Na papíře

Někteří lidé tvrdí, že žijeme v bezpapírové společnosti, případně že jsme na prahu jejího vzniku. Je pravda, že mnoho činností, které jsme dříve dělali na papíře, dnes zvládneme i bez něj – stačí se podívat na e-maily. Jak ale uvidíte v tomto shrnutí, papír rozhodně není žádný dinosaurus odsouzený k vyhynutí. Jeho dlouhá historie a nesčetné způsoby využití ukazují jedinečné vlastnosti papíru i důvody, proč s námi zůstane.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, že papír může být „smrtelný“, jaká je průměrná životnost jednodolarové bankovky a jak vzniklo umění origami.

Jen zřídka se zastavíme a připomeneme si, že papír kdysi revolučním způsobem změnil svět. Odkud vlastně pochází?

Většina historiků se domnívá, že papír byl vyvinut v Číně roku 105 n. l. mužem jménem Cchaj Lun, který vyráběl nástroje a zbraně pro královský dvůr císaře Che-tiho. Existují však určité spory. Historik Tsien Tsuen-Hsuin tvrdí, že fragmenty nalezené roku 1957 ve starobylém čínském hrobě jsou nejstarší známé kusy papíru – pocházejí z roku 140 př. n. l. Tyto vzorky spolu s dalšími nálezy z různých míst v regionu naznačují, že papír se vyvíjel postupně.

Co tedy papír přesně je? Papír se vyrábí ze směsi vody a rozemletých kousků celulózy, která se zachytí na sítu a usuší. Celulóza může pocházet z kůry stromů, starých rybářských sítí, textilu, konopných provazů, vařené slámy, vařených banánových slupek, rozdrcených skořápek ořechů a celé řady dalších materiálů. Stručně řečeno, papír vzniká na sítu spojením vody s jakýmkoli materiálem obsahujícím celulózová vlákna.

Proces, při němž se celulózová vlákna spojují prostřednictvím molekulární koheze, se nazývá vodíková vazba. Právě ta odlišuje papír od papyru, přestože slovo „papír“ z papyru etymologicky vychází. Papyrus se vyrábí ze sušených proužků stonku rostliny papyru, rákosovité rostliny. Tyto proužky se mohou spojovat díky chemickým látkám, které rostlina uvolňuje.

Papír přišel v Číně ve správnou chvíli. Dosavadní alternativy, jako hedvábí nebo kámen, byly pro běžné použití nevhodné – buď příliš drahé, nebo příliš nepraktické.

Papír se z Číny šířil spolu s buddhistickými mnichy, kteří putovali dvěma směry: na západ přes Střední Asii po Hedvábné stezce a na východ do Koreje a odtud do Japonska.

V Japonsku získal papír nový život, jakmile se tam v sedmnáctém století pevně prosadil. Zpočátku šlo o luxusní zboží dostupné jen šlechtě a samurajské elitě, ale do devatenáctého století byl papír v Japonsku rozšířenější než kdekoli jinde na světě.

Papír byl pružný, levný na výrobu a dal se použít k výrobě nejrůznějších předmětů: kapesníků, lampionů, panenek, vějířů, draků či kimon. Dokonce se z něj vyráběla i zbroj. Z papíru se dělaly pohřební figuríny a lidé jej začali používat i k osobní hygieně, i když první jednorázový toaletní papír byl ve skutečnosti vynalezen v Číně.

Zavedení papíru změnilo i japonskou architekturu, protože jej bylo možné kombinovat se dřevem, hlínou a rákosem při stavbě domů. Obrazovky šódži, vyrobené z mimořádně tenkých vrstev papíru, sloužily jako okna.

Během druhé světové války našel papír uplatnění i ve vzdušném boji. Japonská armáda vyvinula papírové balony o průměru zhruba 32 stop (asi 10 metrů), které měly přenášet bomby přes Tichý oceán do Spojených států. Mezi 3. listopadem 1944 a 5. dubnem 1945 vypustili 9 000 balónů, z nichž asi 1 000 dorazilo do Severní Ameriky. Balóny nakonec zabily pouze šest lidí, a jako zbraň se tedy příliš neosvědčily. Pamětní deska v Oregonu připomíná jejich oběti a označuje toto místo jako „jediné místo na americkém kontinentu, kde došlo ke ztrátě života v důsledku nepřátelského jednání během druhé světové války“.