Odhalování lží

Pokud by se vás někdo zeptal, kolikrát za den lžete, jak byste odpověděli – aniž byste lhali? Některé studie naznačují, že zalžeme až neuvěřitelných dvě stěkrát denně, jiné mluví dokonce o téměř desetinásobku. Lžeme z mnoha důvodů, dobrých i špatných: někdy proto, abychom chránili druhé, jindy jen proto, abychom zachránili vlastní kůži. Ať už jsou ale motivy jakékoli, mnoho z nás pracuje v profesích, kde je zásadní mít přístup k pravdivým informacím. Jste‑li právník, generální ředitel nebo účetní, nezáleží na tom, proč lidé lžou – důležitá je pravda.

Následující kapitoly vám zprostředkují zkušenosti vysoce kvalifikovaných profesionálních „detektorů lži“, abyste lépe poznali, kdy vám druzí říkají pravdu, a naučili se klást takové otázky, které lidi přimějí své lži odhalit. Dozvíte se také, proč je tak těžké zůstat v klidu, když jsme přistiženi při lži, proč sportovní fanoušci téměř vždy nenávidí rozhodčího a jaké existují typy lží a strategie, jak je obrátit proti samotným lhářům.

Kdy jste naposledy zalhali? Pravděpodobně ne tak dávno. Ve skutečnosti lžeme všichni zhruba desetkrát až dvacetkrát denně. Přesto jsme překvapivě špatní v rozpoznávání lží druhých. Jak je to možné?

Jedním z důvodů je, že pro nás bývá obtížné přesně interpretovat, co nám ostatní sdělují – a to hned z několika příčin.

Za prvé máme problém soustředit se současně na verbální i neverbální složku komunikace. Když s někým mluvíme, probíhá komunikace dvěma kanály: verbálně, tedy prostřednictvím slov, a neverbálně, tedy řečí těla. Rozpoznat komunikační styl druhých je však pro nás obtížné, protože naše vnímání neustále přepíná mezi dominancí zraku a sluchu. Když tedy s někým hovoříme, soustředíme svou pozornost buď na pečlivé naslouchání tomu, co říká, nebo na sledování neverbálních signálů, které nám mohou napovědět něco o jeho úmyslech či motivech. Vykonávat obojí zároveň nám ale příliš nejde, a proto často přehlížíme klíčové prvky v komunikaci druhých.

Za druhé je obtížná samotná interpretace chování, protože jednotlivý projev může mít mnoho příčin a dá se vykládat různými způsoby. Co například znamená, když s vámi partner během rozhovoru přeruší oční kontakt? Můžete nabýt dojmu, že se vám nedokáže podívat do očí, protože lže. Stejně tak to ale může být jen projev špatného vychování, nedostatku sebevědomí, důvěry či sociální obratnosti potřebné k udržení očního kontaktu. Jak tedy poznat, co je pravda? Upřímně – spolehlivě to poznat nelze.

Viděli jste někdy fotbalový zápas po boku zapáleného fanouška jednoho z týmů? Pravděpodobně nechybělo hlasité povzbuzování, křik a možná ani pár nadávek. Jak podle vás vnímal dění na hřišti? Nejspíš posuzoval rozhodnutí rozhodčího podle toho, zda jeho oblíbenému týmu pomohla, nebo uškodila.

Tento zkreslený, a přesto pro daného člověka „neutrální“ pohled na události je projevem zaujatosti. Zaujatosti se nevyhneme – jsou součástí toho, kým jsme. Vycházejí z našich zkušeností a osobních přesvědčení, a proto je velmi těžké se jim vyhnout. Váš fotbalový fanatik si neuvědomuje, že jeho vnímání je zkreslené; má prostě pocit, že situaci popisuje poctivě. Vnější pozorovatel, který vidí rozhodnutí rozhodčího i přehnanou reakci vašeho přítele, však snadno rozpozná, že vnímání fanouška je silně ovlivněné jeho zaujatostí.

Co má ale zaujatost společného s lhaním? Naše předsudky a zaujatosti určují, jak důvěryhodné nám lidé připadají. Jinými slovy: máme tendenci předpokládat, že určité osoby nám lhát nebudou.

Například vůdce satanistické sekty v Kalifornii byl obviněn z obtěžování přibližně šedesáti dětí pouze na základě tvrzení jedné třináctileté dívky. Vůdce sekty samozřejmě všechna obvinění popřel. Navzdory jeho neochvějnému popírání však všichni věřili, že dívka mluví pravdu – až do chvíle, kdy ji jeden z autorů této knihy podrobil rozhovoru a ona přiznala, že si všechno vymyslela.

Proč jí lidé věřili? Zčásti proto, že ti, kterým svůj příběh vyprávěla, měli za to, že malé dívky jsou důvěryhodnější než satanisté. Tento předsudek je vedl k tomu, že k obvinění přistupovali s předem nakloněnou myslí a dívčinu lež přehlédli.

Ponaučení? Nikdy nepodceňujte vliv vlastních předsudků na své úsudky a rozhodování.