Narušené dětství

Všichni máme bolestné nebo traumatické vzpomínky z dětství. Ať už šlo o rozvod rodičů, smrt oblíbeného zvířete nebo dokonce tak těžkou zkušenost, jako je ztráta rodiče, bolest může zůstávat přítomná po celý život.

Do určité míry je to přirozená součást dospívání. Určitá míra nepohodlí nám pomáhá vyrůst ve zdravé a odolné dospělé. Existují však hranice. Děti, které mají za sebou to, čemu psychologové říkají ACE (adverse childhood experiences – nepříznivé zážitky z dětství), mají v dospělosti výrazně vyšší riziko fyzických i psychických potíží.

Naštěstí existují způsoby, jak tyto dopady zmírnit. Když porozumíme základním mechanismům stresu a tomu, jak na nás působí, můžeme se naučit být lepšími rodiči a pomoci dětem prožít takové dětství, které jim umožní stát se spokojenými dospělými.

V této knize se dozvíte, jak tělo zvládá stres, proč je odpuštění tak důležité a jak můžete posílit schopnost svého mozku vyrovnávat se se zátěží.

Někdo zažívá výraznější stres jednou za týden, jiný téměř každý den. Přestože stres přichází v různých podobách a intenzitách, vždy se nakonec projevuje v těle – je to fyzická zkušenost. Mechanismy, jak se se stresem vyrovnat, máme doslova zabudované v organismu.

Lidské tělo reaguje na stres dvěma základními způsoby: nejprve se na něj připraví a poté se po odeznění zátěže uvolní. Kdykoli se ocitnete ve stresové situaci, tělo zvýší svou bdělost. Děje se tak prostřednictvím hypothalamu v mozku, který aktivuje hypofýzu a nadledvinky. Imunitní systém se mobilizuje, zrychlí se tep, svaly se napnou. To je známá reakce „boj, nebo útěk“.

Představte si, že ležíte v posteli v tichu večera, když náhle uslyšíte rachot na schodech. Oči se vám dokořán otevřou, srdce buší, napjatě nasloucháte a celé tělo se stáhne. Během několika vteřin jste připraveni čelit možné hrozbě. O pár okamžiků později si uvědomíte, že hluk způsobilo jen vaše dítě, které se vrací do pokoje poté, co si vzalo něco na zub. Svaly povolí, tělo se uvolní, činnost nadledvinek, hypofýzy i hypothalamu se zklidní a produkce stresových hormonů se zastaví.

Tyto bleskové reakce ukazují, jak dobře je naše tělo vybaveno ke zvládání stresu. Přesto se často setkáváme s názorem, že jakákoli forma stresu je škodlivá a je třeba se mu za každou cenu vyhnout. Ve skutečnosti však mírné, zvládnutelné dávky stresu mohou naši schopnost zvládat zátěž v budoucnu naopak posilovat.

Měli jste v dětství přehnaně ochranitelského rodiče, který se vás snažil za každou cenu uchránit před vším nepříjemným? Dnes se před přehnanou ochranou dětí oprávněně varuje. Instinkt chránit dítě před stresovými situacemi ale dává smysl – děti jsou na stres velmi citlivé. Natolik, že je stresující zážitky z dětství mohou v dospělosti pronásledovat v podobě chronického stresu.

Vzpomínáte si na dvoustupňový stresový systém z předchozí kapitoly? Tento systém se narušuje, když děti zažívají více stresu, než jsou schopny unést. Dítě, které je svědkem častých hádek rodičů nebo je vystaveno slovnímu či fyzickému násilí ze strany pečujících osob, má vysoké riziko, že bude mít v dospělosti potíže se zvládáním zátěže.

Ne všechny stresové zážitky však zanechávají dlouhodobé škody. Výzkumníci z Univerzity v Buffalu provedli studii u lidí trpících bolestmi zad. Zjistili, že účastníci, kteří prožili „bezproblémové“ a celkově velmi klidné dětství, měli podobnou pravděpodobnost výskytu bolestí zad jako ti, kteří zažili extrémně traumatické dětství. Nejlépe na tom byli lidé, kteří v dětství čelili pouze mírnému stresu – právě u nich se bolesti zad vyskytovaly nejméně.

Zdá se, že tyto mírné zátěžové situace u nich podpořily odolnost. Mezi zkušenostmi, které formují charakter, a těmi, které už jsou traumatizující, je však velmi tenká hranice. A bohužel platí, že negativní zážitky z dětství mohou mít na zdraví v dospělosti překvapivě silný dopad.