Mýtus racionálního voliče

V západním světě dnes panuje alespoň základní shoda, že demokracie je nejlepší dostupnou formou politického uspořádání a společenského soužití. Přechod od aristokratických, diktátorských či jinak autoritářských režimů k demokracii skutečně přinesl více svobody, spravedlnosti a rovnosti.

Současně však demokracie čelí krizi: západní ekonomiky stagnují, nezaměstnanost roste do závratných výšin a stále zřetelněji se ukazuje, že demokratické vlády mají značné potíže vyrovnat se s výzvami, které před nimi stojí. Jak k tomu došlo? Odpověď leží v samotném jádru demokracie.

V tomto shrnutí uvidíte, jak rozšířené předsudky – zejména ty týkající se ekonomiky – vedou ke špatným politikám a brání demokracii fungovat tak, jak by měla. Dozvíte se o skrytých principech demokratických politických systémů a o tom, proč bychom měli o něco více důvěřovat volnému trhu.

Také zjistíte, v jakém smyslu je demokracie založena na „zázraku“, proč jsou v rámci volného obchodu všichni účastníci v konečném důsledku vítězi a proč může být nezištnost pro demokracii paradoxně hrozbou.

Mnoho lidí považuje demokracii a demokratické vládnutí za dva z největších lidských úspěchů. Demokracie je totiž postavena na určitém „zázraku“ – na zázraku agregace.

Tento pojem označuje jev, kdy průměrná odpověď daná skupinou lidí má tendenci být správná. Pokud se například zeptáte většího počtu lidí, kolik je ve sklenici fazolí, někteří odhadnou příliš vysoké číslo, jiní příliš nízké. Když však jejich odpovědi zprůměrujete, kladné a záporné odchylky se navzájem vyruší a výsledný průměr bývá velmi blízko skutečnému počtu.

Převedeno do politiky: je zřejmé, že průměrný volič není nijak zvlášť dobře informovaný a jeho hodnocení politických otázek bývá často chybné. Zajímavé však je, že rozdílné názory velké skupiny voličů se v souhrnu přibližují pravdě. V demokracii tak neinformované či extrémní postoje mají tendenci se navzájem vyrušovat, což vede k informovanějšímu a umírněnějšímu výsledku.

Právě tato „střední cesta“ mezi extrémy činí demokracii tak rozumným systémem. V ideálně fungující demokracii převažují populární, široce sdílené myšlenky, zatímco krajní postoje se díky zázraku agregace navzájem neutralizují. To je důvod, proč jsou demokratické vlády lepší než diktatury, v nichž mají rozhodující slovo úzké elity, často zastávající názory v přímém rozporu s postoji většiny.

Například když východoněmecká vláda v roce 1961 postavila Berlínskou zeď, bylo toto rozhodnutí v ostrém rozporu s převládajícími politickými náladami východoněmeckého obyvatelstva. Kdyby byla země demokratická, zázrak agregace by nikdy nedovolil, aby byla taková zeď postavena.

Zázrak agregace je tedy tím, co činí demokracii funkční. Přesto však někdy demokracie selhávají – a nyní si ukážeme proč.

Je zřejmé, že mnohé demokratické vlády zavádějí politiky, které jsou v rozporu se společným dobrem – typickým příkladem je škodlivý protekcionismus. V takových případech něco brání tomu, aby zázrak agregace plnil svou roli.

Hlavní příčinou těchto selhání jsou rozšířené předsudky, které mohou zázrak agregace zcela zablokovat. Tento mechanismus má totiž jednu zásadní slabinu: funguje pouze tehdy, pokud se názory rozprostírají na obě strany a kolísají všemi směry.

Když lidé hádají, kolik fazolí je ve sklenici, průměrný odhad se blíží skutečnému počtu proto, že přibližně stejný počet lidí tipuje příliš vysoké i příliš nízké hodnoty. Pokud však lidé dostanou systematicky zkreslené informace, tento princip ztrácí účinnost.

Představte si, že by se tentýž experiment odehrál ve společnosti, kde je široce rozšířen – byť mylný – názor, že lidé mají tendenci počet fazolí ve sklenici podceňovat. Tato informace by pravděpodobně vyvolala předsudek u těch, kdo hádají, a vedla by je k tomu, aby záměrně uváděli vyšší čísla, než by jinak odhadli. Výsledný průměr by pak byl výrazně nad skutečnou hodnotou.

Tento scénář je hypotetický, ale podobné široce rozšířené předsudky jsou ve skutečnosti velmi běžné a jejich existence byla prokázána v řadě průzkumů.

Například Průzkum Američanů a ekonomů o ekonomice z roku 1996 (SAEE) položil sérii ekonomických otázek různým skupinám respondentů. Jedna z nich zněla: „Je vysoké utrácení na zahraniční pomoc velkým důvodem, proč se americká ekonomika nevyvíjí lépe?“ Drtivá většina běžných občanů odpověděla, že výdaje na zahraniční pomoc jsou alespoň menším, ne‑li významným důvodem ekonomických problémů země. Naproti tomu většina dotázaných ekonomů se domnívala, že tento faktor nehraje prakticky žádnou roli.

Ve skutečnosti se průměrné odpovědi běžných lidí v široké škále politických a ekonomických témat výrazně lišily od průměrných názorů ekonomů. Jinými slovy, rozšířené omyly a předsudky systematicky ovlivňovaly postoje široké veřejnosti.