Nechte to být

Možná právě čelíte výzvě stěhování, rozhodli jste se zmenšit prostor ve svém domově, nebo jste zdědili přeplněný dům po zesnulém příbuzném – v každém případě může být představa, že se budete probírat celoživotní hromadou věcí, nesmírně skličující. Nepomáhá ani to, že zmenšování majetku často souvisí s významnými životními změnami, které jen zvyšují stres a emocionální zátěž spojenou s tříděním starých věcí.

Změna může být pozitivní a vzrušující, například když se stěhujete k člověku, kterého milujete. Může ale být i bolestná – třeba když zemře někdo blízký. V obou případech však rozhodování o osudu všech vašich věcí pravděpodobně bude fyzicky i emočně náročné.

Tyto úryvky vám pomohou překonat výzvy, které při zmenšování majetku zažíváte, abyste mohli s větší jistotou a motivací vstoupit do nové etapy života. Ukážou vám, jak udělat samotný fyzický proces méně zahlcující tím, že k němu přistoupíte logicky a systematicky. Zároveň se věnují i některým emocionálním překážkám, které často dělají z loučení s věcmi obtížný či bolestný zážitek.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• co o vás vypovídají předměty ve vašem domově,
• jak se člověk může ocitnout v domě, který se proměnil ve svatyni pro zesnulé,
• a proč si autor z celé pozůstalosti po své matce ponechal jen jediný talíř.

Jak procházíme různými fázemi života, sbíráme po cestě i řadu hmotných „spolucestujících“. Patří sem oblečení, které nosíme, zařízení, která používáme, nábytek, jímž zařizujeme své domovy, a všechny ostatní věci – velké i malé –, které se nám v průběhu let dostanou do rukou. Dohromady tvoří velký náklad předmětů, které hromadíme a neseme si s sebou životem – náš materiální konvoj.

Tento konvoj má tendenci s věkem růst a obvykle vrcholí někdy kolem středního věku. Mnoho věcí v našem materiálním konvoji je dobře využívaných a milovaných. Často k nim dokonce chováme až absurdní loajalitu – k předmětům, které mohou ostatním připadat bezcenné. Autor například jednou strávil více času přesvědčováním někoho, aby se vzdal starého trička, než kolik chirurgové často věnují přesvědčování pacientů, aby souhlasili s odstraněním orgánu.

Velká část toho, co náš konvoj tvoří, však není ani milovaná, ani používaná. To je ten nepořádek, který se hromadí v našich skříních, na půdách a pod dřezem. Nepořádek je všechno nadbytečné, co doma máme – a zdá se, že se množí samo od sebe. A v případě toho, co je pod dřezem, to možná skutečně platí.

Každý si s sebou životem nese nějaký nepořádek. U mnoha lidí je ale nepořádek tím hlavním, co nesou. Právě tito lidé zoufale potřebují svůj majetek zredukovat.

Nepořádek totiž není jen drobná obtíž; je to překážka vašemu úspěchu. Může vám bránit otevírat dveře – nejen ty skutečné ve vašem domě, ale i ty pomyslné ve vašem životě. Věci mají tendenci vás připoutávat k jednomu místu. To vám pak brání využít příležitosti, když se objeví, například přijmout pracovní nabídku v jiném městě. V jedné americké studii uvedlo 78 procent lidí kolem šedesátky, že se zdráhají přestěhovat kvůli množství věcí, které vlastní.

Vlastnit velký materiální konvoj může být také velmi nákladné. Náklady na skladování věcí nebo na jejich přepravu přes celou zemi často převyšují hodnotu samotných předmětů. Autor pracoval s jednou rodinou, která stále platila nájem za skladovací kóji dvacet let poté, co do ní uložila věci po zemřelé babičce.

Všechno to nadbytečné břemeno, které si nesete životem, vám nijak neprospívá. Čas, který trávíte přenášením, organizováním, uklízením a opravováním věcí, byste mohli mnohem lépe využít na budování láskyplných vztahů a prožívání smysluplných zážitků. Proto je důležité naučit se, jak se zbytečných věcí zbavovat, místo abyste je nechali, aby se na vás dál vršily.

Zmenšování majetku je pro mnohé z nás náročná výzva. Někteří lidé se nedokážou vzdát starých časopisů nebo prošlých léků; jiní, kteří nemají sklony k hromadění, mohou být přesto zdrženliví, pokud jde o redukci jejich věcí. Důvodem je, že probírání se starými předměty může být emočně nepříjemné.

Naše staré věci v nás dokážou vyvolat velmi silné emoce a vzpomínky. Všechno, co vlastníme, v sobě nese stopy minulosti. V naší mysli jsou předměty neoddělitelně spojené s dobou a místy, kde jsme je používali – a také s lidmi, s nimiž jsme je sdíleli. Tyto věci nás mohou přivést k zasnění, ale někdy i k hlubokému existenciálnímu neklidu, který může proces zmenšování narušit.

Je těžké probírat se krabicemi s památkami a neuvědomovat si přitom, jak velká část vašeho života už uplynula. Představte si, že ve skříni narazíte na starou školní bundu. Může ve vás vyvolat pocit, že jste zestárli, pocit ztráty vašeho dřívějšího já, nebo dokonce vinu za to, že jste se stali někým jiným, než jste si kdysi představovali.

Naše staré věci nás také nutí čelit těžkým otázkám, kterým se obvykle vyhýbáme, jako například: „Čeho jsme v životě vlastně dosáhli?“ a „Jak chceme strávit zbytek našich dní?“ Mnoho předmětů v domácnosti připomíná zapomenuté koníčky a nenaplněné ambice. Třeba to svářečské vybavení v garáži vám dnes jen připomíná, že vaše touha stát se sochařem nikam nevedla.

Vaše věci však nejsou zdrojem bolesti – jsou pouze spouštěčem. Samotné odstranění spouštěče nevyřeší základní problém. Pokud se chcete se svými strachy, lítostí a úzkostmi skutečně vyrovnat, musíte jim čelit.

Zmenšování majetku je ideální příležitostí k sebereflexi a k tomu, abyste se zbavili emocionálního břemene, které si nesete. Proto má smysl přerámovat emočně bouřlivý aspekt zmenšování jako pozitivní a osvěžující zkušenost. Je to příležitost oslavit svůj život a své úspěchy, smířit se s bolestnými vzpomínkami, pustit ambice, které už nejsou aktuální, a těšit se na vztahy a zážitky, které vás čekají.