Neurodharma

Jaký je váš cíl v životě? Možná je to vysněná práce, založení rodiny nebo touha procestovat svět. Možná je to kombinace všeho dohromady. Pro mnohé z nás je ale cílem samo o sobě štěstí.

V průběhu dějin lidé z různých kultur i náboženských a spirituálních tradic putovali míle po prašných pláních a šplhali na strmé hory, aby dosáhli osvícení – nejvyššího vrcholu lidských možností. Usilovali o to stát se co nejmoudřejšími, nejsilnějšími, nejmilujícími a nejšťastnějšími, jak jen mohou být. Cesta k tomu však nebývala snadná.

V tomto shrnutí se podíváme na to, jak dosáhnout skutečného štěstí a naplnění tím, že se vydáme na sedmistupňovou cestu probuzení. Využijeme přístup autora Ricka Hansona, neurodharmu – spojení moderní neurovědy s učením théravádového buddhismu – a zaměříme se na praktiky, jak se stát všímavějšími, vyrovnanějšími a více propojenými se světem.

Dozvíte se také, proč meditace pozitivně ovlivňuje mozek, jak zklidnit a stabilizovat svou mysl a lépe se soustředit a jaké praktiky mohou pomoci uzdravit staré bolesti.

Pokud jste někdy šli na horskou túru, víte, jak náročné to může být. Nejen fyzicky, ale i proto, že cestou k vrcholu narážíte na různé překážky a výzvy. Podobné je to, když se snažíme dosáhnout štěstí, moudrosti a vnitřní síly – kvalit, které autor označuje jako „výšiny lidského potenciálu“.

Všichni bychom chtěli těchto výšin – metaforického vrcholu hory – dosáhnout. Abychom se tam ale vůbec mohli vydat, musíme nejprve vykročit na cestu probuzení.

Klíčová myšlenka: Existuje sedm způsobů bytí, které tvoří základ pravého probuzení.

Mnoho náboženských a spirituálních tradic má své vlastní popisy cesty „na horu ke štěstí“. Všechny však v zásadě sledují stejných sedm kroků: stabilitu, láskyplnost, plnost, celistvost, přítomnost, otevřenost všemu a nadčasovost. Ovládnutí těchto sedmi způsobů bytí vede k osvícení – tedy k plnému probuzení.

Rozvíjení většího pocitu plnosti, celistvosti či jiného aspektu probuzení stojí na třech typech praxe: nechat být, pustit a vpustit. Podívejme se na ně postupně.

Prvním krokem je nechat být. Když se vydáte na cestu k osvícení, začnete si všímat množství myšlenek a emocí, které se ve vás objevují. Učit se nechat být znamená přijímat tyto pocity tak, jak přicházejí, a dovolovat si je plně prožívat.

Dalším krokem je pustit, tedy uvolnit to, co je bolestivé nebo škodlivé. Může jít o uvolnění napětí v těle, „vyvětrání“ negativních myšlenek nebo odstup od tužeb, které ubližují vám či druhým.

Posledním krokem je vpustit. Jakmile uvolníte negativní myšlenky a emoce, můžete jejich místo zaplnit něčím pozitivním. Pokud se vám například nedařilo v nějakém projektu, můžete se zaměřit na rozvoj nových dovedností. Po obdržení negativní zpětné vazby se zase můžete soustředit na vděčnost a odolnost.

Představte si svou mysl jako zahradu: vytrhnete plevel a na jeho místo zasadíte květiny.

Rozvíjení sedmi způsobů bytí vyžaduje, abyste své pocity prožívali otevřeně, přijímali je a nechávali je být. Tím trénujete svou mysl, aby byla všímavější, laskavější a spokojenější.

V následujících částech se podíváme na to, jak těchto sedm kroků k osvícení praktikovat v každodenním životě. Nejdříve se však zaměříme na neurovědu probuzení a na to, jak můžeme „přeprogramovat“ svůj mozek tak, aby lépe podporoval naši pohodu.

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč dokážeme ochutnat kávu? Jak si pamatujeme, kam jsme odložili klíče? A proč se po rozchodu cítíme tak nesmírně smutní? Všechny tyto otázky souvisejí s naším nervovým systémem – a jeho centrálou, mozkem.

Každé naše vnímání, každá myšlenka i každá touha závisí na činnosti neuronů. Vědci prokázali, že existuje přímé spojení mezi tím, co prožíváme, a tím, co se děje v našem mozku – a toto spojení můžeme prakticky využít.

Hlavní myšlenka této části: Změnou neuronální aktivity můžeme zlepšit své duševní zdraví.

Náš mozek tvoří zhruba 85 miliard neuronů propojených do obrovské sítě. Když například čtete nebo posloucháte tuto knihu, neurony – buňky, které přenášejí informace v těle – společně pulzují v určitém rytmu. Vznikají tak vlny elektrické aktivity, které naše nervová soustava interpretuje jako slova či zvuky.

Jak ale můžeme tuto neuronální aktivitu ovlivňovat? Nejlépe prostřednictvím mindfulness a meditace, u nichž bylo prokázáno, že dokážou měnit činnost mozku.

Lidé, kteří meditují dlouhodobě, získávají mimo jiné větší vliv na svou amygdalu – mandlovitě tvarovanou oblast poblíž středu mozku, která hraje klíčovou roli při zpracování zkušeností a emocí. Amygdala funguje také jako poplašný systém pro vše, co je bolestivé nebo ohrožující. Když kolem vás na ulici projde rozzuřený člověk nebo dostanete špatné zprávy při roční prohlídce, amygdala spouští stresovou hormonální reakci. Větší kontrola nad ní proto může výrazně snížit stres a omezit přehnané reakce.

A právě zde vstupuje do hry meditace. Zkušení meditující, kteří mají za sebou tisíce hodin praxe, vykazují pozoruhodné dlouhodobé změny v mozku. Vezměme si například zkušené praktikující tibetského buddhismu: u nich se objevují mimořádně vysoké úrovně mozkové aktivity v gamma frekvenci, která souvisí se zrychleným učením. Tito meditující také prokazují pozoruhodný klid při očekávání bolesti a rychleji se z ní zotavují.

Meditace tedy podporuje neurologické změny, které vedou k větší odolnosti a lepší psychické pohodě. A jde to ještě dál: podle nedávných výzkumů se váš mozek doslova „tvaruje“ podle toho, čemu věnujete pozornost.

Když tedy pomocí meditace rozvíjíte větší stabilitu, láskyplnost a dalších pět způsobů bytí, postupně tyto kvality „vtkáváte“ do vlastního nervového systému.