Napsáno v dějinách

Dnes většina z nás komunikuje e‑mailem. Ručně psané dopisy jsou reliktem minulosti. Až donedávna však prakticky veškerá komunikace na dálku probíhala právě prostřednictvím dopisů.

Pro historiky jsou dopisy zlatým dolem. Významné osobnosti – od Hitlera a Josefa Stalina po Oscara Wilda – psaly svým přátelům a blízkým intimní listy. Některé z nich předjímaly události, které změnily svět, jako byl „rudý teror“ nebo hnutí za občanská práva. Jiné do detailu popisovaly obavy týkající se sexuality pisatelů či tajné vojenské plány.

V tomto shrnutí se vydáme na cestu do myslí nejvýraznějších postav dějin. V některých případech zjistíte, že tito lidé nebyli zdaleka takoví, jak jste si je dosud představovali. Po cestě si odnesete několik ponaučení o síle psaného slova a o tom, co nám zprávy, které byly kdysi určeny jen úzkému okruhu zasvěcených, mohou říci o nás samotných dnes.

Dozvíte se mimo jiné, jak Mozart používal hrubé vtipy k flirtování se svou sestřenicí, jaké spojení existuje mezi Smithsonovým institutem a prvním motorovým letem a proč mají dopisy stále velkou moc i v internetové době.

Milostné dopisy nejsou jen doménou zamilovaných teenagerů. Některé z nejznámějších osobností světa napsaly svým milencům celé stohy dopisů – a některé z jejich svůdných technik vás možná i šokují.

Vezměme si například Mozarta, který měl velmi neobvyklý způsob flirtování se svou sestřenicí a pravděpodobnou milenkou Mariannou. Jeho vztah s ní sice jeho otce rozčiloval, ale hudebného génia to neodradilo od toho, aby ve svých soukromých dopisech následoval své touhy. Jeho metoda, jak stupňovat sexuální napětí? Vtipy o exkrementech.

V jednom z dopisů Marianně Mozart píše, že by na jejím pozadí rád zanechal otisk svého osobního pečetního znaku, než se nechá unést „hlasitým prděním“. Dopisy jeho manželce Constanze o pět let později už mají mnohem něžnější tón: „Jsem tak vzrušený jako dítě, když myslím na to, že budu zase s tebou – kdyby lidé mohli vidět mé srdce, skoro bych se styděl.“ Zdá se, že scatologický humor si Mozart vyhrazoval pro sestřenici.

Po staletí dopisy usnadňovaly milostné aféry. Soukromá korespondence umožňovala autorům vyjádřit touhu s upřímností, kterou by si na veřejnosti dovolit nemohli, a zároveň ujistit objekt své náklonnosti o hloubce svých citů.

Například aristokratická básnířka Vita Sackville‑West psala milostné dopisy spisovatelce Virginii Woolfové a ujišťovala ji, že navzdory mnoha dalším milencům má Woolfová v jejím srdci výjimečné místo. Její touha po Woolfové je vyjádřena prostě a přímo: „Prostě mi chybíš, tím naprosto obyčejným, zoufalým lidským způsobem.“ Vita se kritizuje za to, že nedokáže psát tak elegantně jako Woolfová. Možná je ale právě syrová upřímnost jejích slov silnější a poetičtější než jakákoli květnatá alternativa.

Milostné dopisy však nepsali jen umělci; o svých nejhlubších vášních psali i diktátoři. V roce 1912 napsal dvaatřicetiletý Josif Stalin dopis své šestnáctileté milence, s níž se seznámil během exilu na ruském venkově. Odhaluje v něm překvapivě romantickou stránku budoucího tyrana: „Vás ... líbám vášnivě (nestojí to za to líbat jinak). Váš Josef.“ Vyjádřená něha se jen těžko slučuje s obrazem muže, kterého známe jako strůjce masového teroru.

Od Stalinovy hravosti po Mozartův záchodový humor – milostné dopisy odhalují nečekané stránky nejvlivnějších lidí dějin.

Většina osobních dopisů zůstávala po celý život odesílatele i příjemce soukromá. Jen zřídka se stávalo, že by jejich obsah během života pisatelů způsobil větší problémy. Když se však díváme na dopisy publikované posmrtně a víme, jak se dějiny vyvinuly, často v nich rozpoznáváme zlomové okamžiky, které předznamenaly pád jejich autorů.

To je patrné například na tom, jak Oscar Wilde ve svém dopise příteli Robbiemu Rossovi odhaluje úzkosti, které ho nakonec přivedly ke zkáze. Wilde se cítil provokován markýzem z Queensberry, otcem svého milence lorda Alfreda Douglase, který ho veřejně obvinil z homosexuality. Ross ve svých odpovědích prosil Wildeho, aby se nenechal markýzem vyprovokovat. Wilde ho však neposlechl. Zažaloval markýze pro pomluvu, proces prohrál a následně byl sám trestně stíhán za homosexualitu. Odsoudili ho k těžkým pracím, které ho fyzicky zlomily; brzy onemocněl a na následky utrpení zemřel.

Ross byl u Wildeho smrtelného lože a později tuto bolestnou zkušenost popsal v dopise příteli. Tyto listy nám poskytují jedinečný vhled do životů svých autorů.

Další obětí zakázané lásky byl Alan Turing, který spáchal sebevraždu požitím jablka otráveného kyanidem. V dopise příteli Normanu Routledgeovi, napsaném o dva roky dříve, vyjadřuje utrpení, které ho k tomuto rozhodnutí postupně dovedlo.

Turingova homosexualita vyšla náhodou najevo při policejním vyšetřování vloupání do bytu jeho milence Arnolda Murrayho. Po soudním procesu se Turing vyhnul vězení jen za cenu takzvané „léčby“, která ve skutečnosti představovala chemickou kastraci. Ta měla nakonec fatální dopad na jeho duševní zdraví.

Jeho melancholický dopis Routledgeovi vrcholí logickou zkratkou, která vystihuje jeho obavu, že jeho celoživotní dílo bude kvůli jeho sexuální orientaci zpochybněno: „Turing věří, že stroje myslí. / Turing spí s muži. / Proto stroje nemyslí.“ S takovou myšlenkou se žije jen velmi těžko. Dopis, který jako by předjímal budoucnost, končí srdcervoucím: „Tvůj ve strádání, Alan.“