Muqaddimah

Kolik knih o historii jste přečetli? Nebo raději sledujete historické dokumenty v televizi? Většina z nás má alespoň základní povědomí o dějinách. Drtivá většina lidí na Západě však zná v zásadě jen jeden typ dějin – eurocentrické. Historie je ale nesmírně široké téma a dějiny Západu tvoří nanejvýš polovinu příběhu.

Tyto úryvky nabízejí stručné shrnutí myšlenek a názorů Ibn Chaldúna. Ačkoli se některé jeho názory mohou zdát zastaralé nebo dokonce šokující, Ibn Chaldún patřil k nejvýznamnějším islámským učencům a historikům středověku a jeho úvahy představovaly intelektuální vrchol své doby.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč nás usedlý život činí pohodlnými a lenivými; proč se na Severním pólu nikdy nezrodila mocná civilizace; a proč úspěch společenství závisí spíše na jeho soudržnosti než na jeho vojenské síle.

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak se relativně bezbranný a slabý druh, jako je Homo sapiens, dokázal stát dominantním druhem na Zemi, když mnohem nebezpečnější zvířata, jako jsou lvi se svými drápy nebo krokodýli se svými čelistmi, by nás mohla snadno zahubit? Naše síla a moc pramení z naší schopnosti myslet, nikoli bojovat, a právě to nám umožňuje spolupracovat a sociálně se organizovat.

Protože jsou lidé fyzicky zranitelnější než jiná zvířata, spoléháme při obraně na pomoc ostatních. Díky sociální organizaci a spolupráci dokážeme zajistit potřeby mnoha lidí a bránit se i hrozivým predátorům. Jednotlivec není ani zdaleka tak silný jako lev. Kdybychom se ocitli v nešťastné situaci, kdy bychom museli bojovat s takovým zuřivým protivníkem, nepochybně bychom prohráli. Síla je však ve spojení. Když jednáme společně, zajišťujeme bezpečí a větší šanci na přežití pro všechny.

Autor tvrdí, že nám Bůh dal něco lepšího než drápy a tesáky: rozum. Díky schopnosti myslet jsme pochopili, že vytváření komunit napomůže přežití lidstva. Myšlení nám nejen pomáhá přežít, ale také potvrzuje naši nadřazenost nad zvířaty. Tím, že lidem daroval rozum, Bůh projevil svou vůli, abychom osídlili svět a jednali jako jeho zástupci na Zemi.

Naše schopnost myslet spolu s obratností lidských rukou vedla ke vzniku mnoha řemesel, která charakterizují lidskou civilizaci. Místo abychom používali drápy jako lvi, používáme ruce k vytváření nástrojů, jako jsou kopí a meče, jimiž se bráníme.

Ačkoli je to právě rozum, co nás odlišuje od zvířat, sdílíme s nimi sklon k agresi a nespravedlnosti. Proto musíme být vedeni silnou autoritou, která omezuje naši primitivní agresivitu a udržuje mír. Jak se dozvíte v dalších kapitolách, tato královská autorita je klíčová pro úspěch lidstva.

Dnes víme, že lidé úspěšně osídlili téměř každý kout světa – od Inků v Peru po Vikingy v Norsku. Z historické perspektivy autora se však zdálo, že lidská civilizace byla soustředěna jen v poměrně malé části světa.

Autor tvrdil, že mírné klima dává vzniknout větším a vyspělejším civilizacím. Ačkoli v drsnějších oblastech, jako je Arktický kruh, bezpochyby existovaly lidské komunity, byly méně stálé a méně rozšířené a nemohly se pochlubit ničím srovnatelným s Koloseem v Římě nebo Tádž Mahalem v Indii.

Naopak oblasti, které myslitelé islámského světa ve 14. století považovali za nejmírnější (například Irák a Sýrie), byly kolébkou mnoha velkých civilizací – arabské, byzantské, perské, izraelské či řecké, abychom jmenovali alespoň některé.

Podle tehdejšího myšlení byli lidé žijící v mírnějším klimatu také „mírnější“ – tělesně i duševně a obecně i ve svém charakteru. Byli považováni za umírněnější ve způsobu bydlení, v odívání, ve stravě i v řemeslech a žili v dobře postavených kamenných domech.

Z toho vyplývá, že klima může ovlivňovat povahu obyvatel určitého regionu. Podle autora teplo rozšiřuje to, co nazývá „zvířecím duchem“. Tento duch se v teplejším počasí rozšiřuje, což způsobuje, že se cítíme šťastní. Když se naopak vlivem chladu „smršťuje“, upadáme do smutku.

Z autorovy zkušenosti jsou například Egypťané na pobřeží, kde je klima teplejší díky odrazu světla od moře, veselejší a bezstarostnější, pokud jde o budoucnost. Často se rozhodují nenakupovat zásoby dopředu, ale pořizují si jen to, co potřebují v nejbližší době. Naproti tomu obyvatelé Fezu, obklopeného chladnými marockými kopci, mají tendenci být zamračenější a více nakupovat potraviny „pro strýčka Příhodu“.

Právě toto rozšíření zvířecího ducha nás někdy přiměje zpívat, když si užíváme horkou koupel – radost je totiž pramenem písně.