Nechoďte zpátky do školy

Vyjděte střední školu, získejte titul a najděte si dobrou práci, abyste se v budoucnu mohli bezstarostně usadit. Takovou cestu se snaží následovat spousta lidí a jednotlivé kroky na ní jsou často považovány za nezbytné pro „úspěšný život“.

Ve skutečnosti se touha po formálním vzdělání stala určující charakteristikou generací po polovině dvacátého století. Zamyslete se: kolikrát jste slyšeli, že byste si měli raději udělat vysokou školu, „pokud nechcete do konce života obracet hamburgery“?

Stále více lidí ale zjišťuje, že existují i jiné cesty, jak získat dovednosti a kontakty potřebné k úspěchu na dnešním trhu práce. V tomto shrnutí uvidíte, jak se vymanit z honby za diplomem a vyhnout se dluhům tím, že zvolíte jinou cestu – nezávislé učení.

V následujících úryvcích se dozvíte:

• jak se jeden podnikatel stal učitelem na střední škole, přestože neměl ani maturitu,
• jak vám trocha drzosti může v budoucnu přinést velké odměny,
• a jak vás jeden oběd s profesorem může uchránit před dluhem za vysokoškolské studium.

Mnoho lidí dnes investovalo obrovské částky a zadlužilo se až po uši v naději, že jim vysokoškolské vzdělání v budoucnu přinese dobře placenou práci, díky níž vše splatí. Mnozí ale takovou příležitost nikdy nezískají.

Vysokoškolské tituly ztrácejí na hodnotě a už dávno neplatí, že lidé s diplomem budou mít automaticky vyšší celoživotní příjmy. Zatímco po druhé světové válce se hodnota vysokoškolského vzdělání jasně prokazovala, dnes je situace jiná.

Když byl krátce po válce přijat zákon GI Bill, vracející se veteráni dostali možnost začít nový život – stát jim zaplatil školné. Díky tomu dramaticky vzrostl podíl Američanů s vysokoškolským vzděláním. Zároveň se diplom stal nezbytnou podmínkou pro stále více profesí, například v žurnalistice nebo v oblasti public relations.

Více žen také začalo studovat vysoké školy, aby získaly lepší pracovní uplatnění. Ženy, které už tak byly na trhu práce znevýhodněné, si tak mohly pomocí titulu otevřít dveře k novým příležitostem.

V té době vysokoškolský titul zpravidla znamenal vyšší celoživotní příjem: dluhy byly relativně nízké, práce se hledala snadno a hodnota vysokoškolského vzdělání rok od roku rostla. Tyto časy jsou ale pryč. Získání titulu už není bezpečnou sázkou.

Jak se na trh práce hrnou stále větší počty lidí se stejnými kvalifikacemi a náklady na studium rostou, konkurence sílí a mzdy zůstávají nízké. Splácet studentské půjčky je pak čím dál těžší.

Navíc diplom není jediným typem kvalifikace – a jeho nezbytnost dokonce klesá. Na významu naopak nabývají jiné formy doložení schopností, jako jsou portfolia nebo doporučení.

Pracovní portfolio může potenciálního zaměstnavatele přesvědčit stejně účinně jako titul. A pracovní místa se stále častěji obsazují přes osobní kontakty a komunity. Už jen vědět, kdo právě někoho hledá, může být při získávání práce stejně důležité jako vysokoškolský diplom.

Ve škole na vás učitelé kladou požadavky a pak vás odměňují dobrými známkami za testy a „správné“ odpovědi – na konci dostanete diplom. Tento systém ale jen těžko můžeme považovat za osobně uspokojující.

Pro mnoho lidí jsou tyto vnější odměny dokonce demotivující: postupně přicházejí o svou vášeň a zvědavost. Přísná struktura, pevná očekávání a soutěž o uměle vzácné odměny (známky) naši přirozenou zvídavost dusí a omezují.

Odměny, které škola nabízí, jsou typickým příkladem vnější motivace. Známky, pochvaly za „správné“ odpovědi i diplom – to všechno přichází zvenčí. Mnohem silněji nás však pohání motivace vnitřní: děláme něco proto, že nás to samo o sobě naplňuje.

Pokud jste se někdy cítili dobře jen proto, že jste něco zvládli nebo se v něčem zlepšili, zažili jste vnitřní motivaci.

Tradiční školní systém nabízí pro vnitřní motivaci jen minimum prostoru. Naproti tomu samostatně organizované učení na ní může stát – a přináší pak úžasné výsledky. Učit se to, co skutečně chcete, vede k rychlejšímu pokroku, lepším výsledkům a delšímu soustředění.

Samostatné učení ale neznamená, že musíte dělat všechno úplně sami. Má smysl zapojit se do skupin, sdílet zkušenosti s ostatními a přitom si udržet vlastní motivaci a organizaci.

Některé moderní formy vzdělávání se pokusily využít technologie k otevření přístupu ke studiu – typickým příkladem jsou masivní otevřené online kurzy (MOOC). Příliš úspěšné však nejsou, protože v podstatě jen kopírují školu v digitálním prostředí.

Učitelé se v nich výrazně liší kvalitou výuky i mírou zapojení. Hodnocení je založeno na testech a kvízech bez smysluplné zpětné vazby, takže je nepravděpodobné, že si látku dlouhodobě zapamatujete.

MOOC tedy přesouvají do on‑line prostředí hlavně výuku, nikoli samotné učení. A to je přesně opačně, než by mělo být: reformovat se nemá výuka, ale přístup k učení.