Nové hedvábné stezky

Zkušení historici dnes vědí, že svět, jak ho známe, nevytvořil jen někdejší Západ. Obrovský význam při utváření moderního světa měl také východní svět, zejména země ležící podél Hedvábné stezky – starobylých obchodních tras vedoucích přes Čínu a Střední Asii.

To je však dávná historie. Co se děje dnes? Jakou roli hraje Východ v současných mezinárodních vztazích? Vydejte se s námi na cestu za poznáním, jak východní země posouvají centrum ekonomické gravitace planety – s dalekosáhlými důsledky pro lidi na celém světě.

V měnící se ekonomické realitě se seznámíme s novými aliancemi, které vznikají, s politickými reakcemi a s dopady vzestupu Východu k globální dominanci. Projdeme se po starobylých Hedvábných stezkách a podíváme se, jak jsou tyto dávné obchodní trasy znovu oživovány a jak mohou v blízké budoucnosti narušit dosavadní západní status quo. Zaměříme se také na to, jak vzestup Východu ovlivňuje některé z nejoblíbenějších značek a institucí v Americe a Evropě.

Čeká nás poutavá cesta. Čtěte dál a zjistíte mimo jiné:

• proč si Čína hledá nové spojence v Evropě,
• jak se starobylé Hedvábné stezky vracejí v moderní podobě,
• a jaký dopad má západní politika na vzestup Číny.

V minulých stoletích se bohatí Angličané vydávali na místa jako Řím a Benátky v rámci okázalé cestovatelské tradice známé jako Grand Tour. Během těchto cest často nakupovali drahé ukázky místní kultury, které si přiváželi zpět do Anglie. Cenné předměty, jako sochy, obrazy či vynikající nábytek, kupovali a posílali domů.

Jak si ale mohli dovolit takové „trofeje“? Jednoduše proto, že vojenské a obchodní úspěchy proměnily Anglii v nesmírně bohatou světovou velmoc.

Na prahu jednadvacátého století se však vše změnilo. Těžiště světové ekonomické moci se přesouvá ze Západu na Východ. Mezinárodní hon za prestižními symboly stále pokračuje, ale jeho hlavní aktéři už nejsou Angličané. Dnes jsou jimi bohatí občané zemí, jako je Čína nebo Rusko.

Moderní „trofeje“, po nichž nová východní elita touží, představují například fotbalové mistrovství světa, které v posledních letech hostily Katar a Rusko, Zimní olympijské hry konané v ruském Soči v roce 2014, nebo prestižní západní umělecké galerie. Když například Louvre chtěl otevřít novou pobočku, nevybral si Paříž, ale Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Londýnské muzeum Victoria and Albert se při hledání místa pro nové muzeum rozhodlo pro čínský Šen-čen.

A hon za prestiží tím nekončí. Světově proslulé anglické obchody, jako je luxusní obchodní dům Harrods či hračkářství Hamleys, stejně jako vlivné noviny, například londýnský Evening Standard, jsou dnes v rukou vlastníků z emirátů, Ruska nebo Číny.

Ekonomický vzestup východního světa má však i další důsledky, které Západ zasáhnou mnohem víc než jen ztráta vlastnictví jeho nejznámějších značek. Za posledních třicet let se například pětinásobně zvýšily výdaje čínských turistů v zahraničí. Z původních 500 milionů dolarů vzrostly na ohromujících 250 miliard dolarů ročně – tedy na dvojnásobek částky, kterou v zahraničí utratí američtí turisté.

To bude mít obrovský dopad na turistický průmysl. Všechno – od leteckých společností a online rezervačních portálů až po podobu hotelových pokojů a nabídku nápojů v hotelových barech – se mění tak, aby odráželo rostoucí význam čínských cestovatelů. Tato proměna cestovního ruchu se bude jen zrychlovat, protože čínský turismus je stále v plenkách. V současnosti má pas pouze zhruba jeden z dvaceti Číňanů – prostor pro další růst je tedy obrovský.

V celém západním světě se vlády i běžní voliči obracejí k nacionalistické politice a vědomě omezují spolupráci s ostatními západními mocnostmi. Stačí připomenout volební slogan Donalda Trumpa z roku 2016 „America First“, který vyzývá Spojené státy k uzavírání se do sebe. Snad nejvýraznějším symbolem rostoucího rozdělení západní Evropy je pak brexit – rozhodnutí Británie z roku 2016 otočit se zády ke svým sousedům a opustit Evropskou unii.

Zatímco se západní mocnosti tříští a izolují, velká část východního světa tiše dělá pravý opak: posiluje vazby mezi státy, buduje efektivnější spolupráci a hledá vzájemně výhodná řešení společných výzev.

Podívejme se například na to, jak v poslední době spolupracují státy ležící podél historických Hedvábných stezek ve Střední Asii. V roce 2017 Uzbekistán a Turkmenistán otevřely nový most přes řeku Amudarju – klíčový uzel mezi oběma zeměmi. Most umožňuje železniční spojení a otevírá nové obchodní příležitosti.

Obchod roste i v dalších zemích podél Hedvábných stezek. Například obchod mezi Uzbekistánem a Kazachstánem vzrostl v roce 2017 o více než 30 procent a obchod mezi Tádžikistánem a Uzbekistánem se v první polovině roku 2018 ve srovnání s předchozím rokem zdvojnásobil.

Jinými slovy, zatímco západní mocnosti usilují o vyšší cla a přísnější hraniční kontroly vůči svým sousedům, Východ se soustředí na otevírání nových možností pro mezinárodní obchod.

Tento rozmach ekonomické spolupráce umožňují také důležité multilaterální ekonomické instituce, které podporují dialog a prohlubují vazby mezi státy. Příkladem je Regionální komplexní ekonomické partnerství (RCEP), jehož členy jsou země jihovýchodní Asie a dále Jižní Korea, Čína, Indie, Japonsko a další. Tyto země dohromady vytvářejí HDP přibližně 30 bilionů dolarů a partnerství zahrnuje zhruba 3,5 miliardy obyvatel.

Díky práci této rozsáhlé organizace probíhají jednání o uzavření komplexní ekonomické dohody mezi všemi účastníky RCEP. Pokud budou úspěšná, vznikne to, co ekonomové označují za největší dohodu o volném obchodu v dějinách.

Zatímco tedy Evropa a Amerika oslabují své stávající dohody o volném obchodu – například hlasováním pro brexit či zvolením Donalda Trumpa – Východ usiluje o hospodářskou spolupráci se svými sousedy.