Myšlení v nových krabicích

Nemáte tušení, jak moc se vaše mysl snaží pracovat proti vám. Ať už jde o unáhlená rozhodnutí, kterých litujete pár minut poté, nebo o blokování všech dobrých nápadů, někdy to vypadá, jako by nám naše hlava házela klacky pod nohy. Naštěstí to není tak dramatické. Většinu těchto „zlých triků“ naší mysli lze ovládnout a proměnit ve výhodu – koneckonců, pokud mají ostatní lidé podobné spouštěče, znalost toho, jak překonat ty vlastní, může být klíčem k pochopení i těch kolem vás.

Myšlení „v krabici“ je problém, s nímž se potýká téměř každý. Je to klišé, které se zrodilo v korporátní kultuře 60. a 70. let, ale odkazuje na velmi reálné jevy v naší hlavě. Tyto úryvky vysvětlují, co znamená myslet uvnitř krabice, a nabízejí jednoduchý a přehledný krok za krokem postup, jak se z ní dostat.

V tomto shrnutí zjistíte, jak se vyhnout tunelovému vidění, proč bychom měli přehodnotit svůj obraz světa jako „kulaté koule“ a jak málem zničily firmu Bic obyčejné propisky.

Kolikrát jste byli požádáni, abyste „mysleli mimo krabici“? Tahle dobře míněná rada je tu už skoro půl století, ale mnohem snáz se vysloví, než uskuteční. Částečně je to dáno tím, jak přirozeně myslíme.

Mentální modely – neboli „krabice“ – nám umožňují zpracovávat a chápat složitou realitu kolem nás. Naše mysl neustále vytváří zjednodušené modely světa, třídí informace do kategorií a vzorců a zároveň buduje složitější konstrukty, jako jsou pravidla a paradigmata. Bez těchto modelů bychom nebyli schopni myslet efektivně. Ve skutečnosti není možné uvažovat bez krabic – náš mozek prostě funguje takto.

Pokud například žijete v Německu, naučili jste se spojovat světle béžová auta s taxislužbou – vytvořili jste si tedy „krabici“ pro taxíky. I když víte, že ne všechna vozidla této barvy vám nabídnou odvoz, přesto můžete při hledání cesty z bodu A do bodu B vyloučit většinu aut, která taxíky nejsou.

Když ale cestujete do New Yorku, nebudete dlouho žít v prázdnotě bez krabic. Téměř okamžitě si vytvoříte novou krabici na základě nových podnětů z okolí – a při hledání odvozu vám v hlavě naskočí žluté auto.

Vidíte tedy, že neexistuje jen „ta jedna krabice“. Existuje mnoho krabic, které jsou formovány vaší identitou – a sama vaše identita je vlastně souborem krabic. Můžete být složeni z nekonečné kombinace identit – například IT specialista, Australan, žena a tak dále – a z toho plyne, že existuje nekonečné množství krabic mimo váš konkrétní pohled na svět.

Krabice jsou oporou naší schopnosti myslet; nedá se jim vyhnout. Jakmile vystoupíte z jedné, jednoduše se ocitnete v jiné.

Pokud opuštění jedné krabice znamená jen vstoupit do jiné, jak tedy vůbec můžete „myslet mimo krabici“? Ve skutečnosti nemůžete. Inovace nevyžaduje, abyste byli bez krabic, ale abyste vytvářeli nové krabice.

Pokud nové krabice nevytvoříte, riskujete, že pocítíte škodlivé vedlejší účinky těch stávajících: tunelové vidění. Tunelové vidění nastává, když ztratíte povědomí o tom, že váš individuální pohled na svět je jen interpretací založenou na subjektivním výběru informací. Je to přece váš pohled – nemůžete mít pohled někoho jiného. To, co vnímáte, není objektivní realita, ani to není nutně nejlepší možná interpretace naší složité reality. Věřit, že vaše krabice je ta správná, dramaticky omezuje prostor toho, co je vůbec myslitelné.

Představte si například, jak dlouho trvalo lidem přijmout myšlenku, že i když jejich subjektivní závěr byl, že Země je plochá, ve skutečnosti je kulatá. A v roce 2011 bylo i naše chápání Země jako kulatého globu zpochybněno – novým modelem, který ji popisoval spíše jako bramboru. A i tento model bude muset být časem upraven, protože rotace a gravitace neustále mění zemský povrch.

Tunelové vidění může být pro kreativní myšlení velmi škodlivé. Podívejte se na společnost Bic, která se až do 70. let definovala jako výrobce plastových kuličkových per. Takové vymezení bylo ale příliš úzké: jejich možnosti inovace se omezovaly v podstatě jen na nové barvy a designy.

Když dokážeme překonat tunelové vidění, můžeme vytvářet nové krabice, které otevírají širokou škálu nových možností. Nahrazení krabice „plochá Země“ krabicí „glóbus“ znamenalo, že lidé uvěřili, že nemohou spadnout z okraje světa – a získali odvahu plout kolem Země a objevovat nové kontinenty. A když Bic změnil své sebepojetí z výrobce per na výrobce plastových produktů, mohl se najednou rozšířit do mnohem širšího portfolia – od zapalovačů přes holicí strojky až po mobilní telefony.

Jak se tedy můžeme osvobodit od konvenčního myšlení a vybudovat nové krabice? Odpověď najdete v následujících částech.