Nedistrakovatelný

Schopnost zůstat soustředěný je klíčem k profesnímu i osobnímu úspěchu. Pokud jste neustále vyrušovaní, jen těžko dokončíte budoucí bestseller, na kterém pracujete, napíšete brilantní podnikatelský plán nebo si prostě naplno vychutnáte čas strávený s blízkými.

Svět je plný rozptýlení. Zaměstnavatelé na nás kladou nároky i ve chvílích, kdy nejsme v kanceláři, a jak technologie stále víc pronikají do našich osobních životů, naše pozornost je často odváděna od toho, co skutečně chceme. Jak tedy zůstat produktivní a zároveň duševně v rovnováze?

Nir Eyal, autor bestselleru Hooked o produktech vytvářejících návyky, jako jsou Facebook či Twitter, našel protilátku proti rozptýlení. Tento stav nazývá „indistractable“ – tedy nedistrakovatelný.

V tomto shrnutí se podíváme na to, jak si osvojit tuto „dovednost století“, naučit se ignorovat rozptýlení a soustředit svou pozornost na to, co má skutečný význam. Zjistíte mimo jiné,

• proč je plýtvání časem na digitálních zařízeních spíš příznakem než příčinou rozptýlení,
• co dělat s dysfunkční kancelářskou kulturou, která vám brání v práci,
• a jak rozpoznat a překonat vnitřní i vnější zdroje rozptýlení.

Proč jsme vlastně tak náchylní k rozptýlení? Jedna z obvyklých odpovědí zní: kvůli technologiím. Pokud jste se někdy pokusili vzdát se digitálních zařízení a různých „gadgetů“, víte, že jejich odložení vás samo o sobě prokrastinace nezbaví. Ať už jde o čmárání po papíru nebo počítání knih v polici, naše mozky jsou mistry ve vymýšlení nejrůznějších forem rozptýlení.

Abychom pochopili, co se děje, když se necháme rozptýlit, musíme mluvit o spouštěčích – podnětech, které nás vybízejí k nějaké činnosti nebo nám říkají, co máme dělat. Tyto spouštěče mají dvě podoby.

Vnější spouštěče přicházejí z okolního světa – typicky třeba vyskakovací oznámení na notebooku. Vnitřní spouštěče, jako je nuda nebo stres, vycházejí z našeho nitra.

Spouštěče mohou vést buď k přitahování (traction), nebo k rozptýlení (distraction). Přitahování nás posouvá vpřed, pomáhá nám dosahovat cílů a naplňovat ambice. Rozptýlení dělá pravý opak – odvádí nás od toho, co je pro nás důležité.

Proto nemůžeme z rozptýlení vinit jen technologii. Ve skutečnosti má rozptýlení vždy kořeny uvnitř nás. Rozptylujeme se proto, abychom unikli něčemu nepříjemnému – třeba kručení v břiše, manželským problémům nebo hluboké nespokojenosti v práci. Technologie je jen bezprostřední spouštěč. Obviňujeme ji z toho, že nedokončujeme úkoly, a přitom přehlížíme skutečnou příčinu.

Špatná zpráva je, že jsme evolučně „naprogramovaní“ na nespokojenost. Naši předci přežívali, protože se neustále učili, rostli a nebyli smíření se svým osudem. Dnes, o tisíce let později, se toto dědictví projevuje v naší tendenci vidět věci spíš negativně, vracet se k bolestným zkušenostem a rychle se nudit novými podněty. To z nás dělá snadný terč pro rozptýlení.

Dobrá zpráva ale je, že nemusíme být otroky svých nepříjemných pocitů – můžeme je využít ve svůj prospěch. Podívejme se jak.

Představte si následující situaci: sedíte u stolu a najednou ucítíte známý záchvěv nudy. Než se nadějete, už deset minut bezmyšlenkovitě projíždíte Instagram nebo si „jen na chvíli“ třídíte e-maily. Většině z nás se to stává každý den.

Existují ale způsoby, jak tyto vnitřní podněty zvládat.

Začněte tím, že změníte způsob, jakým na ně nahlížíte. Jednou z účinných metod je jejich zaznamenávání. Příště, když pocítíte, že se chystáte podlehnout rozptýlení, vezměte si tužku a papír a napište si, co přesně cítíte a co to vyvolalo. Možná to byla náhlá vlna úzkosti, možná vás rozčílil šéf. Zaznamenejte si, kdy se to stalo a jak jste se cítili ve chvíli, kdy jste si podnět uvědomili.

Budete‑li to dělat pravidelně, naučíte se své spouštěče rozpoznávat. A jakmile je rozpoznáte, můžete s nimi začít pracovat.

Psycholog Jonathan Bricker doporučuje jednoduchou vizualizační techniku: představte si, že sedíte u potoka a sledujete, jak vaše rušivé myšlenky odplouvají pryč na listech, které unáší proud.

Další tip: udělejte si úkoly zábavnější. Důvod, proč tak často saháme po aplikacích nebo hrách v telefonu, je jednoduchý – jsou navržené tak, aby byly maximálně poutavé. Jak upozorňuje expert na interaktivní technologie Ian Bogost, mají velmi účinný systém odměn a výzev.

Když tento princip přenesete na běžné činnosti, stanou se mnohem zajímavějšími. Proč si například nedat výzvu, že domácí úkol zvládnete v rekordním čase, nebo nezkusit obsloužit zákazníky novým, kreativním způsobem?

Nakonec přehodnoťte, jak o sobě přemýšlíte. To, co si o sobě říkáte, má obrovský vliv na to, čeho jste schopni dosáhnout. Pokud si například opakujete, že jste bezmocní vůči rozptýlení, protože „nemáte žádnou sebekontrolu“, je velká šance, že se z toho stane sebenaplňující se proroctví.

Klíčem je trénovat laskavější vnitřní dialog. Když se ozve kritický hlas, který vám tvrdí, že jste líní nebo se snadno necháte rozptýlit, zkuste se sebou mluvit tak, jako byste mluvili s dobrým přítelem. Tím si připomenete, že sílu překonat rozptýlení skutečně máte.