Nabitý život

Cítíte občas, že váš život žije spíš vás než vy jeho? Probudíte se a máte pocit, že nemáte žádný vliv na to, jak bude váš den vypadat – všechno je už předem nalinkované. Jen jíte, pracujete, jíte, pracujete, jíte, spíte – a znovu dokola. A o víkendu jste tak vyčerpaní, že sotva zvládnete koukat na televizi a dospat, co jste přes týden nestihli.

Je čas na radikální změnu. I když jste se svým životem relativně spokojení a jen občas přemýšlíte, jaké by to bylo, kdybyste naplno následovali své sny, je čas na nový pohled. Místo abyste se cítili jako v kleci, která je jen pohodlná, začněte žít nabitý život – jediný životní styl, který vám může přinést trvalé štěstí a dlouhodobé uspokojení.

Naštěstí to rozhodně není nemožné. Všechno, co musíte udělat, je probudit deset základních lidských motivací – a právě tomu se věnují tyto úryvky. V tomto shrnutí také zjistíte, jaký je rozdíl mezi cílem a výzvou, jak na tom jste s kreativitou a jak se stát tím, kým věříte, že ve skutečnosti jste.

Co podle vás tvoří naplněný život? Je to dobře placená práce, vlastní dům s bílým plotem a víkendové výlety s dětmi na pláž? Přesně to se vám společnost obvykle snaží vsugerovat – že štěstí je jen součet materialistické rovnice.

Jenže tahle „matematika“ je chybná. Žít život, který vám předepsali druzí, je jako žít v kleci. A mříže té klece se začínají stavět už velmi brzy. Když jsme malí, naši pečovatelé odměňují rozvoj určitých vlastností, jako je sebedisciplína a ambicióznost, tím, že nás přijímají a projevují nám náklonnost. V dospělosti pak dál hledáme ty samé odměny tím, že dodržujeme podobná pravidla. Děláme to, co od nás ostatní očekávají, a věnujeme se práci, která by mohla naše rodiče naplňovat hrdostí.

Můžeme přitom být nešťastní. Můžeme se cítit omezení a nenaplnění. Přesto z klece nevyjdeme, protože se bojíme, že ztratíme to, co jsme tak pracně získali: přijetí.

Někteří z nás se ale necítí úplně uvěznění. Mají se pohodlně a žijí to, čemu společnost říká „dobrý život“: hezký dům, hezkého partnera a hezký plat na konci každého příjemného měsíce. Jsme za to všechno vděční, ale hluboko uvnitř nás hlodají otázky: Je to opravdu to, co chci? Nepřicházím o něco lepšího?

Stejně jako naši uvěznění „spolubojovníci“ toužíme po seberealizaci. Místo abychom o ni usilovali, ale často jen počítáme svá požehnání a přesvědčujeme sami sebe, že jsme vlastně spokojení.

A pak jsou tu ti, kteří žijí nabitý život. Říkejme jim jednoduše „nabití“. Necítí se svázaní očekáváními ostatních a nezajímají se o to, co se má považovat za „dobrý život“. Jejich svět přetéká možnostmi a oni následují vlastní cestu k vlastnímu štěstí.

Pokud jste dosud žili spíš pohodlný nebo uvězněný život, je čas naučit se, jak se stát „nabitým“.

Ať už je váš život spíš uzavřený, pohodlný, nebo už částečně nabitý, jedno je jisté: hledáte štěstí. A lidé, kteří žijí nabitý život, jsou prokazatelně šťastnější. Je to proto, že v sobě probudili deset základních lidských motivací.

Tyto motivace nejsou nezbytné k pouhému přežití a i bez nich můžete zažívat krátkodobé pocity radosti. Jsou to ale věci, po kterých všichni hluboce toužíme – a jejich aktivace je jediný způsob, jak žít skutečně nabitý život a dosáhnout trvalého štěstí.

Prvních pět motivací se nazývá základní motivace a tvoří základ vnitřní pohody – tedy pocitu sebedůvěry, jistoty a sounáležitosti. Jsou to: kontrola, kompetence, soulad, péče a spojení.

Začněme kontrolou. Většina událostí v životě je prostě mimo vaši moc. Nemůžete ovlivnit dopravní zácpu, co vám řeknou cizí lidé ani jak silně bude pršet. Můžete ale ovlivnit, jak na tyto věci zareagujete – a právě to může udělat obrovský rozdíl.

Pokud žijete „uzavřeným“ způsobem a stane se vám něco nepříjemného, pravděpodobně to vezmete jako další důkaz vlastních omezení. Pokud ale žijete nabitě, vnímáte negativní události jen jako informaci – ne jako něco, co vám zkazí den nebo podlomí sebedůvěru.

Autorův otec je skvělým příkladem vnitřní kontroly. Když mu diagnostikovali leukémii, dokázal si udržet pozitivní přístup. Získal si personál nemocnice svou přátelskostí a vtipy a rodině často říkal, jak je na ni hrdý. Zůstal „u kormidla“ a nedovolil rakovině, aby mu zničila poslední týdny života.

Jakmile získáte osobní kontrolu, můžete začít budovat i kontrolu profesní. Začíná to pocitem vlastnictví – tedy pocitem, že určité projekty jsou skutečně „vaše“ a že váš přínos je konkrétní a oceňovaný. Takové vlastnictví dokáže proměnit práci, kterou nenávidíte, v práci snů.

Bohužel většina firem nevytváří prostředí, které by pocit vlastnictví podporovalo. Spoléhají na velké týmy a drobné příspěvky jednotlivců často zůstávají bez povšimnutí. Pokud se v práci necítíte za nic skutečně odpovědní a neexistuje projekt, do kterého byste se mohli naplno zapojit, zvažte, že sami přijdete s návrhem a ujmete se jeho vedení. Budete díky tomu spokojenější.