Německo

Všichni známe obě světové války. Když se řekne Německo, mnohým se okamžitě vybaví černobílé záběry z těchto strašných konfliktů: Hitler pronášející fanatické projevy za řečnickým pultem, bomby dopadající na evropská města, polohladoví lidé právě osvobození z koncentračních táborů. Dějiny Německa jsou však mnohem bohatší.

Tyto stručné kapitoly si nekladou za cíl podat vyčerpávající přehled o zemi, ale chtějí prohloubit porozumění jejímu vývoji. Ponořme se tedy do německé historie a podívejme se na některé skutečnosti, které zůstávají mimo běžné povědomí.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné, že samotná geografie není tím, co Němce spojuje, jak vznikl Oktoberfest a jaký kov byl v Německu oblíbený pro výrobu šperků.

Dne 13. července 2014 stálo před Braniborskou bránou v německém hlavním městě Berlíně moře rozvášněných fotbalových fanoušků. Konalo se finále mistrovství světa ve fotbale FIFA a na obrazovce vysoké jako samotná brána se Německo utkalo s jedním z nejsilnějších týmů federace – Argentinou.

Proč se tento historický zápas promítal právě zde? Podle profesorky a političky Moniky Grüttersové je Braniborská brána pro Němce místem symbolické moci, jakýmsi středobodem národních oslav. Tato strohá stavba, považovaná za mistrovské dílo klasicistní architektury, je dnes nejznámější dominantou moderního Německa.

Braniborská brána byla postavena v letech 1788–1791 na příkaz pruského krále Fridricha Viléma II. jako symbol míru. Byla inspirována vstupní bránou athénské Akropole a představovala jakýsi vrchol jeho snah o kulturní povznesení Berlína. Už předtím nechal vybudovat řadu nových módních ulic, operu i dvorní knihovnu.

Ačkoli se brána zrodila v atmosféře triumfu a optimismu, brzy zažila i mnohem temnější časy. V roce 1806 vedl Napoleon Bonaparte francouzskou armádu kolem dórských sloupů brány do Berlína. Francouzi zvítězili v bitvách u Jeny a Auerstedtu a pruské vojsko porazili. Napoleon se tak stal vládcem pruského hlavního města.

Své postavení neváhal okázale demonstrovat. Nechal sejmout bronzovou sochu, která bránu korunovala, odvézt ji do Paříže a vystavit v Louvru. Šlo o symbolické ponížení, protože zmíněnou sochou byla Quadriga vítězství – vůz tažený čtyřspřežím, řízený ženskou postavou Vítězství.

Nakonec se však smáli Prusové. O sedm let později, s pomocí Rusů, Napoleona porazili a vytáhli do Paříže, kde si ukradenou Quadrigu vzali zpět. V roce 1814 byla navrácena na své právoplatné místo na vrcholu Braniborské brány – a je tam dodnes.

O onom červencovém dni roku 2014 shlížela na dav jásajících fotbalových fanoušků, když Německo vstřelilo jediný gól proti Argentině a získalo pro sebe čtvrtý titul mistrů světa. Braniborská brána však zdaleka není jen symbolem vítězství a jednoty moderních Němců, jak uvidíme v další kapitole.

Kdybyste se procházeli podél řeky Sprévy kolem budovy Říšského sněmu, kde zasedá německý parlament, sotva by vás napadlo, že Berlín má tak temnou minulost. Na první pohled vypadá jako každá jiná bohatá metropole – až na bílé kříže na nábřeží, připomínající ty, kteří zahynuli při pokusu překonat Berlínskou zeď, jež téměř třicet let dělila východní a západní část města i země.

Berlínská zeď, postavená v roce 1961, byla vyústěním let politické nesvobody. V roce 1945, bezprostředně po druhé světové válce, bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, které spravovaly čtyři hlavní vítězné mocnosti: Spojené státy, Spojené království, Francie a Sovětský svaz. Stejným způsobem byl rozdělen i Berlín.

Ve východní zóně, ovládané Sověty, byl nastolen komunistický režim. Zbývající tři zóny se vydaly demokratickou cestou a prosazovaly kapitalistické hospodářství. Výsledkem byla výrazná ekonomická i ideologická nerovnováha. Do roku 1952 si obyvatelé západních zón užívali mnohem většího blahobytu a svobody než jejich východoněmečtí protějšky – a od tohoto roku začalo z Východního do Západního Německa každoročně emigrovat přibližně 200 000 lidí. Do roku 1961 tak uprchlo více než 3,5 milionu východních Němců.

Dne 12. srpna 1961 proto východoněmecké vedení rozhodlo o uzavření hranice se Západním Berlínem. Ve dvě hodiny ráno 13. srpna začala východoněmecká vláda stavět zeď.

Berlínská zeď vytvořila mezi východní a západní částí města pásmo nikoho. Na východní straně hrozila každému, kdo se k ní přiblížil, střelba bez varování. Protože navíc stavba proběhla neohlášeně a uprostřed noci, mnoho lidí bylo náhle odříznuto od svých blízkých. Pokud jste žili ve Východním Berlíně a váš manžel, rodič či dítě bylo v té osudné noci na Západě, často jste je znovu spatřili až po pádu zdi a znovusjednocení Německa v roce 1989.

Ačkoli fyzická zeď padla před více než třiceti lety, určitá ideologická hranice přetrvává. Východní část země si dodnes nese znatelné dědictví komunismu, zatímco západní spolkové země jsou výrazně kapitalistické. Zeď je navíc stále přítomná v kolektivní paměti. V dlažbě jsou vyznačeny linie, kudy kdysi vedla, a turisté i místní po nich denně chodí a vzpomínají.