Musíme si promluvit

Všichni mluvíme. O, k, přes, a někdy dokonce i s jinými lidmi. Díky moderním technologiím jsme propojenější než kdy dřív. Jaké rozhovory ale ve skutečnosti vedeme? Většinou ne příliš dobré. I když je snazší zůstat v kontaktu, kvalita našich konverzací klesá. Ztrácíme schopnost se s ostatními skutečně propojit. Jsme méně empatičtí. Méně nasloucháme. V jistém smyslu je to pochopitelné – dobrý rozhovor není jednoduchý.

V tomto shrnutí uvidíte, proč se vyplatí vynaložit úsilí, a zjistíte, jak se prostřednictvím rozhovorů opravdu seznamovat s lidmi. Dozvíte se, jak mluvit s někým, o kom si myslíte, že s ním nemáte nic společného; jaký je rozdíl mezi reakcí na změnu a podpůrnou reakcí; a proč je mluvení o sobě trochu jako sex.

Kdybyste postavili člověka vedle sněžného leoparda nebo komodského varana, možná byste se divili, jak jsme se vůbec stali dominantním druhem. Existuje spousta zvířat, která jsou rychlejší, větší a silnější než my. Dokonce i taková, jejichž zuby jsou plné jedu. Přesto se lidé nějakým způsobem dostali na vrchol. Jedním z důvodů je naše schopnost komunikovat. To, co nám chybí v tělesné zdatnosti, doháníme tím, že si dokážeme do detailu povídat – a také naslouchat.

To má řadu evolučních výhod. O to zvláštnější je, jak málo se často snažíme, pokud jde o komunikaci. Ve skutečnosti se v ní v posledních letech spíš zhoršujeme.

Hlavní myšlenka: Dobrá komunikace je základem lidskosti, ale moderní život v nás vypěstoval špatné návyky.

Lidé spolu mluví od nepaměti, ale podívejme se na velmi současný příklad, který ukazuje, proč se vyplatí naučit se komunikovat dobře – špatná komunikace stojí peníze. U velkých firem v USA a Velké Británii může podle zprávy z roku 2008 způsobovat ztráty až 37 miliard dolarů ročně.

Nejde ale jen o finance a netýká se to pouze podniků. Jiná studie zjistila, že vysokoškoláci v roce 2010 byli o 40 procent méně empatičtí než studenti před třiceti lety. Velký podíl na tom má bezpochyby nástup technologií a sociálních sítí, které podporují povrchní a rychlá spojení, nikoli empatii.

V další studii výzkumníci posadili do místnosti dvojice neznámých lidí a požádali je, aby si povídali. V polovině místností položili na stůl mobilní telefon. A i když telefon jen ležel na stole, měl na komunikaci párů negativní dopad. Dvojice v místnostech bez telefonu uváděly, že si vytvořily lepší vztah a cítily větší důvěru a empatii.

Co s tím můžete dělat? Odložit telefon je jen začátek. Důležitější je začít brát umění konverzace vážně. Když se rozhovor nedaří, máme tendenci impulzivně obviňovat druhého, že není dost zajímavý. S tím rozhodně přestaňte. Vezmete-li na sebe odpovědnost za to, že budete rozhovor utvářet a dělat ho zajímavým, výsledky vás překvapí.

Vyhýbáte se obtížným rozhovorům? Mnoho lidí ano. Někdy se ale ukáže, že konverzace, které se zdají téměř nemožně těžké, mohou dopadnout překvapivě dobře.

Vezměme si příběh Xernony Clayton, která se narodila ve 30. letech 20. století a zapojila se do hnutí za občanská práva v USA. Pracovala také jako vedoucí městského plánovacího programu v Atlantě ve státě Georgia – a jedním z jejích kolegů byl muž jménem Calvin Craig, prominentní člen Ku-klux-klanu. Clayton o tom věděla, přesto spolu museli vybudovat profesionální vztah. Začátky byly chladné, ale časem si vytvořili pouto: Craig často chodil do její kanceláře a říkal, že je s ní zábava si povídat.

Nakonec Craig v roce 1968 z KKK vystoupil – a svou změnu postoje přímo přičítal vztahu, který s Clayton navázal.

Hlavní poselství: Hledejte společnou řeč a zjistíte, že zvládnete i ty nejtěžší rozhovory.

Mluvit bez předsudků je těžké. Příběh Clayton a Craiga ale ukazuje, že témata k hovoru můžete najít i s lidmi, kteří mají radikálně odlišné názory. Zvlášť dnes, v ostře polarizovaném světě, je snadné předpokládat, že si se svými ideologickými protivníky nemáte co říct. Přesto stojí za to pokusit se tu propast překlenout.

Předsudky má každý, i když je navenek neprojevuje. Představte si třeba, že vaše dítě jde přespat ke kamarádovi a vy si povídáte s rodičem toho druhého dítěte. Možná zjistíte, že se shodujete v řadě politických otázek – ale znamená to automaticky, že vaše dítě bude u nich doma v bezpečí? Máme tendenci předpokládat, že shoda v jedné věci znamená shodu ve všem. A naopak: nesouhlas v jedné oblasti nás může vést k dojmu, že se neshodneme vůbec na ničem. Ve skutečnosti to tak být nemusí.

Ať už mluvíte s kýmkoli, nejdůležitější je projevit respekt a k rozhovoru se opravdu zavázat. Naslouchejte, co má druhý na srdci, a snažte se vcítit do jeho pohledu. Xernona Clayton nezměnila Craigův názor silovým přesvědčováním, ale tím, že byla příjemnou a zábavnou partnerkou v rozhovoru.

Samozřejmě, ne každý rozhovor musí skončit dojemným usmířením a vznikem celoživotního přátelství – nesouhlas je v pořádku. Musíte ale naslouchat. Jak uvidíte v další části, můžete zaslechnout něco, co vás překvapí.