Odvaha v každodenním životě

Život může být děsivý. Velmi často se ale brzdíme sami, když máme vykročit do neznáma – paralyzuje nás strach. Taková zdrženlivost však není nutná. Pokud se cítíte příliš vystrašení na to, abyste „skočili“, můžete přijít o příležitosti, které by mohly váš život výrazně zlepšit.

Bez odvahy se snadno stane, že přijdete o práci snů, zmeškáte šanci založit si vlastní podnik nebo si ani nevšimnete potenciálního partnerského vztahu. V tomto shrnutí se podíváme na některé klíčové myšlenky z knihy Margie Warrellové, která nabízí 50 způsobů, jak být odvážnější v každodenním životě. Není nutné podléhat strachu. Zaměříme se na strategie, které můžete využít, a na konkrétní kroky, jež můžete podniknout, abyste si vytvořili lepší život a získali to, co potřebujete.

Dozvíte se mimo jiné:

• proč je v pořádku, když malí chlapci milují módu,
• jak může i rakovina přinést určitý druh životního prospěchu a hlubšího porozumění,
• a proč není přehnaná skromnost vždy ctností.

Začněme příběhem. Když se syn autorky Ben blížil ke třináctým narozeninám, zeptala se ho, co by chtěl dělat. „Skákat z výšky!“ zněla poněkud přehnaná odpověď. Jako rodič měla plné právo mít strach. A Ben se bál také, jakmile mu došlo, k čemu se vlastně přihlásil. Přesto skočil.

Po této zkušenosti se autorka zamyslela. To, že Ben svůj strach překonal a skok zvládl, bylo zjevně velmi přínosné pro jeho osobní rozvoj. A v tom je obecná lekce: když jednáte navzdory svému strachu, posilujete se jako osobnost. Klíčem je nevyhýbat se věcem, které vás děsí. Pokaždé, když strachu čelíte, vlastně trénujete „svaly odvahy“.

Nemusíte hned skákat do akvária se žraloky nebo se vrhat z letadla. Existují mnohem méně dramatické způsoby, jak svou odvahu a statečnost posilovat. Pokud jste třeba trochu sociálně nejistí nebo vám to moc nejde v kuchyni, může být dobrým začátkem pozvat pár přátel na večeři. Nebo pokud se bojíte působit zranitelně, může být prvním krokem sdílet svůj osobní zápas s blízkým přítelem.

Základním způsobem, jak budovat sebevědomí a vnitřní sílu, je uvědomovat si okamžiky, kdy necháváte strach, aby vás ovládal. Vždy, když si všimnete, že se něčemu vyhýbáte – ať už ze strachu z neúspěchu, nebo z odmítnutí – zaznamenejte si to. Díky tomu se můžete postupně zlepšovat. Začínejte malými kroky a postupně přecházejte k větším výzvám.

Dalším klíčovým aspektem čelení strachu je neodkládat akci. Je potřeba jednat prakticky – a jednat teď. Zamyslete se proto nad tím, co byste v příštích měsících opravdu chtěli udělat, kdybyste se cítili dostatečně odvážní. Pak se podívejte na strachy, které si s každou z těchto výzev spojujete, a zkuste je rozebrat.

Možná se například bojíte mluvit na veřejnosti. Když se ale podíváte hlouběji, zjistíte, že to není jen samotné vystoupení, co vás znervózňuje. Možná se bojíte selhání nebo toho, co si o vás ostatní pomyslí. Nyní se zkuste zaměřit na pozitivní scénář. Jak by vypadal úspěšný projev? Jak byste se cítili a co byste si z něj odnesli? Pravděpodobně byste cítili spokojenost, hrdost a větší sebejistotu.

Tento proces představování si úspěchu je důležitý. Pomáhá pochopit přínosy toho, když vystoupíte ze své komfortní zóny, a zároveň vás motivuje udělat první krok a strachu se postavit. Takové myšlení je skvělým začátkem – někdy ale potřebujeme i trochu inspirace. Podívejme se proto na konkrétní příklad.

Carly Findlay je blízká přítelkyně autorky a trpí kožním onemocněním zvaným ichthyóza. Kvůli němu nemá obočí ani řasy a její pleť je výrazně zarudlá. Na ulici tedy rozhodně nepřehlédnutelná. V dospívání se kvůli tomu mezi ostatními cítila rozpačitě a nepatřičně. Postupem času se ale naučila svou odlišnost přijmout – a dnes je právě její jinakost její největší silou.

Dnes je energickou obhájkyní lidí, kteří nezapadají do společenských představ o tom, co je „normální“. Z jejího příběhu si můžeme odnést mnoho. Především to, že být sám sebou a neohnout se pod tlakem konformity se vyplácí. Znamená to přijmout to, čím se lišíte – ať už jde o vzhled, sexualitu, nebo životní zájmy.

V některých prostředích je samozřejmě potřeba opatrnosti, protože otevřené vyjádření jinakosti může mít i právní či bezpečnostní důsledky. Ve většině situací se ale odmítnutí bát nemusíte. Zvlášť dnes. Lidé mají dost povrchnosti a přetvářky – touží po autenticitě. Stále více oceňujeme ty, kteří se nebojí být jedineční a zůstávají sami sebou.

Výhoda je zřejmá: když jste sami sebou, lidé to většinou přijmou, vaše šance na úspěch se zvýší a zároveň budete šťastnější. Zkrátka: neschovávejte se do ulity. Dovolte si zazářit.

To platí i pro děti. Představme si, že zájmy dítěte neodpovídají stereotypním genderovým rolím. Chlapec, který miluje módu, se může cítit trapně. Pokud se ale bude snažit „být jako ostatní kluci“, bude jen potlačovat svůj talent. Je mnohem lepší být tím, kým skutečně jste, a dělat to, co máte rádi. Co si o tom myslí ostatní, je jejich problém.

Snažit se druhým dokazovat, že jste někdo jiný, než ve skutečnosti jste, vám nic nepřinese – naopak vás to dříve či později dovede do slepé uličky. Když se přijmete takoví, jací jste, budete se mezi lidmi chovat přirozeněji. Budete mluvit a jednat tak, jak to cítíte – a většina lidí si vás za to bude vážit ještě víc.