Muž bez tváře

Vladimir Putin nikdy neměl být vůdcem Ruska. Většinu života strávil jako anonymní úředník, jeden z tisíců byrokratů v obrovském aparátu sovětské tajné služby. Dokonce i poté, co byl vybrán za prezidenta, měla většina ruských politiků jen velmi mlhavou představu o tom, kdo vlastně je.

Dnes je však Putin nejen všeobecně známý, ale i obávaný – nejen v Rusku, nýbrž po celém světě. Zatímco na začátku vystupoval jako neúplatný politik, postupně se proměnil v zákeřného a chamtivého vládce, jehož okázalé pošlapávání demokracie a brutální umlčování opozice šokovalo svět.

Po přečtení této knihy se dozvíte mimo jiné:

• jak se Putin stal prezidentem Ruska téměř náhodou,
• jaké důkazy naznačují, že mohl využít teroristické útoky k prosazení vlastních cílů,
• a jak jeho kleptomanické sklony vedly mimo jiné k tomu, že si přivlastnil prsten ze Super Bowlu.

Příběh Vladimira Vladimiroviče Putina začíná v pustých letech po skončení druhé světové války. Leningrad, dnešní Petrohrad, byl zničený a vypálený a jeho obyvatelé byli stejně zdevastovaní jako město samo. Právě v tomto pochmurném prostředí se formovaly Putinovy agresivní a násilné sklony.

Rodina Putinových během války těžce trpěla: Putinův otec, voják, měl těžce zraněné a znetvořené nohy a dva jeho sourozenci zemřeli. Přesto měli to štěstí, že nepřišli o střechu nad hlavou – v té době šlo o neobvyklý luxus.

V roce 1952 se narodil Vladimir Putin. Rodina žila v malém pokoji o rozloze asi 20 metrů čtverečních; sporák byl na společné chodbě a improvizovaná toaleta na schodišti. Putin tomuto místu říkal domov až do svých pětadvaceti let.

Jako chlapec se Putin snadno rozčiloval. Velkou část své agresivity se snažil vybíjet v tréninku bojového umění sambo, přesto se často zaplétal do rvaček. Kvůli problémovému chování byl dokonce vyloučen z komunistické mládežnické organizace Mladí pionýři.

Putinovo dětství však nebylo jen o strádání. Navzdory stísněným podmínkám měla rodina telefon, televizi a dokonce i letní chatu. Jak si mohli takové „luxusy“ dovolit? Putinův otec měl během války jako voják vazby na tehdejší státní tajnou policii NKVD. Po válce zůstal v aktivní záloze, mohl si tak udržet práci v továrně a výměnou za poskytování informací tajné policii dostával další plat.

Právě v této době se Putin začal zajímat o práci tajného agenta. Když mu bylo šestnáct, obrátil se na KGB, sovětskou zpravodajskou službu, s dotazem na možnost zaměstnání. Dozvěděl se však, že dříve, než se bude moci připojit, musí získat vysokoškolské vzdělání nebo vojenskou zkušenost. Nebyl sice vzorným studentem, přesto se přihlásil na Leningradskou univerzitu a byl přijat.

Po absolvování Leningradské univerzity v roce 1975 se Putinův sen pracovat pro tajnou službu stal skutečností. Většinu kariéry v KGB však strávil spíše jako úředník než jako skutečný špion.

V osmdesátých letech působil čtyři roky pro KGB v tehdejší Německé demokratické republice. Nebyl však vyslán do Berlína, nýbrž do Drážďan. Jeho práce spočívala převážně ve vystřihování článků z novin a psaní zpráv. V Drážďanech bydlel s manželkou v sousedství dalších sovětských důstojníků KGB. Možná i kvůli pocitu marnosti a frustrace přibral na váze – mimo jiné kvůli nadměrnému pití piva.

Za jeho nejvýznamnější profesní „úspěch“ v této době lze považovat nákup manuálu americké armády od jednoho studenta za 800 německých marek.

Na konci osmdesátých let se začaly věci rychle měnit. Zatímco po celé východní Evropě sílila prodemokratická hnutí, Putin zůstával loajální KGB a Sovětskému svazu.

V roce 1989 nepokoje a protesty v NDR signalizovaly začátek kolapsu celého komunistického systému. Východní Němci v Drážďanech viděli cestu ke svobodě a s otevíráním hranic naskakovali na vlaky do Prahy a Varšavy, aby se dostali k západoněmeckým ambasádám.

S pádem Berlínské zdi se zhroutila i obrovská tajná organizace Stasi, vytvořená k ovládání občanů východního Německa. Demonstranti obsazovali ústředí Stasi ve velkých městech; když se přiblížili ke kancelářím v Drážďanech, kde Putin pracoval, tvrdí, že s protestujícími osobně mluvil. Uvědomoval si však hrozbu, a tak se vrátil do kanceláře, kde pálil citlivé dokumenty a současně žádal o pomoc.

Když armáda později dorazila, aby budovu chránila, bylo zřejmé, že Moskva už nehodlá zasahovat. Stát, jemuž byl Putin oddaný, ho nechal ve východním Německu bez ochrany.

Rozhněvaný a zmatený vývojem po pádu režimu a zasahováním východního Německa do sovětských záležitostí se Putin s manželkou brzy vrátili do bytu jeho rodičů v Leningradě.