Nejprve porušte všechna pravidla

Role manažera na pracovišti není jednoduchá. Výkon zaměstnanců je nakonec hlavním faktorem, který ovlivňuje úspěch firmy, a úkolem manažera je zajistit, aby tento výkon byl co nejvyšší.

O tom, jak mohou manažeři svou roli efektivně plnit, už bylo napsáno mnoho. Co když jsou ale všechny zažité „pravdy“ o managementu ve skutečnosti chybné? Místo abychom automaticky přejímali tradiční poučky, kniha „Nejprve porušte všechna pravidla“ zkoumá, jaké postupy skutečně používají výjimeční manažeři.

Na praktické úrovni vysvětluje, jak mohou manažeři najít správné lidi pro správné role a jak je udržet spokojené v práci. Dozvíte se také, jak balancovat na tenké hraně mezi poskytováním autonomie a zajištěním kvality práce prostřednictvím vedení a kontroly. A nakonec se naučíte, jak postupovat v situacích, kdy zaměstnanec nenaplňuje očekávání.

Existuje mnoho způsobů, jak zvýšit příjmy společnosti, většina z nich však vede jen ke krátkodobému růstu. Skutečně úspěšné podnikání – tedy takové, které dokáže růst dlouhodobě – může být postaveno pouze na trvale dobrém výkonu. Ten souvisí především s tím, jak jsou věci řízeny uvnitř firmy.

Jinými slovy, v jádru úspěšného podnikání stojí silné a vysoce výkonné pracovní prostředí. Úspěch jakékoli firmy může být dlouhodobě založen jen na příjmovém toku, který je robustní a udržitelný. Takový tok nevzniká díky trikům, jako je snižování cen nebo otevírání nových poboček, ale jako důsledek rostoucí základny loajálních zákazníků.

Vybudovat loajální zákaznickou základnu znamená zajistit, aby byli zákazníci trvale spokojeni s produkty a službami firmy. Jak ale takové silné a výkonné pracovní prostředí vytvořit?

Klíčem jsou spokojení zaměstnanci: čím spokojenější zaměstnanec je, tím více přispívá k budování a udržování silného pracovního prostředí.

Proč tomu tak je? Zaprvé, spokojení zaměstnanci jsou více angažovaní ve své práci a díky silnějšímu závazku výrazně zvyšují produktivitu. Zadruhé, jejich angažovanost má často nepřímý dopad na ziskovost firmy. Spokojený a zapojený zaměstnanec má větší tendenci šetřit náklady (například tím, že dbá na zhasínání světel), vyjednávat lepší ceny a je méně náchylný ke krádežím či jinému zneužívání firemních prostředků.

Takto angažovaní zaměstnanci navíc obvykle ve firmě zůstávají déle a mají větší ochotu být vstřícní k zákazníkům, protože jim záleží na tom, jak je firma vnímána.

Pokud tedy mají být společnosti dlouhodobě úspěšné, musí budovat silná pracovní prostředí, v nichž je výkon trvale vysoký. Zajištění spokojenosti zaměstnanců v jejich rolích je osvědčený způsob, jak takové prostředí vytvořit.

Jestliže je klíčem k úspěšnému podnikání spokojenost zaměstnanců, co je klíčem k jejich spokojenosti? Manažer.

Manažer je totiž zodpovědný za to, jaké pracovní prostředí zaměstnanci zažívají, a vytváří atmosféru, která může jejich spokojenost podporovat – nebo naopak dusit. Spokojenost zaměstnance je ve skutečnosti mnohem více ovlivněna jeho přímým nadřízeným než celofiremními politikami a postupy. Důvod je jednoduchý: manažeři převádějí firemní hodnoty a strategii do každodenní praxe a konkrétních pokynů.

Například v oblasti praxe to často znamená převést novou firemní strategii do konkrétních cílů, na něž se mohou zaměstnanci soustředit. Řekněme, že velká technologická firma se přestane soustředit na samotnou inovativnost produktů a nově usiluje o to, aby se její produkt stal standardem v oboru. Prodejní manažer pak musí tuto strategii převést do konkrétních kroků – například zajistit, aby jeho obchodníci zákazníkům zdůrazňovali kompatibilitu produktu s dalšími zařízeními.

Pokud jde o interní pravidla, osobní přístup manažera, který své lidi zná, důvěřuje jim a investuje do nich, má pro zaměstnance často větší váhu než jakákoli formální, ale ne zrovna „zaměstnanecky přívětivá“ firemní směrnice.

Uvažujme třeba manažera velké mediální společnosti, kde platilo pravidlo, že designéři nedostanou přidáno, pokud nepostoupí na manažerskou pozici. Hlavní problém byl v tom, že špičkoví designéři nedostávali žádnou odměnu za svou excelentní práci. Aby tuto nespravedlnost napravil a mohl tyto vysoce výkonné zaměstnance odměnit, manažer vytvořil novou pracovní pozici: designéři v ní dál navrhovali, ale zároveň nesli odpovědnost za předávání svých zkušeností nováčkům – čímž jejich role získala manažerský rozměr.

Jak tyto příklady ukazují, manažeři mají v rukou víc než jen „místo, kde se vydělávají peníze“. Přetvářejí pracovní prostředí v prostor, kde může práce dávat smysl a umožňovat sebevyjádření. A i když by nikdo neměl pracovat ve firmě, která špatně platí, pro mnoho zaměstnanců je ještě cennější práce, která nabízí smysl a prostor pro osobní růst.