Na obranu sobectví

Uvažovali jste někdy o tom, že jste se něčeho vzdali, i když jste to opravdu chtěli, jen proto, abyste to mohli dát někomu jinému? Pravděpodobně ano. Zastavili jste se ale někdy a zamysleli se nad tím, proč jste to udělali? Proč jste se vzdali něčeho, po čem jste sami toužili, jen abyste zajistili, že někdo jiný dostane to, co chce on? Protože je to „příjemné“? Protože vám to přinese dobré karmické body?

Takový druh sebezapření se může zdát neškodný, ale jak ukazují následující úryvky, myšlenka altruismu, který je obecně považován za morální, je nejen falešná, ale také iracionální a nebezpečná. Společnost založená na altruismu může sklouznout k totalitarismu a ke ztrátě jediné svobody, na které skutečně záleží: svobody jednotlivce.

Jaká je tedy alternativa? Sobectví. Neznamená to však amorální, predátorské chování zločinců typu Bernieho Madoffa, ale život založený na principech, poctivosti a sebeúctě, opřený o dobrovolnou směnu, v níž se žádná strana nemusí obětovat.

Následující úryvky podrobněji vysvětlují, co sobectví ve skutečnosti je a proč je lepší než altruismus. V tomto shrnutí se dozvíte, proč může být diskriminace někdy správná; proč je sobectví racionálnější než altruismus; a proč altruismus vede ke společnosti bezmyšlenkovitých hlupáků.

Otevírá altruismus cestu k poctivosti a integritě? Může přinést rovnost a sociální harmonii? Pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli kladně, mýlíte se.

Téměř každý předpokládá, že je morální dávat přednost druhým před sebou samým; dokonce i lidé, kteří se rozhodnou jednat neeticky, obvykle nezpochybňují teoretickou hodnotu altruismu. Skutečné důsledky altruismu jsou však zřídka předmětem zkoumání.

Altruismus je založen na podřizování se, protože vyžaduje službu, nikoli dobrotu. Nestačí štědře pomoci oběti neštěstí; tato doktrína oběti tvrdí, že máte vůči druhým nevyžádaný dluh, na který má příjemce morální nárok.

Altruismus vás nutí stavět zájmy ostatních nad své vlastní a naznačuje, že nemáte morální právo existovat kvůli vlastnímu prospěchu. Abyste mohli být altruističtí, musíte být připraveni obětovat své bohatství, cíle i zájmy. Jinými slovy, altruismus vám fakticky bere váš majetek, peníze, čas a možná dokonce i život. Tyto věci už nejsou vaše – patří širší skupině či společnosti. Odevzdáváte se pro dobro kolektivu a ve výsledku sloužíte těm, kteří mají méně.

Nedávný návrh týkající se bezpečnosti letecké dopravy v USA ilustruje nelogičnost altruismu. Mnoho leteckých společností zakazuje nevidomým sedět v nouzových řadách; tento postup však newyorská pobočka Národní federace nevidomých odmítla jako diskriminační. NFB navrhla, aby nevidomí mohli v nouzových řadách sedět. Návrh se dokonce proměnil v senátní návrh zákona, který by ve jménu rovnosti – jinými slovy altruismu – ohrozil všechny na palubě letadla.

Z ryze altruistického pohledu existují pouze dva typy lidí: ti, kteří mají potřeby, a ti, kteří je mohou uspokojit. Proto vlády neustále odčerpávají peníze od těch, kteří jsou schopni poskytovat, a přerozdělují je těm, kteří schopni nejsou. Často například dotují dopravu či zemědělství. Lidé tyto politiky přijímají proto, že působí altruisticky, nikoli proto, že by byly morálně správné.

V určitém okamžiku života jste pravděpodobně slyšeli argument, že je někdy dobré se ve jménu veřejného zájmu podřídit. Je to ale pravda? Není.

Pojem veřejného zájmu je mýtus. Zastánci altruismu tvrdí, že společnost má prospěch z osobní oběti. Tato myšlenka je však falešná.

Proč by mělo být v „zájmu veřejnosti“ postavit park, ale ne obchodní centrum? Ti, kdo podporují park, by řekli, že vyžaduje vládní financování, protože se do něj nevybírá vstupné; přesto za něj někdo zaplatit musí. Občané park platí ze svých daní, i když ho nevyužívají a raději by měli obchodní centrum.

Pojem altruismu nás nakonec vede ke kolektivismu. Moderní státy jsou založeny na hegelovské myšlence, že stát má nejvyšší práva. Kolektivní povaha společnosti se stává součástí vaší identity, protože právě z členství v kolektivní skupině se vaše identita odvozuje. A jakákoli forma kolektivismu vás nakonec činí závislými na společnosti, jejíž jste součástí, a tím vás jako jednotlivce fakticky zbavuje moci.

Když člen kolektivistické společnosti přijme svou roli jako nic víc než malý kousek celku, je mnohem pravděpodobnější, že bude bezmyšlenkovitě následovat příkazy. V krajním případě kolektivismus vede k totalitarismu.

Státy se starají o jednotlivce podobně, jako se farmáři starají o své slepice nebo prasata. Farmáři se o zvířata starají proto, že produkují zboží – šunku, vejce – z něhož mají prospěch. Stejnou funkci plníte i vy vůči státu: jste prostředkem příjmu. Stát na vás vydělává tím, že využívá vaši práci, váš čas a v krajním případě i váš život.