Nádherná výměna

V dnešní době považujeme zázrak obchodu často za samozřejmost. Vezměte si například zařízení, na němž tyto úryvky čtete – téměř jistě je výsledkem globálního obchodu. Společnosti jako Apple navrhují své produkty ve Spojených státech, shromažďují součástky z celého světa, nechávají je montovat v Číně a hotové výrobky pak prodávají na mezinárodních trzích.

Globální obchod je prostě součástí života a prolíná se nesčetnými aspekty našeho každodenního fungování. Nebylo tomu tak ale vždy. Před průmyslovou revolucí brzdily rozvoj mezinárodních trhů dlouhé cestovní doby a primitivní technologie. Od druhé světové války však volný obchod vzkvétá a v mnoha ohledech se stal pro moderní společnosti nepostradatelným.

Přinesl s sebou vítěze i poražené a mnohé rysy volného obchodu naznačují, že nás mohou čekat i znepokojivé časy. V tomto shrnutí se dozvíte, že historie dálkového obchodu sahá tisíce let do minulosti; jak touha zrychlit obchod vedla k objevení Ameriky; a proč protekcionismus přispěl k prohloubení Velké hospodářské krize.

Ve vašem místním supermarketu najdete ovoce a zeleninu z míst tak vzdálených, jako je Peru, Nový Zéland nebo Portugalsko; v západních obchodech s elektronikou uvidíte televize z Japonska či Tchaj-wanu; a v obchodech s oděvy narazíte na košile vyrobené v Číně nebo Bangladéši. Dnešní globalizovaný obchod zasahuje do každé části našich životů – a my si toho sotva všímáme.

Abychom pochopili, jak dlouhá cesta vedla k dnešnímu stavu, musíme se vrátit o několik tisíc let zpět do Mezopotámie, kde obchod v pravém slova smyslu začal. Některé z nejstarších obchodních cest se formovaly kolem Perského zálivu, kde se rozvíjelo zemědělství a kde se pomocí základních výrobních postupů vytvářely pokročilejší nástroje.

Jedním z prvních obchodovaných artiklů byl obsidián – černá sopečná hornina, která byla v prehistorických dobách vysoce ceněna, protože se dala snadno opracovat do podoby ostrých zbraní a nástrojů. Archeologové našli obsidiánové úlomky v jeskyni Franchthi v Řecku, staré více než 12 000 let. Jediným realistickým vysvětlením jejich přítomnosti je, že byly dopraveny odjinud, s největší pravděpodobností z oblasti Mezopotámie.

Mezopotámie bývá často označována jako „kolébka civilizace“. Tato starobylá a úrodná oblast ležela mezi řekami Eufrat a Tigris, dvěma vodními toky ústícími do Perského zálivu. Mezopotámie oplývala mnoha druhy zboží, včetně ječmene, ryb a vlny. Zároveň jí však chyběly některé klíčové suroviny, jako dřevo, kovy a kámen potřebné k výrobě zbraní, lodí a staveb.

Výhody obchodu se proto rychle staly zřejmými a mezopotámské státy Sumer, Asýrie a Babylón využívaly své přebytky k výměně za kovy z Ománu, mramor z Persie a dřevo z Libanonu. Tak se Perský záliv stal už kolem roku 3000 př. n. l. významným centrem obchodu a podnikání.

Jak se civilizace postupně šířila na západ do Egypta a Řecka, vznikaly nové obchodní trasy v Rudém moři a ve Středozemním moři. Řecko vyváželo víno a oleje výměnou za obilí, které mu chybělo – například pšenici dováženou z Egypta.

Pleistocén, období trvající miliony let, je známý především jako doba ledová, kdy se na Zemi vytvořily obrovské ledovce. Skončil přibližně před 10 000 lety, ale ještě předtím stačili lidé využít ledový most, který spojoval východní Sibiř s americkým kontinentem, a migrovat po něm.

Tento ledový most však nevyužívali jen lidé; například koně putovali opačným směrem – ze Severní Ameriky do Asie. Tito raní koně byli evolučními předchůdci velbloudů. Vyvinuli si jedinečnou schopnost zadržovat vodu a stali se dokonale přizpůsobenými nejsušším oblastem Asie, zejména Arabskému poloostrovu.

Před rokem 1500 př. n. l. byli velbloudi chováni převážně pro mléko a hlavními nosiči nákladu byli osli. Později však začaly kočovné kmeny využívat velbloudy i k dopravě a brzy se ukázalo, že jejich široká polstrovaná kopyta z nich dělají vynikající zvířata pro přepravu nákladu – unesli dvojnásobnou zátěž oproti oslům. Navíc byli při pohybu po nehostinných pouštních pláních zhruba dvakrát rychlejší.

Zavedení velbloudů do dálkové dopravy znamenalo revoluci pro starověké obchodní systémy podél arabských písečných plání i asijských stepí. Luxusní zboží, jako kadidlo a myrha, stejně jako další cenné aromatické látky, se začalo ve velkém přepravovat po Arabském poloostrově a dále do Středomoří.

S postupem času, zejména ve středověku, se začaly prohlubovat obchodní vztahy mezi Čínou a muslimským světem. Prorok Muhammad, narozený v roce 571 n. l., vyrůstal v domě svého strýce Abú Táliba, prosperujícího obchodníka. Když dospěl, pomáhal mu s obchodem, který se zaměřoval na kůže, rozinky, textilie a kadidlo.

Čínské prameny naznačují, že muslimští obchodníci dorazili do Číny poprvé kolem roku 620 n. l. a přivezli s sebou zboží, jako byla měď, slonovina, kadidlo či želví krunýře. Zpět do Arábie pak odváželi zlato, perly, hedvábí a brokát. Tyto cesty byly velmi nebezpečné – vedly přes bouřlivá moře i zrádný pevninský terén –, ale vidina velkého bohatství byla pro mnohé muslimské obchodníky dostatečně lákavá.

I tak však byla ztroskotání lodí častá a na moři se ztrácely nespočetné životy i majetky.