrcholila po druhé světové válce v takzvané zelené revoluci. Nové pesticidy, zavlažovací techniky a hybridní semena společně zvýšily celosvětovou produkci potravin zhruba o 200 procent. Zelená revoluce byla dlouho oslavována jako milník v dějinách lidstva.

Navzdory všem úspěchům však přinesla i řadu nechtěných důsledků. Nadměrné používání hnojiv, herbicidů a pesticidů poškodilo vodní ekosystémy, ornou půdu i užitečný opylující hmyz, jako jsou včely. Škůdci, kteří plodiny skutečně poškozují, si mezitím na stávající pesticidy vytvořili odolnost. Farmáři jsou tak nuceni sahat po stále silnějších chemikáliích.

A pak je tu změna klimatu. Uhlíková stopa průmyslového zemědělství je obrovská. Produkce potravin se podílí přibližně jednou pětinou na celkových ročních emisích skleníkových plynů – více než kterýkoli jiný jednotlivý sektor.

Snad největším selháním zelené revoluce je ale neschopnost vyřešit problém distribuce potravin. Potraviny se dnes vyrábějí ve velkém měřítku, přesto více než 800 milionů lidí trpí podvýživou. Dodavatelské řetězce zůstávají neefektivní a zhruba třetina veškerých potravin vyprodukovaných na světě končí jako odpad.

V reakci na negativní dopady zelené revoluce někteří zastánci udržitelného zemědělství navrhují zbourat celý stávající systém a vrátit se k „základům“. Chtějí, abychom se vzdali chemie a genetických úprav ve prospěch jednodušších, tradičních agrárních postupů. V teorii to může znít idylicky, v praxi je to však nereálné.

Technologie dramaticky snížily náklady na zemědělskou produkci, a tím i ceny potravin. Kdybychom se jich vzdali, potraviny by výrazně zdražily – a nejvíce by to dopadlo na chudé komunity.

Cesta vpřed proto vyžaduje kombinovaný přístup: technologie a tradice musí spolupracovat, aby dokázaly uživit stále lidnatější planetu.

Kdo by neměl rád chutné ovoce? Jen málokdo si ale uvědomuje, jak obtížné je ho vypěstovat.

Ovoce patří k plodinám nejcitlivějším na extrémní počasí. Velmi špatně snáší teplotní výkyvy, a proto je i výborným ukazatelem dopadů změny klimatu. Stav klimatu tak můžeme do značné míry posuzovat podle toho, co se děje s ovocnými sady – a obraz to není povzbudivý.

Klíčové sdělení je: rostoucí výskyt extrémního počasí decimuje ovocnářství.

V roce 2012 zažil stát Michigan – přední americký producent třešní a třetí největší producent jablek – nezvykle teplou zimu, po níž v dubnu následoval mráz. Ten zničil velkou část úrody a ovocný průmysl přišel zhruba o půl miliardy dolarů.

Výzkumníci z Michiganské státní univerzity prostudovali sto let meteorologických záznamů a zjistili, že nejde o ojedinělý výkyv, ale o součást znepokojivého trendu. Před rokem 1940 se v průměru vyskytovalo méně než deset jarních mrazů ročně, od té doby však jejich počet vzrostl téměř na dvacet.

Zvlášť nebezpečné je, že tento nárůst mrazů probíhá souběžně s celkovým oteplováním klimatu. Plodiny jako třešně, jablka nebo broskve přitom potřebují k prosperitě jemně vyvážené podmínky. Aby na jaře vykvetly a nasadily plody, musejí během zimy projít určitým množstvím chladných dnů.

V Michiganu jsou ovocné stromy zvyklé na dlouhá období silných mrazů. Aby je přečkaly, „sbírají“ při teplotách těsně nad nulou takzvané chladové jednotky. Teplejší zimy však znamenají, že stromy těchto jednotek nashromáždí více, než je obvyklé. Výsledkem jsou „superochlazené“ stromy, které vykvétají příliš brzy.

V roce 2016 tak například broskvoně v New Hampshire, Connecticutu a na Rhode Islandu vykvetly více než měsíc před obvyklým termínem. Když se však v polovině února vrátily mrazy, všechny tři státy přišly o celou úrodu broskví.

Nejde přitom jen o sever Spojených států. Dříve mimořádně úrodná půda Kalifornie trpí ničivým suchem, které zasáhlo jahody, hrozny, mandle i nespočet dalších plodin. Podobné příběhy se odehrávají po celém světě.

Farmáři proto sahají k extrémním, byť doufejme dočasným, opatřením. Mrazové ventilátory vhánějí teplejší vzduch do korun stromů, když teplota klesá. Některé sady dokonce využívají vrtulníky, které nízkým letem stlačují teplejší vzduch k zemi. Zároveň šlechtitelé pracují na nových odrůdách stromů, které by dokázaly lépe odolávat měnícím se podmínkám.