Náhodný génius

Představte si, že jste postaveni před úkol okamžitě vymyslet inovativní řešení, přijít s novým nápadem nebo napsat kreativní povídku. Jak byste k tomu přistoupili? Možná byste měli problém vůbec začít.

V pracovním i rodinném životě jsme neustále vyzýváni k tomu, abychom řešili složité problémy, přicházeli s nápady a rozvíjeli dobrá řešení. A právě tady přichází ke slovu technika volného psaní.

Následující kapitoly vás s volným psaním seznámí. Ukážou vám, jak díky němu řešit problémy, promýšlet nápady, uvolnit a uspořádat mysl a být kreativní. Naučíte se zlatá pravidla volného psaní a zjistíte, jak dostat své nejlepší nápady na papír.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, proč je lepší vynaložit jen 90 procent úsilí místo 110, proč je (občas) lež dobrý nápad a proč byste možná měli zvážit vydání vlastní knihy – jakmile zvládnete techniku volného psaní.

Bezpochyby máte v hlavě spoustu skvělých nápadů – a pokud se vám je nedaří vyjádřit, rozhodně v tom nejste sami. Lidská mysl dokáže produkovat fantastické myšlenky a hypotézy, ale někdy je těžké je usměrnit nebo zpřesnit.

Všichni zažíváme eureka momenty, které přicházejí jako blesk z čistého nebe – některé jsou nesmyslné, jiné mohou změnit svět. Vzpomeňte si na legendu o jablku, které spadlo na hlavu Isaaca Newtona. Právě tehdy prý pochopil, jak funguje gravitace. Není pochyb o tom, že lidská mysl je schopná neuvěřitelných skoků v představivosti.

Přesto se často potýkáme s tím, jak své myšlenky uspořádat a vyčistit tak, aby dávaly srozumitelný tvar. Je to i proto, že máme sklon k duševní pohodlnosti – necháváme úvahy nejasné a neurčité. Začneme snít, ztrácíme pozornost – a tak se ty nejlepší nápady prostě rozplynou.

Existuje však metoda, jak tomu čelit: volné psaní. Je to způsob, jak své myšlenky uspořádat, přicházet na nové nápady nebo se rozhodovat tím, že je rychle zapisujeme na papír. Nejde o bezcílné, neuspořádané čmárání. Abyste z prvotního myšlení vytěžili maximum, je potřeba dodržovat určitá pravidla a používat konkrétní techniky.

Volné psaní je metoda, která bere vážně vše, co se vám honí hlavou. Sleduje a trvale zaznamenává vaše názory tak, jak se vyvíjejí. Je obzvlášť užitečné, když musíte činit obtížná obchodní rozhodnutí. Stejně dobře se ale hodí i v situacích, kdy přemýšlíte o svém osobním životě nebo se potýkáte s velkými výzvami, jako je psaní knihy či diplomové práce.

Nenechte se zmást názvem. Volné psaní není určeno jen autorům, konzultantům nebo „profesionálům slova“ – může z něj těžit každý.

Teorii už známe. Jak ale volné psaní funguje v praxi? Začněme několika základními pravidly.

Volné psaní, navzdory svému názvu, není jen „psaní bez pravidel“. Existují zásady, které je potřeba dodržovat, takže se do cvičení nepouštějte bezhlavě. Je důležité pochopit tři základní body.

Za prvé: snižte svá očekávání. To vám pomůže snadno se odrazit ze startovní čáry. Říká se tomu přístup „zkus to snadno“.

Podívejme se na reálný příklad. Tento přístup dobře ilustruje práce podnikatelského konzultanta a mentálního kouče Roberta Kriegela. Dokázal přimět sportovce, aby dosahovali světových rekordů v okamžiku, kdy bojovali o účast na olympiádě. Jak to dělal? Řekl jim, aby se uvolnili a dali do výkonu jen 90 procent, ne 110.

Stejný způsob uvažování platí i pro volné psaní. Nesnažte se vytvořit bezchybný literární skvost. Prostě vyprodukujte nějaká slušná slova a myšlenky. Začněte tím, že si řeknete „zkus to snadno“ a něco napište, aniž byste na sebe vyvíjeli tlak.

Za druhé: pište rychle a bez přerušování. Tím zabráníte tomu, abyste se začali příliš brzy hodnotit. Usilujte o množství, ne o kvalitu – obsah můžete řešit později. Pište rukou nebo na klávesnici co nejrychleji. Když narazíte na „zeď“, snažte se i tak pokračovat. Opakujte poslední slova nebo větu, kterou jste napsali, jen abyste udrželi tempo, i kdyby to nedávalo gramatický smysl. Jde o to, abyste se nezasekli. Kvalita zatím není důležitá – k textu se můžete kdykoli vrátit a upravit ho.

Za třetí: pracujte s časovým limitem. Když si pro sezení volného psaní stanovíte časový rámec, udržíte si soustředění. Zároveň víte, kdy skončíte.

Spisovatel Chuck Palahniuk, autor Klubu rváčů, pracuje právě takto. Rád píše v době, kdy má zapnutou pračku. Délka pracího cyklu mu přirozeně rozděluje psaní i koncentraci na jednotlivé úseky.

Tři pravidla máme za sebou. V další kapitole se podíváme na další tři.