Narativní ekonomie

Napadlo vás někdy, proč se finanční trhy a celé ekonomiky občas chovají podivně? Většina ekonomů vám řekne, že jde především o čísla a statistiky. Jediný způsob, jak ekonomice porozumět, je podle nich tyto statistiky správně interpretovat.

A tady je problém. Lidé, kteří ekonomiku skutečně „řídí“ – spotřebitelé, podnikatelé, politici – jsou mnohem složitější, než co dokáže zachytit jakýkoli soubor čísel. Mají své vášně, předsudky a hodnotové systémy. Jednoduše řečeno: mají své vlastní příběhy – příběhy, které mění jejich chování, a tím ovlivňují i to, jak se chovají peníze.

Když se tyto příběhy stanou populárními, mohou zásadně ovlivnit ekonomické výsledky – ať už vyvolají paniku při krachu na burze, nebo přimějí nováčky, aby nakupovali bitcoin. Přesto jsou příběhy v ekonomické analýze většinou opomíjené.

Narativní ekonomie představuje nový způsob, jak tyto kolektivní příběhy brát vážně. V tomto shrnutí se na tento koncept podíváme blíže a ukážeme si, jak populární narativy ovlivňují ekonomické dění.

Dozvíte se mimo jiné:

• co nám epidemie mohou říct o „virálních“ příbězích,
• proč si bitcoineři myslí, že jsou výjimeční,
• a jak se investoři chovali odlišně během dvou světových válek.

Když sledujete v televizi ekonoma, pravděpodobně si všimnete, že téměř vždy mluví v číslech. Slyšíte pojmy jako „HDP“ nebo „inflace“, když popisuje minulý krach na burze nebo blížící se recesi. Ve světě ekonomů to často vypadá, jako by ekonomika existovala nezávisle na zbytku světa – v čistě číselné rovině.

Ekonomové jen zřídka vysvětlují ekonomické jevy s odkazem na obavy, naděje či předsudky lidí. Často přehlížejí naše chaotické lidské příběhy, které jsou přitom pro pochopení velkých ekonomických událostí stejně důležité.

Právě tady vstupuje do hry narativní ekonomie. Klíčová myšlenka zní: narativní ekonomie bere v úvahu kolektivní příběhy, které mění ekonomické chování.

Nejprve si musíme ujasnit samotné slovo „narativ“. V dnešním užití nemusí označovat jen příběh s jasným začátkem, středem a koncem, ale i kolektivní příběh či přesvědčení, které sdílí určitá skupina lidí.

Vezměme si „prozíravého podnikatele“, oblíbený narativ ve Spojených státech. Donald Trump z něj výrazně těžil při oslovování voličů. Nejde o to, zda skutečně je prozíravým podnikatelem – důležité je, že se k tomuto narativu úspěšně přihlásil a zdůrazňoval své kvality tvrdého, mazaného vyjednavače, který pro zemi vyjedná ty nejlepší dohody. A tento konkrétní narativ měl reálný dopad: pomohl Donaldu Trumpovi k zisku prezidentského úřadu.

Podívejme se nyní na krach na burze v roce 1929. V letech, která mu předcházela, kolovala řada populárních příběhů. Vyprávělo se o obyčejných lidech, kteří vsadili všechny své úspory na určitou akcii a stali se pohádkově bohatými. To samozřejmě vedlo k tomu, že stále více lidí dělalo nerozumné investice, což nakonec vyústilo ve velký krach 24. října 1929.

Narativy by měly být součástí našeho chápání každé velké ekonomické události, ale často tomu tak není. Existuje však jedna významná výjimka – cambridgeský ekonom John Maynard Keynes. Ten se nespokojil jen s čísly, ale bral v úvahu i nálady veřejnosti.

Ve své knize Ekonomické důsledky míru předpověděl, že Německo bude hluboce zatrpklé kvůli vysokým reparacím, které muselo po první světové válce platit. Žádná čistě kvantitativní analýza by k takovému závěru sama o sobě nevedla.

Na konci roku 2008 někdo, kdo si říkal Satoshi Nakamoto, zveřejnil odkaz na dokument s názvem Bitcoin: Peer-to-Peer Electronic Cash System. Od té chvíle se kolem této tajemné inovace začalo šířit vzrušení. Ačkoli skutečná identita Nakamota nikdy nebyla odhalena, jeho vynález – kryptoměna bitcoin – se stal fenoménem.

Bitcoin stojí na složité a impozantní matematické teorii. Místo aby se však pozornost soustředila na samotný technický průlom, který tuto měnu umožňuje, přitahuje lidi především tajemství a příběh, který se kolem ní vytvořil.

Klíčové poselství zde je: vzestup bitcoinu ilustruje sílu narativu v ekonomii.

Kdybyste se většiny investorů do bitcoinu zeptali na technologii, která za touto kryptoměnou stojí – například na „Merkleho strom“ nebo „digitální podpis na eliptické křivce“ –, pravděpodobně byste se dočkali spíše nechápavých pohledů. To, co většinu investorů skutečně vzrušuje, je příběh kolem bitcoinu.

Je to příslib nového způsobu, jak věci dělat – mimo dosah starých měn s portréty dávno mrtvých králů, královen a prezidentů. Stručně řečeno, je to příslib budoucnosti. Tito investoři věří, že pokud do bitcoinu vloží peníze, získají podíl na této budoucnosti, která se zdá být ohromně futuristická. Pouhým nákupem této kryptoměny mají pocit, že patří mezi osvícené a technologicky zdatné, místo aby zůstali pozadu s ostatními.

Další populární myšlenkou spojenou s bitcoinem je představa měny mimo kontrolu velkých bank a vlád. To oslovuje anarchistickou stránku jeho investorů, kteří věří, že tyto instituce jsou zkorumpované a neefektivní. A protože měna nepatří žádné konkrétní zemi, rezonuje i s představou internacionalismu. „Bitcoineři“ se vidí jako bystří, na budoucnost orientovaní občané světa.

Od tajemného zakladatele přes složitou matematiku až po představu futuristického nového světa vtěleného do měny – bitcoin je především silný příběh. Bez tohoto příběhu by bylo nepravděpodobné, že by se kryptoměna stala tak nakažlivě úspěšnou a přitáhla miliony investorů. Je to dokonalá ilustrace síly narativu ve světě peněz.