Nejlepší já

Žijete svůj nejlepší možný život? Jinými slovy – daří se vám, nebo jen přežíváte? To je otázka, na kterou jen málokdo z nás dokáže odpovědět jednoznačným „ano“. Být sám sebou a žít autenticky totiž není vůbec snadné. Téma „jak být svým nejlepším já“ může být jedno z nejdůležitějších na světě, ale ani rodiče, ani školy nás obvykle neučí, jak na to.

A právě tady vstupuje na scénu životní kouč Mike Bayer. Pokud chcete změnit svůj život, ale nevíte, kde začít, tyto úryvky jsou určeny právě vám. Bayerův praktický průvodce je výsledkem let hlubokého přemýšlení o vlastních problémech a je plný konkrétních, akčních nápadů, které můžete začít používat už dnes, abyste se vydali na cestu k lepšímu zítřku.

Pokračujte ve čtení a zjistíte mimo jiné:

• jak vám vizualizace vašeho „nejlepšího já“ může pomoci udržet vaše „negativní já“ na uzdě,
• jak se racionálně vypořádat se svými obavami,
• a proč péče o sebe sama není sobecká.

„Jste jedineční.“ Věta, kterou jste pravděpodobně slyšeli milionkrát – ale zamysleli jste se nad ní někdy doopravdy? Nikdo na světě přesně neví, jaké to je projít si tím, čím jste prošli vy. Každá myšlenka, zážitek a pocit, který máte, je jen váš; nikdy nebyl a nikdy nebude nikdo úplně jako vy.

Je ale velmi pravděpodobné, že vás nikdo neučil, jak být svým nejlepším já. Na svět jste přišli jako čistý list papíru, který vaši rodiče postupně popsali i svými vlastními nedostatky a problémy. Pak přišla škola. Jistě, naučili jste se spoustu věcí – ale co napojení na to, kým skutečně jste? To je možná vůbec nejdůležitější dovednost na světě, ale v žádném učebním plánu ji nenajdete.

Výsledkem je, že často žijeme životy, které jsou tak trochu „mimo“. Máme neurčitý pocit, že nejsme sami sebou, ale nevíme, co s tím. Jak se tedy stát sám sebou? Jak autor vysvětluje, všichni máme dva typy „já“: pozitivní „nejlepší já“ – osobu, kterou bychom chtěli být častěji – a negativní „anti-já“, které nám brání tímto člověkem být.

Klíčem je naučit se rozpoznat, které „já“ má zrovna navrch. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je obě tyto postavy rozpracovat a dát jim jasné, rozpoznatelné rysy.

Začněme „nejlepším já“. Na kus papíru si napište všechny své pozitivní vlastnosti – věci, kterých si na sobě nejvíc ceníte, ale podle nichž se ne vždy chováte. Můžete psát přídavná jména jako „přátelský“, „logický“, „odvážný“ a podobně. Může to být těžké – kritizovat se je většinou mnohem snazší než se chválit – ale nevzdávejte to.

Pak těmto vlastnostem dejte tvář. Má vaše „nejlepší já“ konkrétní pohlaví? Je to člověk, zvíře nebo třeba mytologická bytost? Jakou má „superschopnost“? Autorovo „nejlepší já“ je například moudrý čaroděj Merlin, zatímco jeden z jeho klientů si zvolil optimistickou veverku jménem Ralph.

Jakmile se rozhodnete, jak vaše „nejlepší já“ vypadá a jaký má charakter, zkuste si ho načrtnout. Nemusí to být žádné mistrovské dílo – důležité je mít nějakou vizuální podobu, kterou si pověsíte doma na viditelné místo, abyste měli neustále na očích, kým chcete být.

Teď se podíváme blíž na protivníka vašeho „nejlepšího já“: na „anti-já“.

Viděli jste někdy někoho, kdo za volantem úplně „vybouchl“? Silniční vztek dokáže vyvolat pozoruhodnou proměnu ve stylu Jekylla a Hydea: ti nejmilejší a nejohleduplnější lidé se najednou mění v zuřivé řidiče, kteří křičí na všechny kolem.

To je docela dobrý příklad toho, jak vypadá, když se k moci dostane naše „anti-já“. Je to ta část vaší osobnosti, která reaguje na situace tím nejhorším možným způsobem – obzvlášť tehdy, když daná situace připomíná staré rány a obavy.

Vezměme si autora a jeho klientku Suzanne. Ta pojmenovala své „anti-já“ Silniční vzteklá Regina. Nejvíc ji dokázaly rozhodit dopravní zácpy na každodenní cestě do práce. Proč? Když byla na střední škole, často kvůli nemoci chyběla a pak se měsíce zoufale snažila dohnat učivo. Pocit ztráty kontroly a strach, že přijde pozdě do práce, v ní znovu probouzel starou úzkost.

Dobrá zpráva je, že jasná představa o vašem „anti-já“ vám výrazně zvyšuje šanci předvídat, kdy se pravděpodobně objeví. Vzpomeňte si na poslední situaci, kdy jste se zachovali tak, že jste si později řekli: „Tak to jsem fakt přehnal.“ Možná jste se pohádali se sourozencem a práskli mu telefonem.

Teď si napište všechno, co se vám na vašem chování nelíbí, když je vaše „anti-já“ u kormidla. Použijte negativní přídavná jména jako „nedbalý“, „iracionální“, „vzteklý“, „zahořklý“ a podobně. Překonejte jakýkoli pocit studu. Věci vypadají mnohem děsivěji, když zůstávají ve stínu – berte to tak, že na problém posvítíte baterkou.

Pak zopakujte to, co jste dělali se svým „nejlepším já“: dejte „anti-já“ jméno a tvář. Pamatujte, že jde o přehnanou verzi vás samotných, takže se nebojte udělat z této postavy trochu karikaturu. Ve skutečnosti platí, že čím směšnější bude váš portrét, tím snáz si zapamatujete chování, kterému se chcete příště vyhnout.

Zamyslete se nad pěti nedávnými situacemi, kdy mělo vaše „anti-já“ navrch. Zapište si, jak se chovalo, a pak to porovnejte s tím, co by v téže situaci udělalo vaše „nejlepší já“. Mít tohle srovnání v hlavě vám příště pomůže udělat krok zpět a rozhodnout se lépe, když vás něco „spustí“, místo abyste se prostě nechali unést.

Zpočátku to pro vás možná bude těžké, ale s praxí se z toho může stát druhá přirozenost.