Odpočinek

Přepracování je nová norma. Dnešní svět je formován téměř neomezenou konektivitou. I když nejste v kanceláři, od svého e‑mailu vás dělí jen pár vteřin. K tomu se přidává staré dogma, že úspěch spočívá v dlouhých hodinách strávených u pracovního stolu. Když tyto dva faktory zkombinujete, vznikne pracovní kultura, která přímo živí syndrom vyhoření.

To je něco, co velmi dobře zná stratég ze Silicon Valley Alex Soojung‑Kim Pang. Po letech, kdy se snažil pracovat na samé hranici svých možností, si vzal sabatikl. Několik měsíců klidnějšího života pro něj nebylo jen luxusem – rychle si uvědomil, že za tu dobu odvede víc skutečně důležité práce než kdykoli předtím. To ho přimělo k zamyšlení: jak by vypadala jiná, zdravější a rozumnější pracovní kultura?

Po prostudování nejnovějších empirických vědeckých poznatků dospěl k závěru, že taková kultura by věnovala mnohem více prostoru odpočinku, relaxaci a regeneraci. Jak ukazují následující kapitoly, kvalitní spánek, dovolená a péče o vlastní koníčky nejen udržují vaše fyzické i duševní zdraví ve špičkové kondici, ale také dělají zázraky pro kreativitu, soustředění a kognitivní výkon.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč vaše nejlepší nápady často přicházejí ve chvíli, kdy na práci nemyslíte,
• jak může pohyb zlepšit vaše kognitivní schopnosti,
• a proč si Winston Churchill nacházel čas na malování i ve chvílích, kdy vedl Spojené království.

Osm hodin práce denně někdy prostě nestačí. Člověk má skoro pocit, že pokud chce být dalším autorem bestselleru New York Times, musí pracovat mnohem déle. Ve skutečnosti to ale není tak jednoduché. Rozhodující není, kolik hodin odpracujete, ale kdy pracujete.

Nejlepší čas na soustředěnou práci je ráno. Pokud opravdu chcete zvýšit svou kreativní produktivitu, potřebujete rutinu, která začíná brzy. Vstávání za svítání vám dává prostor přemýšlet o práci, aniž by vás rušil každodenní shon.

Příkladem může být Scott Adams, autor komiksového stripu Dilbert. Už dvacet let vstává každý den v pět hodin ráno. Jako první si dá šálek kávy a proteinovou tyčinku – ideální snídani, která ho připraví na další čtyři hodiny kreslení, odpovídání na e‑maily a vyřizování administrativy. Když svou kreativní energii vyčerpá, jde do posilovny zvedat činky.

Tato rutina se mu více než vyplatila. Dilbert vychází ve dvou tisících novin v 65 zemích. Adams navíc napsal pět komiksových knih, devět titulů literatury faktu a podílel se na vzniku televizního seriálu i filmu. Klíčem k jeho úspěchu je to, že prvním čtyřem hodinám dne věnuje cílenou, intenzivní práci a poté si plánovitě dopřává odpočinek.

Je totiž mnohem efektivnější pracovat intenzivně po kratší dobu než bez nadšení a rozptýleně celý den. Zároveň vám to uvolní více času na koníčky, procházky nebo prosté odpolední zdřímnutí.

Ke stejnému závěru dospěli i výzkumníci na berlínské hudební konzervatoři, když v 80. letech zkoumali návyky studentů při cvičení. Všichni nejlepší mladí hudebníci cvičili zhruba čtyři hodiny denně a spali o hodinu déle než jejich vrstevníci. Stejně jako Adams pracovali nejintenzivněji ráno, po obědě si zdřímli a večer se věnovali už jen lehčímu cvičení.

Tento přístup můžete uplatnit, i když nemáte možnost přicházet a odcházet z práce, kdy se vám zachce. Důležité je, abyste ráno věnovali plnou pozornost nejnáročnějším úkolům a kolem poledne si dopřáli pauzu na dobití sil.

Jaký je nejlepší způsob, jak se zotavit z energeticky vyčerpávající duševní práce? Existují dva osvědčené způsoby, jak si dobít kreativní baterie: procházka a krátký spánek.

Začněme procházkou. Ukazuje se, že chůze zlepšuje vztah k práci a podporuje kreativitu. Je to skvělý způsob, jak se dostat ke svému podvědomí – k té části mysli, v níž se rodí mnohé z vašich nejlepších nápadů.

Příkladem může být William Rowan Hamilton, matematik z 19. století. Svůj nejslavnější objev v oblasti algebry učinil při procházce podél irského Královského kanálu se svou ženou. Později vysvětloval, že po „záblesku, který se objevil“, se mu náhle vynořila „podprahová myšlenka“ – a řešení bylo na světě.

Úzké spojení mezi chůzí a kreativitou potvrdila i studie provedená na Stanfordově univerzitě v roce 2015. Výzkumníci testovali schopnosti studentů v oblasti tzv. divergentního myšlení – tedy typu myšlení, které se zaměřuje na generování co největšího počtu originálních řešení problému. Ukázalo se, že účastníci, kteří se před testem prošli venku nebo šli na běžecký pás, dosahovali výrazně lepších výsledků než ti, kteří zůstali sedět u stolu.

Dalším skvělým způsobem, jak oživit „šedé buňky“, je polední spánek. Krátká siesta není jen psychicky osvěžující – pomáhá také s uchováváním informací a regulací emocí.

Olaf Lahl, odborník na spánek z univerzity v Düsseldorfu, provedl v roce 2008 studii, která ukázala, jak spánek podporuje schopnost mozku ukládat nová data. Účastníky rozdělil do dvou skupin a dal jim za úkol zapamatovat si 30 neznámých slov během dvou minut. Jedna skupina si před testem mohla zdřímnout, druhá zůstala vzhůru. Skupina, která spala, si následně vybavila výrazně více slov než ta, která bděla celou dobu.